18 CO 42/2021-156 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem byl žalovaný 1/ zavázán zaplatit žalobci [číslo], 815 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I), žalovaná 2/ byla zavázána zaplatit žalobci [číslo], 815 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II), v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném 1/ společně a nerozdílně se žalovanou 2/ zaplacení částky [číslo], 815 Kč s blíže uvedenými úroky z prodlení, byla žaloba zamítnuta (výrok III), obdobně se tak stalo ohledně části, ve které se žalobce domáhal po žalované 2/ společně a nerozdílně se žalovaným 1/ zaplacení částky [číslo], 815 Kč s blíže uvedeným úrokem z prodlení (výrok [příjmení]), žalovaný 1/ byl zavázán zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6.706,53 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok V) a žalovaná 2/ byla zavázána zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6.706,53 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok [příjmení]). Rozhodl tak o žalobě doručené soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění, kterou se žalobce, jež byl zavázán k úhradě peněžitého plnění společně a nerozdílně se žalovanými 1/ a 2/, domáhal po žalovaných jako svých spoludlužnících poměrného plnění, které ve vztahu k věřiteli učinil on sám. 2. Proti rozsudku podali odvolání žalovaní 1/ a 2/. Namítali jeho nesprávné právní posouzení věci s tím, že soud I. stupně se nezabýval argumenty uvedenými v jejich vyjádření. Uvedli, že zásadní nesprávnost vznikla vyloučením nároků vznesených vzájemnou žalobou usnesením, proti kterému nebylo přípustné odvolání. Jinak by soud dospěl k závěru, že žalobce se vůči nim obohatil a žalobu by musel zamítnout. [příjmení] usnesení [anonymizováno] soudu v [obec] sp. zn. [spisová značka] se soud nezabýval jimi navrženými důkazy. Je zbytečné polemizovat, zda jsou zavázáni rovným dílem, nebo společně a nerozdílně, protože žalobci nic nedluží. Navrhli, aby rozsudek soudu I. stupně byl jako nesprávný zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobce se k odvolání žalovaných písemně nevyjádřil. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjekty k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání žalovaných z převážné části není důvodné, rozsudek soudu I. stupně proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a pouze ohledně částky [číslo], 935 Kč s příslušenstvím vůči každému ze žalovaných jej podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl. 5. Žalovaní u jednání odvolacího soudu upřesnili, že jejich odvolání nesměřuje proti zamítavým výrokům III a IV rozsudku soudu I. stupně. V tomto rozsahu tedy nebyl rozsudek soudu I. stupně odvoláním žalovaných napaden, není předmětem odvolacího přezkumu a nabyl již právní moci. 6. Soud I. stupně správně zjistil skutkový stav věci, z jeho skutkových zjištění lze vycházet (blíže bod 7. až 16. odůvodnění napadeného rozsudku). Námitka žalovaných, že soud I. stupně vycházel z listin, kterými neprovedl důkaz, není opodstatněná, neboť listiny, ze kterých soud I. stupně při zjištění skutkového stavu vycházel, provedl k důkazu u jednání konaného dne [datum], na které se žalovaní bez omluvy nedostavili, ač byli řádně předvolání (viz protokol o jednání soudu č. l. 124 spisu). Soud I. stupně věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. 7. Správné jsou, vyjma nepatrné části předmětu řízení, o které bude pojednáno níže, i právní závěry soudu I. stupně. Nárok uplatněný žalobcem představuje regresní nárok podle § 1876 odst. 2 o. z. Lze vycházet z toho, že usnesením [anonymizováno] soudu v [obec] sp. zn. [spisová značka] byli jak žalobce, tak i žalovaní 1/ a 2/ mimo jiné zavázáni zaplatit společně a nerozdílně [jméno] a [jméno] [příjmení] náklady řízení v celkové výši 28.184 Kč. Žalobce svoji poměrnou část splnil (9.395 Kč), zbylí spoludlužníci a v tomto řízení žalovaní 1/ a 2/ nikoli, přičemž proti všem bylo pod sp. zn. [spisová značka] vedeno exekuční řízení. V něm plnil pouze žalobce, a to částku 18.793 Kč představující dvakrát jednu třetinu nákladů řízení sp. zn. [spisová značka] za každého ze žalovaných, dále náklady spojené s vymáháním, a to na zastoupení oprávněného ve výši 1.972,30 Kč a náklady exekuce ve výši 4.882,35 Kč. Zde je třeba zdůraznit, že bylo zcela na věřitelích, po kterém ze solidárně zavázaných dlužníků budou