19 CO 208/2021-96 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaná je povinna vyklidit část budovy [číslo] hala,„ aerodynamický tunel o výměře 325 m2“, nacházející se na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova bez čísla popisného/čísla evidenčního, zapsaného u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví], pro [územní celek], [katastrální uzemí], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 242 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná a namítala, že v pronajatých prostorách nemá umístěny žádné movité věci, jichž by byla vlastníkem a které by měla vyklidit. Jak žalobkyni informovala svým prohlášením ze dne 25. 10. 2017, je vlastníkem všech movitých věcí od poloviny roku 2015 [právnická osoba], s.r.o., se sídlem [adresa], [IČO]. Tato společnost je členem spolku žalované a měla s ní uzavřenu dohodu, na základě níž byla žalovaná oprávněna veškeré movité věci umístěné v daném prostoru užívat. Žalovaná tedy není ve věci pasivně legitimována a žaloba tak není vůči ní po právu. Namítala dále, že movité věci (tj. aerodynamické tunely) se v době podpisu nájemní smlouvy již nacházely v pronajatém prostoru a byly ve vlastnictví 3. osoby [právnická osoba], což žalobkyně prokazatelně věděla. Ona tak neměla ke dni uzavření nájemní smlouvy v prostorách žádné movité věci ve svém vlastnictví a tedy de facto nemá, co by vyklízela. Napadený rozsudek je tak vůči ní prakticky nevykonatelný, pokud tedy soud svým rozhodnutím neměl na mysli, že mají aerodynamické tunely v pronajatém prostoru zůstat, protože tam ke dni uzavření nájemní smlouvy již byly umístěny. Pronajatý prostor se tak nachází ve stavu, v jakém byl nájemní smlouvou pronajat a není co vyklízet, a to již vůbec z její strany žalované, když v prostoru nic nevlastní. Soud se při svém rozhodnutí vůbec nezabýval její námitkou ohledně nedostatku její pasivní legitimace ve věci, kdy dle jejího právního názoru, pokud jde o vyklizení pronajatých prostor, měla být pasivně legitimována [právnická osoba] 3. Žalobkyně v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně v případě, že odvolací soud shledá, že má odvolání všechny náležitosti. Poukázala na ust. § 2225 odst. 1 občanského zákoníku a ztotožnila se s názorem soudu I. stupně, že pro danou věc je právně irelevantní, zda byly movité věci nacházející se v předmětném prostoru ve vlastnictví žalované nebo 3. osoby, neboť povinnost předat pronajatou nemovitost pronajímateli tíží nájemce a tím byla žalovaná. Není přitom pravdou, že žalovanou v odvolání tvrzená skutečnost, že v době uzavření nájemní smlouvy se movité věci již nacházely v pronajatém prostoru, a v době podpisu nájemní smlouvy byly ve vlastnictví 3. osoby [právnická osoba], nebyla soudem I. stupně posouzena; tuto skutečnost posoudil soud jako právně irelevantní. Za irelevantní je nutné označit též spekulaci žalované, že soud I. stupně mohl svým rozhodnutím mít na mysli, že aerodynamické tunely mají v pronajatém prostoru zůstat, protože tam ke dni uzavření nájemní smlouvy již byly umístěny. Takový závěr by byl v příkrém rozporu se zásadou ochrany vlastnického práva vyjádřenou v Listině základní práv a svobod či v občanském zákoníku. 4. Předně se odvolací soud vyjadřuje k tomu, že věc u jednání dne 20. 4. 2022 projednal, ačkoli se jej neúčastnil a o jeho odročení požádal právní zástupce žalované z důvodu, že má vystavenu dočasnou pracovní neschopnost; tento svůj důvod pro odročení jednání však žádným způsobem neosvědčil, to, že má vystaven průkaz dočasné pracovní neschopnosti, odvolacímu soudu žádným způsobem neprokázal, např. jeho fotokopii ke své žádosti nepřiložil. Podobnou žádost adresoval právní zástupce žalovaného už před předchozím jednáním nařízeným na 2. 3. 2022, k té však fotokopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti přiložil, této žádosti tak bylo vyhověno a projednání věci bylo odročeno právě na 20. 4. 2022. Za popsané situace proto odvolací soud shledal, že žádost právního zástupce žalovaného o odročení jednání je nedůvodná, neboť zůstala nedoložena a nebylo lze posoudit, zdali je řádná, resp. zda tvrzená překážka právního zástupce skutečně existuje či nikoli a věc projednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. pouze s dostavivším se zástupcem žalobkyně. Zástupce žalované se přitom rovněž bez omluvy nedostavil. