19 CO 99/2022-178 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 25. 4. 2022, č.j. 4 C 49/2021-151, bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaní 1), 2) jsou povinni vyklidit a vyklizený předat žalobci byt [číslo] který sestává ze tří pokojů, předsíně, kuchyně, koupelny, WC, spíže, balkónu a sklepní kóje, a jež se nachází v 3. podlaží budovy [adresa] – bytovém domě ve [obec] na adrese [příjmení] [anonymizováno] č. o. 9, která stojí na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, k. ú. [okres], a to do čtyř měsíců od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaní 1), 2) jsou povinni nahradit žalobci náklady řízení v částce 8.170,77 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. 2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání, v němž poukazovali na svá předchozí bydlení v jiných nájemních bytech i na nezl. děti, které jim byly svěřeny do výchovy i pěstounské péče, jichž je celkem 12 a některé z nich mají zdravotní potíže (nedoslýchavost, mentální postižení) s tím, že oni své závazky vůči žalobci plní a nájemné platí i v době, kdy již nájemní smlouva byla ukončena. Tvrdili, že žalobce nedodržel ust. § 2285 OZ, takže došlo k prodloužení doby nájmu a poukazovali na § 2239 OZ, když ve světle tohoto ustanovení se jeví neplatné ustanovení nájemní smlouvy, dle kterého je byt pronajímán vždy pouze na dobu jednoho měsíce, a to opakovaně, neboť takové ujednání je v rozporu se stávající právní úpravou a se smyslem a účelem nájmu bytu a nájmu domu i se smyslem a účelem institutu pronájmu bytu, kdy zákon předpokládá dobu nájmu delšího trvání, zakládající nájemci určitou jistotu, že bude moci po delší dobu byt užívat. Sdělili, že mají ve své péči 12 nezl. dětí, které by musely být umístěny do ústavní výchovy, přitom jsou na sebe zvyklé a závislé na žalovaných a bylo by pro ně trauma, kdyby se rodina, ve které dnes žijí, rozpadla, takže postup žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Uvedli, že neplatnost nájemní smlouvy, v části, v níž bylo sjednáno, že byt je pronajímán vždy na dobu jednoho měsíce, nemá za následek neplatnost celé nájemní smlouvy, ale jejím důsledkem je založení nájemního vztahu na dobu neurčitou a soud neprovedl jimi navrhované důkazy. Navrhli, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla zamítnuta, případně aby byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu z provedených důkazů, se odvolací soud ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku také odkazuje. V řízení bylo prokázáno, že žalobce, coby vlastník domu a pronajímatel předmětného bytu, uzavřel se žalovanými dne 25.6.2018 nájemní smlouvu na tento byt, a to na dobu určitou, do 24.12.2018, která byla posléze dodatkem [číslo] z 25.12.2018 prodloužena na dobu od 25.12.2018 do 24.6.2019 a poté ještě dodatkem [číslo] z 25.6.2019 byla prodloužena na dobu od [datum] do 24.6.2020; k dalšímu prodlužování již nedošlo a žalovaným tak skončil nájem předmětného bytu 24.6.2020. Byť formulace v [anonymizováno] smlouvě v čl. 1 (a poté i v obou dodatcích k ní) a sice – nájem se sjednává na dobu určitou jednoho měsíce s automatickou obnovou, maximálně na půl roku, a to od 25.6.2018 do 24.12.2018 – byla poněkud zvláštní, plyne z ní, že nájem byl v případě nájemní smlouvy z 25.6.2018 sjednán na dobu půl roku, v případě dodatku [číslo] také na půl roku a v případě dodatku [číslo] na jeden rok, takže nelze dovodit, že by nájemní smlouva měla být v této části neplatná pro rozpor se smyslem a účelem institutu nájmu bytu kvůli příliš krátké měsíční době, na níž by měla být dle žalovaných uzavřena (půl roku, půl roku a jeden rok není se smyslem a účelem nájmu bytu v rozporu). V čl. 6, osmém odstavci nájemní