plnění požadovat, mohli tak učinit ve vztahu k celému plnění i pouze vůči jednomu z nich (srov. § 1872 odst. 1 o. z.). Pak ten, kdo jako spoludlužník plní za ostatní solidárně zavázané spoludlužníky, tedy věřiteli vyrovnal více, než činí jeho podíl, má proti ostatním spoludlužníkům právo domáhat se náhrady (srov. § 1876 odst. 2 o. z.). Rozsah plnění spoludlužníka přitom nemusí být totožný s původním závazkem, v tomto případě k němu přirostly náklady exekuce. I tyto je však třeba rozdělit mezi spoludlužníky poměrně, tedy na tři díly, a nikoli na dva. A proto v části odpovídající třetině těchto přirostlých nákladů připadajících na žalobce považuje odvolací soud žalobu vůči každému ze žalovaných za nikoli oprávněnou a v tomto rozsahu představujícím částku [číslo], 935 Kč žalobu proti každému ze žalovaných zamítl, v této části tak změnil jinak správný rozsudek soudu I. stupně. 8. Není důvodná ani hlavní odvolací námitka poukazující na nesprávný postup soudu I. stupně, když vyloučil vzájemný návrh žalovaného 1/ k samostatnému řízení. Tímto návrhem se žalovaný 1/ domáhal po žalobci zaplacení částky 218.340 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 14. 8. 2019, č. j. 244 C 38/2018-117, jej soud I. stupně vyloučil k samostatnému řízení, proti usnesení není odvolání přípustné (srov. § 202 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) Odvolací soud nyní uvedený postup procesního soudu zkoumal z hlediska ustanovení § 219a odst. 1 o. s. ř., tj. zda může opodstatňovat důvod pro zrušení rozhodnutí. Tím jsou mimo jiné vady, které mohly mít za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Otázku, zda soud I. stupně v řízení postupoval procesně správně, hodnotí tak, že se nejedná o kvalifikovanou vadu, která by měla vést ke zrušení napadeného rozsudku, pokud vzájemný návrh vyloučil k samostatnému řízení. Vyloučení věci umožňuje ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř. pro případ, že se věci ke spojení nehodí. Podle § 97 odst. 2 o. s. ř. vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže by tu nebyly podmínky pro spojení věci. Základním hlediskem pro posouzení vhodnosti zvoleného postupu soudem I. stupně je hospodárnost řízení. Soud I. stupně tedy posuzoval, zda věci spolu skutkově souvisí, či zda se týkají týchž účastníků. Z tohoto pohledu jeho postup obstojí, neboť týchž účastníků se vzájemný návrh týká pouze zčásti, vynechána z něj je žalovaná 2/ a skutkově se jedná o věci zcela odlišné, které spolu nesouvisí. Pokud v uvedeném soud I. stupně spatřoval nehospodárnost, lze takovému názoru přitakat. Vzájemným návrhem žalovaného 1/ se soud I. stupně bude zabývat v samostatném řízení. Poukázat lze i na judikaturu, a to usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1982/2008, podle kterého postup soudu odůvodnění hospodárnosti řízení nemůže představovat vadu, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. 9. S ohledem na vše shora uvedené tak odvolací soud rozsudek soudu I. stupně vůči každému ze žalovaných potvrdil v části o zaplacení 11.679,88 Kč s příslušenstvím a změnil v části o zaplacení [číslo], 935 Kč s příslušenstvím v zamítavý. Pokud jde o náhradu nákladů řízení s ohledem na to, že zamítavá část představuje z hlediska jeho předmětu necelou jednu desetinu, tedy přesně 8,9 %, ohledně 91,1 % byl žalobce úspěšný proti každému ze žalovaných, lze jeho neúspěch v řízení považovat za nepatrný a má právo podle § 142 odst. 3 o. s. ř. na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto soud I. stupně správně vyčíslil, stran odůvodnění výroků III a IV tohoto rozsudku tak lze zcela odkázat na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. 10. Podle výše uvedeného ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. žalobci náleží i náhrada nákladů odvolacího řízení. Tyto žalobci vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem za jeden úkon právní pomoci – účast u jednání odvolacího soudu - v sazbě mimosmluvní odměny ve výši 2.140 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g/, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), za režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu), v podobě jízdného ze sídla advokáta k soudu a zpět osobním automobilem tovární značky AUDI Q7, [registrační značka], v základní sazbě náhrady 583 Kč (124 km x 4,70 Kč/km) a náhradě za spotřebované pohonné hmoty ve výši 470