18 CO 318/2021-258 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že pozůstalá dcera [jméno] [příjmení], narozená dne 5. 3. 1957, bytem [adresa], je dědičkou ze závěti sepsané dne 5. 10. 2012 po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené dne 24. 9. 1932, naposledy bytem [adresa] (výrok I). Dále soud uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 34.044,72 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II), a zaplatit České republice, na účet Městského soudu v Brně, náhradu nákladů řízení 468 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). 2. Soud vyšel z toho, že podpis na listině označené jako závěť, podepsané svědky [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], s uvedením data 5. 10. 2012, není pravým podpisem zůstavitelky, jedná se o tzv. technický padělek, který byl předkreslen a přepsán perem. Dále uvedl, že tento závěr znaleckého posudku zcela koresponduje s dalšími provedenými důkazy, zejména svědeckými výpověďmi svědků závěti, když svědkyně [jméno] [příjmení] se nebyla schopna k okolnostem vzniku a sepisu závěti vůbec vyjádřit a nedokázala vysvětlit, jak se její podpis na listinu dostal. Ve výpovědi svědka [jméno] [příjmení] v pozůstalostním řízení a v řízení před soudem pak existují zásadní rozpory, když se svědek lišil v popisu okolností o tom, kdo jej požádal o sepis závěti (druh žalobkyně pan [příjmení] či sama zůstavitelka) a zda závěť zůstala po podpisu u zůstavitelky či zda si ji vzal svědek ihned k sobě do úschovy, a soud jeho výpověď hodnotil jako nevěrohodnou. Soud dospěl k závěru, že předmětná závěť nesplňuje zákonné formální náležitosti ustanovení § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), je proto neplatná, když bylo prokázáno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] předmětnou allografní závěť vlastní rukou nepodepsala a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně neprohlásila, že listina obsahuje její poslední vůli. Soud proto žalobu zamítl. Dále soud v odůvodnění uvedl, že pokud byly ve věci provedeny další důkazy či nebyly provedeny jiné stranami sporu navrhované důkazy, soud tyto nehodnotí, resp. je neprováděl, proto, že pro meritorní rozhodnutí nejsou z hlediska právního posouzení významné. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Uvedla, že soudní znalec dospěl k závěru, že podpis na sporné závěti není podpisem zůstavitelky, neboť podle něj byl podpis„ předkreslen“ jiným psacím prostředkem (nejspíše grafitovou tužkou), posléze obtáhnut perem a původní podpis byl poté nedokonale vygumován. Při jednání 8. 6. 2021 vznesla vůči znaleckému posudku kvalifikované připomínky, když uvedla, že znalecký posudek vyvolává otázku, jak je možné, že se nedochovala rezidua (zbytky) grafitu pod výsledným podpisem, když tam, kde by pigment obyčejného pera překrýval grafitovou tužku, nemohl být grafit v těchto místech následně vygumován Za tímto účelem navrhla provedení výslechu znalce a zpracování revizního znaleckého posudku. Soud prvního stupně však uvedeným důkazním návrhům nevyhověl. Přitom musel mít ohledně správnosti znaleckého posudku pochybnost, vyvolanou přinejmenším jejím kvalifikovaným zpochybněním. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě pochybnosti o správnosti znaleckých závěrů soud není oprávněn učinit si úsudek sám, ale je povinen rozpory odstranit výslechem znalce, popřípadě nechat zpracovat revizní znalecký posudek. Pokud tak soud neučinil, postupoval v rozporu s výše uvedenou judikaturou. Odůvodnění, proč navrhované důkazy neprovedl, je zcela nedostačující. 4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako správného. Uvedla, že výtky žalobkyně vůči soudu spočívající v tom, že nevyslechl znalce a případně nevypracoval revizní znalecký posudek, nejsou na místě. Žalobkyně sama nepostupovala správně a nevyužila procesních možností, které jí poskytuje občanský soudní řád. Znalecký posudek byl žalobkyni doručen s výzvou, aby se ve lhůtě vyjádřila k posudku a sdělila, zda navrhuje výslech znalce při jednání. Ani na opakovanou výzvu soudu žalobkyně nereagovala a teprve při jednání 8. 6. 2021 navrhla provedení výslechu znalce. Ona sama se znaleckým posudkem v celém rozsahu souhlasila a nepožadovala výslech znalce při jednání. Dále žalovaná připomněla, že podpisu závěti zůstavitelkou měla být přítomna svědkyně [jméno] [příjmení], která si však při výpovědi u soudu na podrobnosti sepisu předmětné závěti vůbec nevzpomněla. Uvedla sice, že podpis a písmo na předmětné závěti je jejím písmem, nevzpomněla si však, že by dříve viděla text závěti, či že by byla přítomna situaci, při které by závěť byla pořizována. Zůstavitelku viděla asi 2× v životě, druhého svědka závěti nezná. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výpovědi uvedl, že si nevzpomíná na podrobnosti průběhu podpisu závěti, pouze předpokládá, že závěť zůstavitelce přečetl, a že zůstavitelka řekla, že s tím souhlasí. Svědek také vypovídal odlišně než v pozůstalostním řízení. Znalecký posudek je obsáhlý a závěry znalce jsou naprosto jednoznačné, přičemž znalec své závěry řádně odůvodnil. Soud pak správně dovodil, že zpracovaný znalecký posudek je jednoznačným a nepochybným důkazem, proto z něho při svém rozhodování vyšel. Z výslechu svědků závěti pak nepřímo vyplývá, že zřejmě u údajného podpisu zůstavitelky na závěti nebyli přítomni. 5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení vydání předcházející, doplnil dokazování výslechem znalce (§ 213 odst. 4, § 127 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Ze spisu soudu prvního stupně vyplývá, že žalobkyně podala proti žalované žalobu na určení, že žalobkyně je dědičkou ze závěti sepsané dne 5. 10. 2012 po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené 24. 9. 1932, zemřelé 2. 4. 2016, na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2018, č. j. 58 D 621/2016-184, vydaného v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení]. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 58 D 621/2016 bylo zjištěno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela dne 2. 4. 2016, jako rozvedená, jako jedinou dědičku podle zákonné posloupnosti ve smyslu ust. § 1635 odst. 1 OZ zanechala svou dceru [jméno] [příjmení] (žalobkyni). Zůstavitelka formou notářského zápisu sepsaného notářem JUDr. [jméno] [příjmení] dne 5. 4. 2005, pod sp. zn. NZ [číslo], N 293/2005, pořídila listinu o ustanovení správce dědictví, v níž správcem celého dědictví povolala svou vnučku [jméno] [příjmení], nyní [příjmení] (žalovanou). Zůstavitelka pro případ smrti pořídila závětí a listinou o vydědění sepsanou formou notářského zápisu notáře JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 7. 3. 2005 pod sp. zn. NZ [číslo], N 253/2005, v níž svou dědičkou ustanovila vnučku [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], více dědiců povoláno nebylo, současně vydědila svou dceru [jméno] [příjmení], nyní [příjmení] (žalovanou) z důvodu, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. [spisová značka], byla odsouzena pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku a dále z důvodu, že o zůstavitelku trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako její dcera měla projevovat. Do pozůstalostního spisu byla dne 29. 7. 2016, koncipientkou advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], předložena závěť zůstavitelky, v níž zůstavitelka uvedla, že je výlučným vlastníkem v závěti specifikovaných nemovitostí, a že za dědičku těchto nemovitostí, jakož i za dědičku všech svých movitých věcí ustanovuje svou dceru [jméno] [příjmení]. Pod textem závěti se datum nenachází, u podpisu dvou svědků pod jejich prohlášením je uvedeno datum 5. 10. 2012. V průběhu pozůstalostního řízení vznikl spor o dědické právo mezi pozůstalou vnučkou [jméno] [příjmení] (žalovanou), dědičkou ze závěti ze dne 7. 3. 2005, sepsanou formou notářského zápisu, a pozůstalou dcerou [jméno] [příjmení] (žalobkyní), dědičkou z allografní závěti ze dne 5. 10. 2012, když žalovaná neuznala závěť ze dne 5. 10. 2012 za platnou a pravou, a vzhledem k tomu, že tato závěť byla sepsána formou listiny soukromé, byla žalobkyně odkázána dle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, k podání žaloby na určení, že je dědičkou po zůstavitelce. 7. Jako předběžnou otázku bylo třeba v dané věci posoudit pravost a platnost závěti zůstavitelky, která nebyla napsána vlastnoručně zůstavitelkou, avšak údajně zůstavitelkou podepsána, a která byla před