18 CO 296/2022 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným usnesením soud I. stupně zamítl žalobu navrhovatelky o obnovu řízení o projednání dědictví po matce navrhovatelky [jméno] [příjmení], které bylo vedeno u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 23 D 219/2007 (výrok I), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Proti usnesení podala navrhovatelka odvolání, v němž uvedla, že svou žádost odůvodnila podvodným jednáním své matky i sestry v průběhu pozůstalostního řízení a zároveň jejich následným přístupem k její kritické zdravotní a finanční situaci. Uvedla, že teprve dne 5. 8. 2022 nalezla v příslušném usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou č. j. 23 D 1401/82-45 dvě strany textu, které jí původně nebyly vůbec zaslány a které se týkají neplatnosti té části závěti její matky, jíž veškerý rodinný majetek odkázala její sestře. Navrhovatelka nesouhlasila se zamítavým rozhodnutím s tím, že soud vzal do úvahu pouze lhůty a nezabýval se obsahem dokumentů, které mu byly spolu s žádostí o obnovu řízení předloženy. Dodala, že je starobní důchodkyně, poukázala na svůj nepříznivý zdravotní stav a požádala o ustanovení zástupce pro řízení. 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal odvoláním napadené usnesení, řízení jeho vydání předcházející a bez nařízení jednání k projednání odvolání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) shledal, že odvolání navrhovatelky není důvodné. <i>4. Podle § 233 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.</i> <i>5. Podle § 233 odst. 2 o. s. ř. po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí, může být žaloba na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny.</i> <i>6. Podle § 235 odst. 1 o. s. ř. prominutí zmeškání lhůt k žalobě není přípustné.</i> 7. Možnost napadnout pravomocné rozhodnutí žalobou na obnovu řízení je zákonem časově omezena stanovením subjektivní lhůty tří měsíců (srov. § 233 odst. 1 o. s. ř.) a lhůty objektivní tří let (srov. § 233 odst. 2 o. s. ř.). Subjektivní lhůta počíná běžet od okamžiku, kdy se účastník dozvěděl o důvodu obnovy či kdy jej mohl uplatnit, objektivní lhůta běží od právní moci napadeného rozhodnutí. Po uplynutí objektivní lhůty je žaloba na obnovu řízení opožděná, i kdyby v té době subjektivní lhůta ještě nepočala běžet. V tomto případě nejde o věc podle § 233 odst. 2 o. s. ř., ve které by podání žaloby na obnovu řízení nebylo objektivní lhůtou omezeno. Obě lhůty k podání žaloby o obnovu řízení jsou lhůtami zákonnými a není možné je prodloužit ani prominout (srov. § 235 odst. 1 o. s. ř.). Důsledkem nedodržení uvedených lhůt k podání žaloby na obnovu řízení je zamítnutí této žaloby, přičemž je-li zmeškána lhůta objektivní, nemusí soud nařizovat jednání (srov. § 235f o. s. ř.). 8. Jestliže původní rozhodnutí, jímž bylo projednáno dědictví po [jméno] [příjmení] (schválena dohoda pozůstalých dcer o vypořádání dědictví) bylo učiněno usnesením Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 29. 4. 2008, č. j. 23 D 219/2007-95, které nabylo právní moci téhož dne, a žaloba navrhovatelky na obnovu řízení byla podána až dne 15. 8. 2022, tedy zjevně po uplynutí objektivní tříleté lhůty, pak soud I. stupně zcela správně a v souladu s ustanoveními § 235e odst. 1 a § 235f o. s. ř. zamítl, aniž by se jakkoli zabýval navrhovatelkou tvrzenými důvody obnovy řízení a též správně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v řízení není žádný úspěšný účastník, kterému by snad vnikly náklady řízení. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvého stupně jako ve výroku správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z toho, že ani v odvolacím řízení účastníkům řízení náklady nevznikly (§ 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.).