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, jakož i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 6. Soud I. stupně se zcela správně vypořádal se skutkovým stavem věci, provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedeného dokazování vyvodil zcela správné skutkové závěry. Na tyto skutkové závěry zcela přiléhavě aplikoval právo, s nastolenou materií se vyrovnal pečlivým a srozumitelným způsobem. Odvolací soud tak nemá v zásadě nic, co by chtěl k naprosto správnému odůvodnění rozsudku soudu I. stupně dodat, změnit či naformulovat jinak, z tohoto důvodu lze na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně plně odkázat. Odvolací soud se totiž naprosto ztotožňuje s posouzením jak skutkového, tak právního stavu věci způsobem, jak tento provedl soud I. stupně. Především v tom, že žaloba na vyklizení předmětných prostor byla podána dne 18. 3. 2019, tedy v době, kdy nájemní vztah bez pochyby skončil uplynutím doby ke dni 30. 6. 2018, do kteréhož data byla nájemní smlouva mezi účastníky uzavřena. Počínal si tak správně, pokud se již dále nezabýval okolnostmi dřívějšího ukončení nájemní smlouvy, o které se účastníci pokoušeli vzájemnou korespondencí. Podstatné pro souzenou věc je to, že v době podání žaloby a v době rozhodování soudu I. stupně nepochybně uplynula doba, na kterou byl nájem sjednán a nájemce je povinen pronajaté prostory vyklidit. Je jisté, že nájemní vztah byl uzavřen mezi účastníky a rovněž mezi účastníky skončil, správně proto žalobkyně žaluje žalovanou a nikoli 3. osobu, v jejímž vlastnictví je údajně movitá věc v nebytovém prostoru umístěná. Je dlužno říci, že tato movitá věc je údajně ve vlastnictví [právnická osoba], s.r.o., která je členem spolku spolu se žalovanou, jaké důvody vedly žalovanou k převedení této movité věci na 3. osobu, tato neozřejmila a pokud by byla důvodem právě ta skutečnost, aby nebylo možné předmětné prostory řádně vyklidit, rozhodně by nebylo lze takovému počínání poskytovat coby nemravnému právní ochranu, ale právě naopak; je to přitom evidentně žalovaná, případně 3. osoba, která patrně nemá na vyklizení předmětného nebytového prostoru zájem. Obrana žalované tak vzbuzuje u odvolacího soudu dojem, že má spekulativní povahu, přičemž žalovaná nesprávně dovozuje, že by 3. osoba, v jejímž vlastnictví se údajně movité věci nacházejí, byla právě tou osobou povinnou vyklidit prostor, který si však na dobu určitou pronajala žalovaná. Tato konstrukce není právě správná, jak soud I. stupně zcela přiléhavě zdůvodnil v napadeném rozhodnutí. Kromě toho si sama žalovaná protiřečí, pokud v odvolání udává, že žalobkyni byla okolnost převodu vlastnictví na 3. osobu známa v době uzavření nájemní smlouvy a současně sděluje, že o převodu informovala žalobkyni svým prohlášením ze dne 25. 10. 2017 – nájemní smlouva byla přitom uzavřena již 19. 4. 2016. Tedy i v této okolnosti nehovoří žalovaná pravdu, jediné co lze z jejích protiřečících si sdělení vyvodit, je závěr, že v době uzavření inkriminované nájemní smlouvy byly v pronajaté nemovitosti umístěny aerodynamické tunely, o nichž bylo žalobkyni známo, že jsou ve vlastnictví žalované; o žádných dispozicích s těmito movitými věcmi ve prospěch jakékoli 3. osoby nebylo žalobkyni v době sepisu nájemní smlouvy nic známo. Tyto aerodynamické tunely přitom byly v prostorách postupně zbudovány, když prostory byly před inkriminovanou nájemní smlouvou žalované již dříve pronajaty na základě předchozích nájemních smluv. I z tohoto přirozeně-právního pohledu je tak požadavek žalobkyně na vyklizení pronajatých prostor po skončení nájmu uplynutím doby zcela logický a po právu. Vydáním tohoto rozsudku žalobkyně získává exekuční titul, na jehož podkladě může povinnost vyklidit předmětný nebytový prostor vynutit cestou exekuce. 7. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to nejen ve výroku o věci samé, nýbrž i ve výroku nákladovém, na jeho odůvodnění lze pro naprostou správnost rovněž odkázat. 8. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů za cestovné svého zástupce k jednání dne 20.4.2022, kdy zástupce žalobkyně cestoval z [obec] do [obec] a zpět vlakem v ceně jízdenky 284 Kč + 294 Kč = 578 Kč; dále žalobkyni náleží 3 paušální náhrady dle § 1 odst. 1, 3 písm. a/, b/, c/ vyhl.č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 této vyhlášky a 109 Kč na s