19 CO 190/2022-97 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně rozhodoval o žalobě na vyklizení bytu [číslo] v nájemním domě č.or. 41 na ulici [ulice] v [obec] (předmětný byt). Výrokem I. zamítl žalobu proti žalovanému [číslo]), výrokem II. uložil žalované [číslo]) povinnost vyklidit předmětný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku, výrokem III. uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému [číslo]) náklady řízení ve výši 5 400 Kč a výrokem IV. uložil žalované [číslo]) povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 5 300 Kč. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky existoval nájemní vztah na základě nájemní smlouvy na dobu neurčitou ze dne [datum], kdy žalobce byl pronajímatelem a žalovaní společnými nájemci. Žalobce vypověděl nájem bytu výpovědí z [datum] pro neplacení nájemného, výpověď byla oběma žalovaným řádně doručena. Žalovaný [číslo]) se z bytu odstěhoval v listopadu 2018. Soud I. stupně vyhodnotil, že žaloba není důvodná vůči žalovanému [číslo]), který byt opustil v listopadu 2018, naopak je důvodná vůči žalované [číslo]). Nájemní vztah skončil výpovědí, žalovaná [číslo]) sice napadla výpověď žalobou, tu však podala proti nesprávné osobě a žaloba byla zamítnuta. Žalobce se tak oprávněně po žalované [číslo]) domáhal vyklizení bytu. 2. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalobce, a to do výroků I. a III., které odůvodnil tím, že žalovaný [číslo]) se stal společným nájemcem na základě nájemní smlouvy, nájemní vztah byl ukončen výpovědí. Nájemce je povinen ve smyslu § 2292 o. z. po ukončení nájmu byt odevzdat, žalovaný [číslo]) však předmětný byt neodevzdal, tato skutečnost opravňuje žalobce k domáhání se splnění této povinnosti žalobou na vyklizení, kdy na rozdíl od předchozí právní úpravy již není rozhodné, zda a v jaké míře žalovaný [číslo]) byt užíval. Žaloba tak neměla být vůči žalovanému [číslo]) zamítnuta, mělo jí být vyhověno ve vztahu k oběma žalovaným. I pokud by odvolací soud posoudil zamítnutí žaloby vůči žalovanému [číslo]) za správné, domnívá se žalobce, že jsou zde zvláštního zřetele hodné skutečnosti, které by měly být zohledněny, jak vysvětloval v podání z [datum], ve kterém uváděl, že žalovaný [číslo]) byl opakovaně vyzýván ke stanovisku, zda skutečně předmětný byt opustil, naposledy výzvou z [datum], výzva však zůstala bez jakékoliv odezvy, žalobci nezbylo, než se předmětnou žalobou domáhat vyklizení i proti žalovanému [číslo]). Žalobce navrhl, aby napadený rozsudek odvolací soud ve výroku I. změnil tak, že uloží žalovanému [číslo]) povinnost k vyklizení bytu a ve výroku III. tak, že uloží žalovanému [číslo]) povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobce, případně v případě úspěchu žalovaného [číslo]) tomuto náhradu nákladů řízení, s ohledem na okolnosti případu, nepřizná. 3. Žalovaný [číslo]) se k odvolání žalobce vyjádřil při jednání u odvolacího soudu tak, že se plně ztotožňuje s napadeným rozsudkem, dle jeho názoru společný nájem zanikl rozvodem. Žalovaní byli rozvedeni [datum]. 4. Proti rozsudku podala dále odvolání žalovaná [číslo]), a to v celém rozsahu. V odvolání poukázala na skutečnost, že v předmětném bytě žije již od roku 1979, kdy došlo k přepisu nájemní smlouvy z jejího otce. Dne [datum] došlo k uzavření předmětné nájemní smlouvy. Výpověď, která jí byla doručena [datum], považuje za neoprávněnou. Je pravdou, že jí na nájemném vznikl dluh ve výši 59 781 Kč, bylo to však v období, kdy se ocitla ve složité životní situaci, snažila se s vedoucí bytového odboru dohodnout na možnosti dlužnou částku uhradit formou splátek s tím, že se jí pokoušela vysvětlit, že je ve velmi složité živoní situaci, kdy žalovaný [číslo]) se z bytu odstěhoval, zůstal tam však hlášen a ona ztratila nárok na příspěvek na bydlení. Do té doby vždy řádně hradila nájemné, v bytě dále bydlí společně se svým nezletilým synem. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání. 5. Žalobce se k odvolání žalované [číslo]) vyjádřil písemně tak, že žalovaná [číslo]) se již nemůže dovolávat údajné neplatnosti výpovědi v řízení o vyklizení bytu. Rovněž ostatní důvody, které v odvolání 2) žalovaná zmiňuje nejsou relevantní. Dle názoru žalobce se jedná o notorickou neplatičku, která neplní ani splátkový kalendář, ke kterému se sama zavázala a který s ní byl z dobré vůle žalobce sjednán, a jejíž opakované nezodpovědné jednání vedlo i k tomu, že jí byla zmařena již povolená možnost oddlužení pro její nespolupráci. V závěru vyjádření poukázal na skutečnost, že žalovaná [číslo]) dosud protiprávně užívá předmětný byt a do dne sepsání vyjádření nehradí ničeho a dlužná částka tak neustále narůstá. 6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející, jakož i celý obsah spisu, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné v meritu věci, jsou však dány důvody pro změnu nákladového výroku ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným [číslo]). Pokud jde o odvolání žalované [číslo]), toto odvolací soud vyhodnotil jako nedůvodné. 7. Pokud jde o skutkovou stránku věci soud I. stupně správně popsal, které skutečnosti má za prokázané a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Závěr o skutkovém stavu je následující: -) Žalovaní jako manželé uzavřeli na straně nájemců nájemní smlouvu s žalobcem na straně pronajímatele dne [datum], jejímž předmětem byl nájem předmětného bytu na dobu neurčitou. -) Žalovaný [číslo]) se z předmětného bytu odstěhoval s úmyslem se do předmětného bytu již nevrátit v listopadu 2018, žalovaní ukončili rodinnou domácnost, žalovaný [číslo]) se z bytu odstěhoval společně se dvěma společnými nezletilými dcerami, od té doby má pronajatý byt na adrese [adresa]. Manželství žalovaných bylo rozvedeno [datum], v předmětném bytě zůstala bydlet žalovaná [číslo]). -) Žalobce vypověděl předmětný nájem výpovědí z [datum] pro neplacení nájemného, kdy na nájemném vznikl dluh za období od listopadu 2019 do října 2020 ve výši 59 781 Kč, výpověď byla doručena 2) žalované [datum] a žalovanému [číslo]) [datum]. -) Žalovaná [číslo]) podala žalobu na neplatnost uvedené výpovědi, tato však byla pravomocně zamítnuta. -) Výzvou k vyklizení z [datum] vyzýval žalobce žalované k vyklizení předmětného bytu s tím, že v případě, že někdo z nich v minulosti byt již vyklidil, žádá žalobce o sdělení této informace formou čestného prohlášení, ani jeden z žalovaných na tuto výzvu nereagoval. <i>8. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z. nebo nový občanský zákoník), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.</i> <i>9. Podle § 743 odst. 3 o. z., manželé se mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně. Dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde.</i> <i>10. Podle § 766 odst. 1 o. z., zaniklo-li manželství smrtí manžela a manželé měli společné nájemní právo k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, zůstane nájemcem bytu pozůstalý manžel. Svědčilo-li manželům k domu nebo bytu společně jiné závazkové právo, zůstane oprávněným pozůstalý manžel.</i> 11. Pokud jde o právní posouzení, soud I. stupně správně uzavřel, že vůči žalovanému [číslo]) není žaloba důvodná. Žalovaným vznikl společný nájem k předmětnému bytu na základě shora citované nájemní smlouvy z roku 2001, a to ve smyslu tehdy účinného § 703 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ode dne účinnosti nového občanského zákoníku, k [datum], se předmětný nájemní vztah řídí tímto novým občasnkým zákoníkem, a to ve smyslu § 3074 o. z. V řízení nebylo sporné, že od listopadu 2018 žalovaný [číslo]) v předmětném bytě nebydlí, žalovaní zrušili rodinnou domácnost, následkem toho bylo jejich manželství rozvedeno k [datum], žalovaný [číslo]) tak opustil předmětný byt trvale, s úmyslem se do něj již nevrátit. V tomto směru odkazuje odvolací soud na ust. § 743 odst. 3 o. z. ve spojení s ust. § 766 odst. 1 o. z. Jak vyplývá z důvodové zprávy k občanskému zákoníku (Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem, Prof. JUDr. [jméno] [jméno] a kolektiv, nakladatelství [právnická osoba] 2012), ustanovení § 766 o. z. se použije i v případě, kdy jeden z manželů opustí rodinnou domácnost s úmyslem se do ní nevrátit, svědčí-li manželům společné nájemní právo a jeden z manželů rodinnou domácnost opustí s úmyslem žít trvale na jiném místě, platí pro právní poměry manžela, který v domě nebo bytě zůstal, ustanovení o zániku manželství smrtí manžela obdobně. Je tak podle názoru odvolacího soudu nepochybné, že společný nájem účastníků jako manželů předmětného bytu zanikl opuštěním rodinné domácnosti žalovaným [číslo]) v listopadu 2018. K trvalému opuštění společné (dnes rodinné) domácnosti soud dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 1. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1399/2005, které konstatuje, že trvalé opuštění společné domácnosti je možné vymezit jako jednání vedené