smlouvy bylo ujednáno, že ust. § 2285 OZ, o automatické obnově nájemního vztahu, se v tomto případě podle dohody účastníků nepoužije, takže není pravda tvrzení žalovaných o automatickém prodloužení doby nájmu po uplynutí doby dle § 2285 OZ. 4. Žalovaní po skončení nájmu předmětný byt nevyklidili (ani přes výzvu ze 7.1.2021) a užívají jej od 24.6.2020, tj. již 2,5 roku bez právního důvodu. Poukazy žalovaných na okolnosti, pro které by žaloba měla být zamítnuta pro rozpor s dobrými mravy, nejsou dle názoru odvolacího soudu dostatečně silné. Je pravdou, že žalovaní mají ve výchově a v pěstounské péči 12 nezl. dětí, které s nimi v bytě nyní žijí, z nichž některé mají i zdravotní potíže (nedoslýchavost, mentální postižení) a že za byt platby hradí (což je ovšem samozřejmost), ale pořád platí, že nájemní vztah uzavírali na dobu určitou, byli (či měli být) si vědomi, že jim nájem nemusí být prodloužen a žalobce sám žádné potíže žalovaným nezpůsobil (ty mohly žalovaným způsobit leda tak jejich děti, kteří na ně přesunuly péči a starost o své děti, když všech 12 nezl. dětí, co se žalovanými žijí, jsou vnuci žalovaných a právem se lze ptát, proč se o své děti nestarají jejich rodiče a nechávají celou péči na prarodičích, tj. na žalovaných). Soud I. stupně se v bodě 7. odůvodnění rozsudku také zabýval motivací žalobce k neprodloužení nájemní smlouvy, kterou byl nadměrný počet osob v předmětném bytě, k čemuž jsou ve spise listiny na č.l. 128 až 131 a 137 až 138, které nadměrný počet osob v bytě potvrzují. Jinak okolnosti případu zohlednil soud I. stupně v nadstandardní lhůtě k vyklizení v délce 4 měsíců od právní moci rozsudku, s čímž se lze ztotožnit. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s tím, co soud I. stupně uvedl v bodu 10. odůvodnění rozsudku k neprovedeným důkazům, když výslechy pracovnic OSPODů [obec] a [obec], Koordinátora při řešení romské otázky p. [příjmení] či pracovníka MěÚ [obec] p. [příjmení] o ústních jednáních účastníků by na postavení žalovaných nic nezměnily (žalovaným bylo ústně přislíbeno, že když sníží počet osob v bytě, tak odbor majetkový opětovně projedná jejich žádost o znovu pronájem). Žalobce se tudíž důvodně a v souladu s §§ 1040 až 1042 OZ domáhá vyklizení žalovaných z předmětného bytu a odvolací soud proto dle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil včetně výroku II. o nákladech řízení, s nímž se odvolací soud ztotožňuje. Lze ovšem doplnit, že i když odvolací soud musel vyjít z toho, že žalovaní jsou v bytě bez právního důvodu a dostatečně silné okolnosti pro zamítnutí žaloby na vyklizení tzv.„ pro tentokrát“ ve věci dány nejsou, je situace žalovaných i problémem obce, tj. v tomto případě města Znojma, protože je zde i 12 nezl. dětí, z nichž některé ani nejsou zdravotně v pořádku; odvolací soud by tudíž oběma účastníkům velmi doporučoval další komunikaci a jednání s cílem najít nějaké řešení, přijatelné pro obě strany. 5. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 o. s. ř. a § 142 odst.1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají z paušální náhrady 300 Kč dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb. za účast zástupce u jednání odvolacího soudu a cestovného 1 000 Kč zástupce žalobce k jednání odvolacího soudu 30.11.2022 ze [obec] do [obec] a zpět v délce 140 km vozidlem [anonymizována dvě slova] (při průměrné spotřebě 5,2 l nafty na 100 Km, ceně nafty 47,1 Kč za 1 l dle vyhlášky a paušální náhradě 4,7 Kč na 1 km dle vyhlášky). U uplatňovaných a nepřiznaných nákladů advokáta postupoval odvolací soud metodicky stejně jako soud I. stupně a odvolací soud v tomto plně odkazuje na vysvětlení učiněné soudem I. stupně v bodu 11. odůvodnění napadeného rozsudku.