19 CO 19/2022-53 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně ve výroku I. byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu [číslo] nacházejícího se v domě v [obec], [část obce] [číslo] daná žalobkyni žalovanými dne 22.9.2017, je neoprávněná. Ve výroku II. pak bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna nahradit žalovaným na nákladech řízení částku 2 070 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných. 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a uvedla, že v žalobě srozumitelně a přehledně uvedla, proč se domáhá určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Domnívala se, že vše bude vyřešeno smírnou cestou a také z tohoto důvodu vzala zpět původní žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Žalobkyně nemá žádný důvod vzdát se nájemního práva k předmětnému bytu a dle jejího názoru posouzení soudem I. stupně je ryze formalistické. Dále uvedla, že každý by měl mít povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Žalobkyně tvrdila ve svém odvolání, že nedostatek poctivosti se projevil zejména na straně žalovaných, v tom, že nabízeli možnost smírného vyřízení vztahů mezi účastníky, ale ve skutečnosti tak získali podpis procesního úkonu, který je zvýhodňoval, pokud jde o zpětvzetí původního žalobního návrhu na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Žalobkyně také vyložila, proč její vůle byla podmíněna příslibem právní zástupkyně žalovaných o tom, že bez soudního vleklého sporu o určení neplatnosti výpovědi dojde mezi účastníky ke smírnému řešení celého nájemního vztahu. Toto soud I. stupně přešel. Z tohoto důvodu také celou věc soud I. stupně nesprávně posoudil a soud se také nevypořádal s námitkou, že účinky výpovědi žalovaných ze dne 27.9.2017 jsou promlčeny. Z těchto důvodů podávala žalobkyně odvolání. 3. K odvolání žalobkyně se vyjádřili žalovaní a uvedli, že soud I. stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav, vyvodil zcela správný právní závěr, když právo žalobkyně domáhat se přezkumu oprávněnosti dané výpovědi z nájmu se prekludovalo. Soud I. stupně posoudil jednotlivá data právních jednání a tyto také správně vyhodnotil. Soud I. stupně posoudil i skutečnost, že ze strany žalobkyně došlo ke zpětvzetí původní žaloby na přezkum oprávněnosti dané výpovědi z nájmu ze dne 9. října 2017, toto řízení bylo vedeno u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 116 C 256/2017. Soud I. stupně také správně postupoval, když neposuzoval, z jakého důvodu došlo ke zpětvzetí žaloby, je to dispoziční právo žalobkyně a také právo nezná podmíněné zpětvzetí žaloby či zpětvzetí žaloby s výhradou. Ke zpětvzetí žaloby je oprávněn výlučně žalobce a žalobkyně tak také učinila, když vzala zpět žalobu v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 116 C 256/2017 a toto řízení bylo zastaveno. Tvrzení žalobkyně o promítání hmotně právních zásad do vedení civilního řízení, pak nutno považovat za zástupná tvrzení, která nemají oporu v právním řádu. Pokud pak se týká vedení řízení, jednáno bylo v nepřítomnosti žalobkyně, která byla k jednání soudu I. stupně řádně obeslána, avšak bez omluvy se k jednání nedostavila. Žalovaní také popřeli, že by se chovali nepoctivě, neboť zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně v uvedeném řízení bylo vůlí žalobkyně, tato svůj návrh vzala zpět. Ze všech těchto důvodů v rámci nynějšího řízení požadovali žalovaní potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. 4. Žalobkyně se k jednání odvolacího soudu řádně a včas omluvila s tím, že ze zdravotních důvodů se nemůže dostavit, nicméně netrvala na odročení jednání a souhlasila s tím, aby jednáno bylo v její nepřítomnosti. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 6. Ze spisu odvolací soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně obdržela výpověď z nájmu bytu, ona sama v žalobním návrhu uvádí, že obdržela výpověď dne 27.9.2017, žalovaní pak uvádí datum 22.9.2017. To nic nemění na věci v tom směru, že žalobkyně se domáhala určení neoprávněnosti této výpovědi z nájmu bytu u Městského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp.zn. 116 C 256/2017, přičemž následně, jak také potvrdila i v rámci svého odvolání i v rámci svého žalobního návrhu, vzala tuto žalobu v celém rozsahu zpět a řízení v dané věci bylo zastaveno. Pokud nyní žalobkyně podává nový návrh na určení, jak uvádí, neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, což soud posoudil jako určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, pak tuto žalobu podala u Městského soudu v Brně až dne 25.11.2020, a to osobně, jak vyplývá z podacího razítka. V žádném případě tedy nedodržela od obdržení výpovědi dvouměsíční prekluzivní lhůtu, tato lhůta jí tedy propadla a soud I. stupně zcela správně žalobu žalobkyně zamítl, neboť nedošlo k dodržení zákonné lhůty k podání žaloby na neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu. Soud I. stupně v rámci rozhodnutí se se všemi těmito okolnostmi vypořádal a pro úplnost odvolací soud na podrobné odůvodnění soudu I. stupně také odkazuje. 7. Na základě všech těchto skutečností proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku I. ve věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 8. Pokud jde o změnu výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem před soudem I. stupně pak po upozornění právního zástupce žalovaných ohledně možnosti v případě úspěchu ve věci posoudit náklady řízení s ohledem na ust. § 150 o. s. ř., proti čemuž neměl právní zástupce žalovaných v případě, že by byli žalovaní ve věci úspěšní, námitky, pak odvolací soud zohlednil veškeré okolnosti na straně žalobkyně, a to zejména její finanční a majetkové poměry, dále pak okolnosti jejího zdravotního stavu i okolnosti celé této věci a rozhodl tak, že změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 150 o. s. ř. a bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.