18 CO 78/2022-66 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh, aby žalovaní 1/ a 2/ byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci 49.500 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 5. 2021 do zaplacení (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Rozhodl tak o žalobě v řízení zahájeném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, kdy žalovaného plnění se žalobce domáhal na základě Výhradní dohody o zprostředkování ze dne 27. 8. 2020, jejíž podmínky žalovaní porušili a žalovaná jistina je smluvní pokutou ve výši 5 % z kupní ceny nemovitostí, jejich prodej měl žalobce zprostředkovat. Soud I. stupně posuzoval obsah listin„ Dohody o koupi nemovitosti“ ze dne 7. 9. 2020 a„ Výhradní dohody o zprostředkování“ ze dne 27. 8. 2020, vyslechl žalované a svědka [jméno] [příjmení], a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Uzavřel, že„ nebyly splněny podmínky určitosti a vážnosti vůle žalovaných při uzavírání smlouvy, neboť žalovaní podepisovali smlouvu, kdy při podpisu nebyl elektronicky zajištěn jejich kontakt s textem smlouvy, vzhledem k tomu, že účastníci neměli mezi sebou zavedenou tuto praxi“, že žalobce neprokázal„ vážný projev vůle ze strany žalovaných, neboť smlouva nebyla podepsána v listinné podobě a nebyla podepsána pod samotný text smlouvy“, a nebyly podle něj dodrženy podmínky ustanovení § 562 odst. 1 o. z., neboť„ technický prostředek k uzavírání smlouvy neumožňuje zachycení jejího obsahu a určení jednající osoby, tedy vztah mezi podpisem a textem smlouvy“. Za nadbytečné považoval zabývat se podmínkou příslibu zajištění náhradního bydlení žalovaným. O nákladech řízení rozhodl s ohledem na skutečnost, že žalovaným v řízení žádné náklady nevznikly. 2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce a domáhal se jeho změny a vyhovění žalobě v celém rozsahu. Měl za to, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud I. stupně věc posuzoval podle § 562 odst. 1 o. z., kdy podle něj nebyly splněny podmínky uvedeného ustanovení. Žalobce s odůvodněním rozsudku soudu I. stupně nesouhlasí. Poukázal na § 559 o. z., podle kterého každý si může pro své právní jednání zvolit libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dále na ustanovení § 574 o. z., podle kterého je třeba na jednání spíše hledět jako na platná než jako neplatná. Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz u soudu a v soudním a správním řízení jen z důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikovaný elektronický podpis. Za klíčovou označil výpověď svědka [příjmení], ze které vyplynulo, že žalovaní měli možnost vidět a přečíst si obsah smlouvy, makléř neměl v terénu tiskárnu. Soud v rozsudku opomněl uvést, že následně smlouvu vytiskl a předal žalovaným v listinné podobě, měli tak dostatek prostoru se s ní seznámit, pokud nesouhlasili, mohli se dovolat jejího zrušení, případně relativní neplatnosti. Rozsudek označil za nepřípustně formální, vyznívající archaicky a rigidně ve vztahu ke zvolené formě právního jednání. 3. Žalovaní se k odvolání žalobce písemně nevyjádřili. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého zopakoval dokazování, a dospěl k závěru, že rozsudek soudu I. stupně je ve výroku správný a jako takový jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 5. Odvolací soud zopakoval dokazování dopisem žalovaných žalobci ze dne 1. 3. 2021, ve kterém tito poukazují na to, že prodej domu zrušili, neboť jim [jméno]„ [anonymizováno]“ nezajistil náhradní dům, přestože to slíbil, z uvedeného důvodu nemají zájem na podepsání kupní smlouvy. Z„ Výhradní dohody o zprostředkování“ vyplývá, že tuto uzavřel žalobce, zastoupený [jméno] [příjmení], se žalovanými jako klienty, jejím předmětem bylo obstarat klientům příležitost k uzavření kupní smlouvy ohledně blíže označené nemovitosti v k. ú. [obec] za kupní cenu 990.000 Kč. V článku 9. byly vypočteny povinnosti klientů (mj. poskytnout součinnost potřebnou ke sjednání a uzavření smlouvy se zájemcem) a v článku 10. ujednání o smluvní pokutě v případě, že klient poruší některou z povinností uvedených v článku 9., je povinen zaplatit realitní kanceláři smluvní pokutu ve výši 5 % z kupní ceny. Smlouva je datována dnem 27. 8. 2020 a na dalším samostatném listě jsou v obdélnících uvedeny podpisy [jméno] [příjmení] jako zprostředkovatele a obou žalovaných jako klientů. 6. Nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty je založen„ Výhradní dohodou o zprostředkování“, jejíž ujednání – poskytnutí součinnosti při zprostředkovatelské činnosti žalobce – měli žalovaní porušit. Tato dohoda při jejím uzavření neexistovala v listinné podobě, ale byla realitním makléřem [jméno] [příjmení] žalovaným zobrazena na tabletu jako elektronický dokument, na kterém byla následně jejími účastníky i podepsána. O jejím obsahu však nebyla mezi účastníky shoda, žalobce odkazoval na písemný dokument a zejména na povinnosti klientů uvedené v článku 9., žalovaní svoji součinnost podmiňovali příslibem zajištění náhradní bydlení, který měl realitní makléř ústní formou učinit. Proti sobě tak stál obsah následně vytištěné listiny„ Výhradní dohody o zprostředkování“, podpořený výpovědí realitního makléře [jméno] [příjmení], slyšeného v řízení jako svědka a tvrzení a účastnické výpovědi žalovaných. Žalobce u jednání odvolacího soudu k obsahu ujednání účastníků žádné další důkazy neoznačil, navrhl pouze doplnit dokazování předvoláním znalce, který se zaměřuje na biometrické podpisy, ve vztahu k tomu, zda dokument byl na tabletu podepsán žalovanými. Tato skutečnost však rozporována nebyla, proto odvolací soud tento důkaz neprovedl. 7. Soud I. stupně věc nesprávně (jak bude rozebráno níže) právně posoudil jako nesplnění podmínek vážnosti a vůle při právním jednání, při kterém účastníci neměli při podpisu„ elektronicky zajištěn kontakt s textem smlouvy“ a neměli mezi sebou zavedenu tuto praxi. 8. Smluvní pokutu upravují v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen„ o. z.“) ustanovení § 2048 až 2052 Smluvní pokuta utvrzuje splnění povinnosti založené smlouvou (zde„ Výhradní dohodou o zprostředkování“), ve vazbě, na kterou vzniká a zaniká – má k ní akcesorickou povahu. Mezi účastníky řízení existence hlavního závazku (dohody o zprostředkování) sporná nebyla, neshoda panovala ohledně povinností, pro jejichž porušení byla smluvní pokuta sjednána. Na rozdíl od dřívější úpravy (zákona č. 40/1964 Sb.) nový občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 nevyžaduje pro platnost ujednání o smluvní pokutě písemnou formu. Podmínky, pro jejichž porušení byla smluvní pokuta sjednána, tak mohly být dohodnuty i ústně. 9. V případě podpisu dohody o zprostředkování na tabletu za situace, kdy se jedná o tzv. prostý elektronický podpis, jehož v právních předpisech definovány (na rozdíl od elektronických podpisů kvalifikovaných, uznávaných či zaručených – srov. zákon č. 297/2016 S., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce; nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 - eIDAS). Kvalifikované a uznávané elektronické podpisy zaručují identitu podepsané osoby, prostý elektronický podpis tuto vlastnost nemá. Prostým elektronickým podpisem je v praxi nejčastěji biometrický podpis (příp. dynamický biometrický podpis), který představuje do dokumentu vložená biometrická data, nejčastěji nasnímané křivky vlastnoručního podpisu (na destičce či tabletu), u dynamického biometrického podpisu včetně snímání dynamiky podepisování – tj. jeho rychlosti a přítlaku). Vždy se jedná o vzorek, který je v různé míře unikátní a charakteristický pro určitou osobu, avšak nejedná se o podepsání konkrétního dokumentu. Kvalifikované, uznávané a zaručené elektronické podpisy neexistují samy o sobě (jsou závislé na tom, co je podepisováno), nelze je vytvořit dopředu, jsou nepřenosné a podpisující osoba rozhodne o tom, co podepisuje – žádná z těchto vlastností však není spojena s „ prostým“ elektronickým podpisem, který může existovat sám o sobě, lze jej vytvořit dopředu, je přenosný – není vázán na konkrétní dokument. Obecně platí, že podpis stvrzuje nejen to, kdo jednal, ale také jaké konkrétní jednání svým podpisem stvrdil. Zde byla sice písemná forma jednání ve smyslu § 562 o. z. zachována, prostý elektronický podpis však není přiřazen k dokumentu, který je takto podepisován, disponuje s ním pouze jedna strana. V tomto případě jde rozpor o obsahu povinností vyplývajících ze smlouvy mezi žalovanými a svědkem [příjmení], resp. povinnostmi uvedenými v listině, za jejichž porušení je dovozován vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty, a žalobce jiný důkaz v tomto směr