19 CO 160/2021-62 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byl zamítnut návrh, aby žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku 52 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 52.290 Kč za dobu od 30. 12. 2020 do zaplacení. Ve výroku II. pak žalobce byl uznán povinným zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a poukázal na skutečnost, že je výlučným vlastníkem nemovitosti pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, způsob využití silnice o výměře 1346 m2, k.ú. [obec] u [obec]. Tato nemovitost je zapsaná na LV, přičemž na uvedeném pozemku se nachází silnice č. II/425 [obec] – [obec] ve vlastnictví žalovaného. Žalobce se domáhá zaplacení částky za vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému užíváním jeho pozemku bez právního důvodu, přičemž požadoval vydat toto bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájmu, které mu žalovaný hradil na základě dohod o narovnání, přičemž i za část výše uvedeného pozemku o výměře 101 m2 žalovaný žalobci částku uhradil. Za zbývající výměru však doposud částku neuhradil, proto se obrátil žalobce na soud se svým nárokem. Poukázal na to, že celá výměra byla zapsána do katastru nemovitostí jako silnice, a to na základě rozhodnutí žalovaného, přičemž žalovaný neprovedl oddělení pozemku, který jako silnici užívá, takže nemůže platit pouze za pouhou část. Navrhl tedy změnu rozsudku soudu I. stupně tak, aby žalobě bylo plně vyhověno. 3. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný a poukázal na skutečnost, že způsob využití a druh pozemku nejsou závaznými údaji v katastru nemovitostí a v mnoha případech nedopovídají faktickému využití pozemku. Odvozovat proto ze skutečnosti, že pozemek je v katastru evidován jako ostatní plocha – silnice, a proto musí být nutně celý dotčen stavbou silnice, považuje žalovaný za absurdní a navíc vyvrácené na základě provedeného dokazování v pravomocně skončeném soudním řízení, sp.zn. 213 C 30/2015, vedeném u Městského soudu v Brně i v nepravomocně skončeném řízení sp.zn. 252 C 1/2021, proti jehož výsledku odvolání směřuje. Žalovaný si kromě toho není vědom, že by žalobce předložil soudu důkaz o tom, že by to byl žalovaný či jeho právní předchůdce, kdo nechal provést takovýto záznam v katastru nemovitostí. I kdyby se však takový důkaz podařilo opatřit, má žalovaný za to, že s odkazem na shora uvedené by nebyl relevantní. Žalovaný poukazuje na absurdní tvrzení, že samotný zápis pozemku v katastru nemovitostí jako ostatní plocha – silnice, by měl bránit užívání (jeho části) k jinému faktickému účelu a že podmínkou takového užívání by mělo být snad rozdělení pozemku. Právě v případě pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec] u [obec] je přitom již z pouhého pohledu do ortofotomapy zřejmé, že rozsah části pozemku nedotčené stavbou – silnice je natolik velký, že si lze v zásadě představit způsob jeho využití včetně hospodářského. Na části pozemku se dle ortofotomapy např. nachází polní cesta, přestože dle tvrzení žalobce, by měl být pozemek celý krajskou silnicí, protože tak je to v katastru evidováno. Žalovaný ze své úřední praxe může konstatovat, že mnoha případech se krajské silnice nacházejí na pozemcích v katastru nemovitostí evidovaných jako orná půda a naopak pozemky evidované jako ostatní plocha – silnice mohou být i zemědělsky částečně využívány. Absurdní je rovněž tvrzení žalobce, že část pozemku, snad z důvodu evidence v katastru nemovitostí jako ostatní plocha – silnice, nemůže být předmětem samostatné majetkoprávní dispozice a v případě nájmu či pachtu části pozemku pak není třeba ani geometrický plán a k rozdělení pozemku postačí dohoda smluvních stran na rozsahu užívání tak, jak tomu ostatně bylo i v dohodě o narovnání, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ze dne 12.10.2020 ve věci vydání bezdůvodného obohacení za užívání části předmětného pozemku o výměře 101 m2 krajskou silnicí. Na základě uvedeného navrhl žalovaný, aby rozsudek soudu I. stupně byl jako věcně správný potvrzen. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není naprosto důvodné. 5. Soud I. stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav a vyvodil také zcela správný právní závěr. Soud I. stupně zejména ve svém rozhodnutí poukázal na věc sp.zn. 213 C 30/2015 Městského soudu v Brně, kde bylo zcela najisto dáno znaleckým posudkem, jaký je skutečný stav daného pozemku. Zde znaleckým posudkem bylo prokázáno, že žalovaný z předmětného pozemku užívá a v rozhodném období užíval pouze tu část zemského povrchu, která je zastavěna tělesem silnice II/425, tedy 100,61 m2, za což také žalovaný žalobci zaplatil. Žalovaný neužíval v období roku 2018 a 2019 žádnou část zemského povrchu, odpovídající předmětnému pozemku nad rámec tělesa silnice II/425, tedy 100,61 m2. Soud správně konstatoval, že nelze tak dovodit, že by se žalovaný ve smyslu ust. § 2991 OZ na úkor žalobce jakkoli obohatil, když tato část zemského povrchu žádným způsobem nebyla ze strany žalovaného užívána. Soud I. stupně se také velmi podrobně vyjádřil k názoru žalobce, pokud poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1332/2012. Zde se podrobně k tomuto rozhodnutí vyjádřil s tím, že toto rozhodnutí na danou věc nedopadá. Soud I. stupně se také vypořádal s tím, že předmětný pozemek je evidován v katastru nemovitostí jako parcela, o niž je jako způsob využití ve smyslu přílohy 2 zák. č. 357/2013 Sb. o katastru nemovitostí uvedeno silnice, tedy pozemek, na kterém je silnice I až III třídy a její součásti dle § 4 zák. č. 13/1997 Sb. vychází z povahy evidence pozemku v katastru nemovitostí v podobě parcel, kdy není možné v katastru nemovitostí uvádět různá využití pro různé části pozemku. To ale neznamená, jak uvedl soud I. stupně, že jako silnice je využíván celý pozemek a že z toho žalobci vůči žalovanému vznikají jakákoliv práva. Katastr nemovitostí má zachycovat reálný stav, nikoliv opačně. Pokud silnice, resp. její těleso, fyzicky nezabírá část zemského povrchu, odpovídající celému předmětnému pozemku, nelze ani z údaje využití pozemku v katastru nemovitostí dovozovat opak. Rovněž se také velmi podrobně soud I. stupně vyjádřil ohledně toho, že nárok žalobce nelze odvíjet ani od existence ochranného pásma silnice. Odvolací soud se ještě vypořádal s tím, že během odvolacího řízení předložil žalobce výkaz dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí, šlo o geometrický plán ze dne 20.9.2002. V daném případě jde o nepřípustný důkaz, uplatněný v rozporu s § 205a o. s. ř. Tento důkaz, jak je zcela zřejmé z jeho data, existoval v době řízení před soudem I. stupně a účastníci byli také řádně poučeni před soudem I. stupně v souladu s ust. § 118b o. s. ř. a § 119a o. s. ř. 6. Na základě všech těchto skutečností odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 7. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst.1 o. s. ř. a vychází ze skutečnosti, že žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalovanému vznikly náklady, a to paušální náhrada 2 x 300 Kč za účast u odvolacího jednání a vyjádření k odvolání, celkem tedy 600 Kč a žalobce byl uznán povinným tuto částku 600 Kč uhradit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku.