19 CO 113/2022-95 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4.4.2022, č.j. 119 C 154/2021-75, bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] který se sestává ze 3 pokojů, kuchyně a příslušenství a který se nachází v 1. podlaží domu v [obec] na ulici [ulice] číslo orientační [anonymizováno], číslo popisné [číslo] a předat jej žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání s tím, že nebylo sporné, že nájem předmětného bytu skončil uplynutím doby, nicméně on uváděl, že soud by měl zhodnotit mimořádné skutečnosti, které spočívají zejména v tom, že se žalobce neřídí vlastními pravidly pro pronajímání bytů, kde je zachycen princip předcházení ztráty bydlení. Uvedl, že předmětnou jednotku užíval od svého narození, nikdy neměl jinde trvalé bydliště, nájemní právo na něj přešlo po smrti jeho matky, všechny povinnosti, vyplývající z nájemní smlouvy, plnil a není tak žádný důvod, aby s ním byl nájemní vztah ukončen, resp. důvod, proč by měl nájemní vztah být omezován dobou určitou. Tvrdil, že postup žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Jde o uspokojování jeho základní potřeby a zbavit jej střechy nad hlavou je nespravedlivé, zvlášť, když on si plní všechny svoje povinnosti, nemá na nájmu a službách dluh a nechová se tak, že by komplikoval bydlení dalším nájemcům. Uvedl, že dluh na nájmu, co měl v minulosti, obratem po zjištění uhradil. Nelze mu vyčítat, že po úmrtí matky nebyl schopen se po jistou dobu o svá práva starat a byt sloužil jako náhradní za v minulosti vyvlastněný dům, jenž ustoupil stavbě komunikace. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla zamítnuta. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání sdělil, že tvrzení žalovaného, že žalobce jednal v rozporu s dobrými mravy, je nepodložené a pravidla pronájmu bytů v domech v majetku statutárního města Brna přechod nájmu bytu neřeší vůbec, a to proto, že je upraven v § 2279 OZ. Uvedl, že matka žalovaného zemřela 1.5.2018, ale žalovaný požádal o přechod nájmu až téměř 2 roky po její smrti a je zcela evidentní a zřejmé, že doba určitá, na níž byl nájem bytu sjednán, uplynula 30.4.2021, nájem bytu tudíž zanikl a od 1.5.2021 dosud užívá žalovaný byt bez právního důvodu. Navrhl, aby napadený rozsudek byl v celém rozsahu potvrzen. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu i s učiněnými právními závěry, se odvolací soud plně ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku, které je úplné, výstižné, přesné i věcně správné také zcela odkazuje (k jednání odvolacího soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl včas a řádně předvolán a odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.). Ze zcela správně zjištěného skutkového stavu tak, jak je v rozsudku vymezen, vyvodil soud I. stupně i zcela správné právní závěry. Žalovanému, jenž byl nájemcem předmětného bytu, jehož vlastníkem a pronajímatelem je žalobce, skončil nájem předmětného bytu, uzavřený na dobu určitou, uplynutím doby nájmu k 30.4.2021, což on sám v řízení opakovaně potvrzoval (viz jeho podání č.l. 47 spisu či vyjádření u jednání 4.4.2022 a též bod I. jeho odvolání). Všechny argumenty žalovaného se vztahovaly k údajnému porušování dobrých mravů žalobcem, ovšem jsou zcela nedůvodné, protože jeho tvrzení, že se v bytě narodil, že na něj nájem přešel po jeho matce, že si všechny povinnosti plnil (to má být samozřejmost), případně pochybení s dluhem na platbách za byt neprodleně napravil, že nemá kam jít (to ani, podle všeho, není pravda) a že měl dostat nájemní smlouvu na dobu neurčitou, případně tvrzení, že jeho prarodiče dostali před cca 50 lety byt do nájmu za vyvlastněný dům, jenž musel ustoupit budování silnice, žádný rozpor s dobrými mravy, jenž by šel žalobci k tíži, nezakládají. Ani pravidla pronájmu bytů v domech žalobce, vztahující se k prevenci ztráty bydlení (viz č.l. 72 spisu) žalovanému žádná práva k bytu nezakládají. Naopak dle obsáhlých šetření žalobce (viz zápisy č.l. 31 až 39 a čl. 61 až 65 spisu) žalovaný v bytě ani dlouhodobě nebydlí a„ načerno“ jej pronajímal. Žalovaný užívá byt bez právního důvodu (byt nevyklidil ani přes výzvu z 20.5.2021) a žalobce se tak důvodně a v souladu s §§1040 až 1042 OZ domáhá jeho vyklizení. S ohledem na vše uvedené byl rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, včetně výroku II. o nákladech řízení, u něhož odkazuje odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku. 5. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 o. s. ř. a § 142 odst.1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalobci, tak jak požadoval, 300 Kč paušální náhradu za účast u odvolacího jednání dle vyhl.č. 254/2015 Sb.