19 CO 157/2021-226 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, č.j. 46 C 39/2017-206, bylo rozhodnuto takto: I. Žaloba, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku ve výši 47.499,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 47.499,56 Kč od 8. 3. 2016 do zaplacení, se ve vztahu k druhému žalovanému zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání s tím, že ona na výzvu soudu, učiněnou u jednání 4. 2. 2021, reagovala dne 4.3.2021 podáním, v němž vysvětlila položky vyúčtované ceny za neoprávněný odběr a distribuci plynu a splnila tak výzvu soudu I. stupně, tj. doplnění žalobních tvrzení ohledně skladby vyúčtované ceny za neoprávněný odběr a distribuci plynu a soud neodůvodnil, v čem spatřuje nedostatek žalobních tvrzení ohledně vyúčtované ceny za neoprávněný odběr a distribuci plynu. Tvrdila, že soud měl provést další navržené důkazy, včetně vyžádání zprávy od vlastníka nemovitosti na adrese [adresa], kdo v rozhodném období platil platby na nájem bytu, a navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co je v rozsudku soudu I. stupně uvedeno, se odvolací soud plně ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku také zcela odkazuje. Napadený rozsudek je úplný, výstižný, přesvědčivý i věcně správný a odvolací soud v zásadě nemá nic, co by bylo třeba k němu doplnit či naformulovat jinak. Argumenty v odvolání na správnosti napadeného rozsudku nic nemění, když jde o argumentaci, kterou žalobkyně uváděla již v řízení před soudem I. stupně a soud I. stupně se s ní také náležitě vyrovnal, především v bodu 39. odůvodnění rozsudku. Za neoprávněný odběr plynu by měl platit ten, kdo se odběrem obohatil, a to v té výši, v jaké se obohatil, přičemž v řízení bylo prokázáno, že 2) žalovaný v bytě nejméně od léta 2013 dále vůbec nebydlel (to mu potvrdila i 1) žalovaná, jenž přitom na tom neměla žádný zájem). Nájemní smlouvu na předmětný byt měla od 1.5.2011 dále 1) žalovaná, ale sama nájemní smlouva je pro prokázání skutečného odběru plynu nepodstatná. Žalobkyně i přes řádné poučení vůbec nebyla schopna vysvětlit a konkretizovat, z čeho žalovaná částka sestává a jak a na základě čeho byly jednotlivé položky vytvořeny a sestaveny, když i po výzvách soudu I. stupně bylo žalobkyní sděleno (viz protokol o jednání č.l. 197 až 198 spisu), že neví, z čeho vyplývá požadavek žalobkyně na účtovanou částku 600 Kč a není schopna vysvětlit, jak došla k jednotlivým výpočtům, ze kterých sestává částka ve výši 47 499,56 Kč, ani vysvětlit soudu z jednotlivých ceníků, kterou položku uvedla k jednotlivým výpočtům. Žalobkyně doplnila, že není schopna vysvětlit, jak konkrétně žalobkyně vypočítala celkovou částku 47 499,56 Kč, která sestává z jednotlivých dílčích částek uvedených ve faktuře, jednotlivé částky není schopna upřesnit, tj. není schopna upřesnit, jak k těmto jednotlivým částkám žalobkyně dospěla, a to ani jak tyto částky vyplývají z jednotlivých ceníků provedených k důkazu a rovněž není schopna vysvětlit, jak žalobkyně stanovila, a to jakým výpočtem za jednotlivá období množství odebraného plynu ani ceny za distribuované množství plynu. Z protokolu rovněž plyne, že žalobkyně nebyla schopna vysvětlit, kde se tyto jednotlivé částky v předložených důkazech a v provedených důkazech nacházejí, tak, aby to bylo pro soud přezkoumatelné. Žalobkyně předložila soudu I. stupně obecné interní předpisy a vnitřní metodiku jako Řády provozovatele distribuční soustavy a ceníky, v podstatě s tím, ať si to soud projde a pokusí se to napasovat na uplatněný požadavek tak, aby to vycházelo, což nesplňuje ani povinnost tvrzení ani povinnost důkazní, protože vysvětlit a doložit, z čeho jednotlivé částky, tvořící žalovaných 47 499,56 Kč sestávají a jak dospěla k výši těchto částek, bylo na žalobkyni. S ohledem na uvedené byl napadený rozsudek (ve vztahu k 2) žalovanému) jako věcně správný potvrzen, včetně výroku II. o nákladech řízení, jenž 2) žalovanému nevznikly. 4. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst.1 o. s. ř. a § 142 odst.1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšný 2) žalovaný se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal.