18 CO 87/2021-212 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 90.395 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nahradit žalobkyni náklady řízení 25.010 Kč k rukám tehdejší zástupkyně žalobkyně (výrok II). Rozhodl tak o žalobě ze dne 30. 8. 2010, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 18 % ročně z půjčky ve výši 300.000 Kč uzavřené se žalovaným dne 30. 4. 2008, jež byl splatný dvakrát ročně, přičemž nyní žalované plnění představovalo smluvní úroky za období od 30. 4. 2008 do 31. 12. 2009. 2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný a domáhal se jeho zrušení. Namítal, že pohledávka žalobkyně ze smlouvy o půjčce zanikla zápočtem proti pohledávce žalovaného na zaplacení [číslo] €, poskytnuté žalovaným za žalobkyni [právnická osoba] [anonymizováno] – [anonymizováno]. jako úhrada úvěru. Soud I. stupně vycházel z toho, že žalovaný existenci své pohledávky k započtení neprokázal. Žalobkyně uzavřela se [právnická osoba] [anonymizováno] – [anonymizováno]. úvěrové smlouvy ze dne 12. 11. 2008 a 29. 4. 2009, na základě kterých se zavázala zmíněné společnosti zaplatit celkem [číslo] €. Jelikož nebyla schopna finanční prostředky poskytnout, učinil tak na základě jejího ústního zmocnění za ni žalovaný – o plnění doložil dva doklady – ze dne 7. 4. 2009 a ze dne 26. 7. 2009, žalobkyně mu tak byla povinna vrátit celkem 478.819 Kč. Rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné, když není patrné, zda se soud některým z jím předložených důkazů zabýval. Jelikož plnění za žalobkyni poskytl již v roce 2009, nemohl být v prodlení. Rozsudek označil za nepřezkoumatelný, nerespektující požadavky kladené ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. na náležitosti rozsudku. 3. Usnesením soudu I. stupně ze dne 26. 2. 2016, č. j. 14 C 1081/2010-163, byla žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu podle § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovena opatrovnice – advokátka JUDr. [jméno] [jméno] [příjmení]. 4. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne 17. 1. 2017, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka [jméno] [příjmení] – žalovaného, byl odmítnut jeho návrh na povolení oddlužení, prohlášen konkurs na jeho majetek a ustanoven insolvenční správce blíže označený. Prohlášením konkursu došlo i k přerušení tohoto řízení (§ 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon), a to od 17. 1. 2017. 5. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne 8. 2. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], byl konkurs na majetek dlužníka – žalovaného zrušen po splnění rozvrhového usnesení. 6. Krajský soud v [obec] jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání nařídil jednání, u kterého doplnil dokazování, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není z převážné části důvodné, ohledně částky 88.573 Kč proto rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a v části o 1.822 Kč, ve které byla žalobkyně uspokojena v rámci konkursu, rozsudek změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl (§ 220 odst. 1 o. s. ř.). 7. Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení podmínky pro ustanovení opatrovníka žalovanému pro jeho neznámý pobyt odpadly, zaniklo i jeho zastoupení opatrovnicí a odvolací soud nadále jednal přímo se žalovaným. Účastníci, ač řádně předvoláni, se k jednání odvolacího soudu nedostavili, o jeho odročení nepožádali, odvolací soud proti věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (srov. § 211, § 101 odst. 3 o. s. ř.). 8. Odvolací soud doplnil dokazování a ze seznamu přihlášených pohledávek zjistil, že žalobkyně do insolvenčního řízení vůči žalovanému přihlásila celkem tři pohledávky, všechny vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 4. 2008, a to včetně pohledávky na zaplacení smluvních úroků z půjčky ve výši 90.395 Kč, o které je vedeno tohle řízení. Z usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne 4. 11. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], se podává, že bylo rozhodnuto o tom, že každá zjištěná pohledávka (včetně zjištěno, že jím byl proveden rozvrh výtěžku zpeněžením majetkové podstaty tak, že každá z přihlášených pohledávek bude uspokojena poměrně do výše 2. 0157 %, žalobkyně tak byla uspokojena celkovou částkou 12.457,76 Kč, přičemž na tohle řízení tak připadlo 1.822 Kč. V této části pak byl rozsudek soudu I. stupně změněn a žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně byla uspokojena v rámci konkursu a na žalobě trvala v celém rozsahu. 9. Ve zbylém rozsahu (o 88.573 Kč) nepovažuje odvolací soud odvolání žalovaného za důvodné, rozsudek soudu I. stupně proto správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Je třeba dodat, že podstatou konkursu bylo, že z výtěžku zpeněžením majetkové podstaty dojde k poměrnému uspokojení věřitelů dlužníka s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají a trvají i po skončení insolvenčního řízení. Žalobkyně na podané žalobě trvala, z obsahu konkursního řízení bylo zřejmé pouze nepatrné poměrné uspokojení věřitelů žalovaného a nebyl dohledán žádný jiný jeho majetek. Rozhodnutí vydané v tomto řízení tak nejméně bude představovat titul, který bude moci žalobkyně případně nejpozději 10 let od jeho právní moci vykonat (srov. § 640 o. z.). 10. Obraně žalovaného nelze přisvědčit. Pokud žalovaný namítal, že pohledávka žalobkyně zanikla započtením, odvolací soud je pravomocným zamítavým rozhodnutím o ní vydaným v jiném řízení vázán a sám se jí již zabývat nemůže. Tímto rozhodnutím je rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 10. 2012, č. j. 13 C 305/2011-77, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [obec], pobočka v Jihlavě ze dne 26. 10. 2013, č. j. 54 Co 239/2013-112, kde se žalovaný domáhal po žalobkyni peněžitého plnění z důvodů, na kterých zakládal svoji pohledávka namítanou k započtení. Jeho žaloba byla pravomocně zamítnuta s tím, že k podpisu úvěrových smluv žalovanou došlo za situaci, kdy si nejen nebyla vědoma, že by sama měla cokoli platit, ale byl to žalobce, kdo u ní omyl vyvolal. Pokud„ za ni“ plnil, musel tak činit nejen bez jejího výslovného zmocnění, ale i s vědomím, že úvěrovou smlouvu podepsala v omylu. Zamítavý výrok výše uvedených rozsudků je pak závazný pro účastníky řízení i pro všechny orgány (srov. § 159 odst. 1, 3 o. s. ř.) Odvolací soud tak obranou žalovaného ani zabývat nemůže, a naopak musí vycházet z výše uvedených pravomocných rozhodnutí, ve kterých soudy uzavřely, že nebylo zjištěno, že by žalovaný měl takovou pohledávku vůči žalobkyni ani z titulu smluvního, ani z titulu bezdůvodného obohacení, ani neprokázal, že by ho žalobkyně k plnění společnosti zmíněné zmocnila. Mezi účastníky přitom nebylo sporné, že došlo k uzavření smlouvy o půjčce ani převzetí částky 300.000 Kč žalovaným, jež byla předmětem půjčky. Odvolací soud tak rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil, když žalobkyně má nárok na sjednané smluvené úroky (§ 658 odst. 1 obč. zák.) za výše uvedené období v rozsahu částky 88.573 Kč. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. (v odvolacím řízení za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.), kdy neúspěch žalobkyně (v části o 1.822 Kč) lze ve vztahu k celému předmětu řízení hodnotit jako zcela nepatrný, žalobkyně proto má právo na náhradu nákladů řízení, ve výši a skladbě, jak o nich bylo rozhodnuto soudem I. stupně (blíže viz odůvodnění napadeného rozsudku), když v tomto odvolacím řízení žalobkyni žádné další náklady nevznikly.