27 CO 159/2022-93 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 11 018,80 Kč s 9% úroky z prodlení z částky 6 370 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení (I. výrok) a dále povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč (II. výrok). Vzal za prokázaná skutková tvrzení žalobce a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na kterou dopadají i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobě v plném rozsahu vyhověl a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč a tři režijní paušály po 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba), a to dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif; vše s výjimkou soudního poplatku dále navýšeno o DPH ve výši 252 Kč. Soud uvedl, že žaloba splňuje náležitosti vymezené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když ustáleným vzorem není samotný formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale styl a obsah žaloby. Z úřední činnosti je přitom soudu známo, že žalobce podává velké množství obdobných žalob, v nichž jsou měněny pouze údaje o smlouvě, žalovaných a dlužných částkách. Soud tak uzavřel, že v projednávané věci se jedná o typ žaloby, jež vymezuje § 14b advokátního tarifu. 2. Proti II. výroku rozsudku soudu prvního stupně podal včas odvolání žalobce. Soudu prvního stupně vytkl, že mu bezdůvodně nepřiznal odměnu za další (čtvrtý) úkon právní služby spočívající v sepisu písemného vyjádření týkajícího se věci samé ze dne 10. 1. 2022, byť žalobce v řízení tento úkon právní služby prokazatelně vykonal. Tímto písemným podáním reagoval na výzvu soudu, nicméně jeho vyjádření nad rámec vyjádření ve věci samé obsahovalo rovněž souhlas s rozhodnutím bez nařízením jednání a další procesní návrhy. Podotkl, že výši odměny za tento úkon právní služby již nelze stanovit dle § 14b advokátního tarifu, neboť se nejedná o úkon právní služby, který by byl učiněn do podání návrhu na zahájení řízení včetně. Navrhl, aby odvolací soud II. výrok rozsudku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Odvolání žalobce nebylo žalované zasíláno (§ 210 o. s. ř.). 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném 31. 8. 2020 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 6 520 Kč s 9% (zákonnými) úroky z prodlení od 1. 10. 2018 do zaplacení a částky 4 498,80 Kč. K tomu uvedl, že původní věřitel – společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou 30. 8. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 13 pravidelných splátkách; poslední splátka splatná 30. 9. 2018. Převzetí úvěru v hotovosti dne 30. 8. 2017 žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Své smluvní povinnosti však neplnila řádně a včas a dluží 6 520 Kč a v souladu s čl. V smlouvy žalobce vyúčtoval žalované smluvní pokutu 4 498,80 Kč. Dále žalobce uvedl, že část závodu původního věřitele byla převedena společnosti [právnická osoba], [IČO], která následně pohledávky ze smlouvy o úvěru postoupila smlouvou ze dne 11. 12. 2019 společnosti [právnická osoba], [IČO], která je smlouvou ze dne 26. 5. 2020 postoupila žalobci. Vzhledem k tomu, že v žalobě byla obsažena pouze velmi stručná a neurčitá tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 1. 2022, č. j. 53 C 84/2021-27, vyzval žalobce k doplnění tvrzení a důkazů v tomto směru. Nato reagoval žalobce podáním z 10. 1. 2022, v němž v prvé řadě uvedl, že souhlasí s tím, aby věc byla projednána bez nařízení jednání (v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobce uvedl, že s postupem dle § 115a o. s. ř. nesouhlasí – pozn. odvol. soudu). Poukázal na další rozhodnutí Městského soudu v Brně ve věcech skutkově a právně totožných, v nichž bylo jeho žalobám zcela vyhověno. Doplnil svá tvrzení ohledně splácení úvěru žalovanou a tvrzení týkající se prověřování její úvěruschopnosti. Závěrem žalobce zdůraznil, že tím, kdo porušil své závazky ze smluvního vztahu, je výlučně žalovaná a vyslovil přesvědčení, že ve věci samé je možno rozhodnout jen na základě doložených písemných důkazů, aniž by bylo nutné nařizovat jednání. Soud prvního stupně poté po projednání věci v nepřítomnosti účastníků rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem. 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 7. V projednávané věci je nepochybné, že žalobce byl v řízení zcela úspěšný (viz I. výrok rozsudku soudu prvního stupně, který nebyl napaden odvoláním) a vzniklo mu tak právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů v plné výši. 8. Odvolací námitku žalobce, že mu soud prvního stupně bezdůvodně nepřiznal odměnu (včetně režijního paušálu a náhrady za DPH) za úkon právní služby – písemné vyjádření ze dne 10. 1. 2022, považuje odvolací soud za nedůvodnou. Podstatným obsahem tohoto podání jsou skutková tvrzení, jež měla být obsažena již v žalobě, a to zejména za situace, že žalobce je v řízení od počátku zastoupen advokátem. K poukazu žalobce na to, že součástí uvedeného podání byly i další procesní návrhy, odvolací soud uvádí, že souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.) mohl žalobce udělit již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu; zde však výslovně uvedl, že s tímto postupem nesouhlasí. Soud prvního stupně nadto žalobce k takovému vyjádření nevyzýval. Stejně tak nebyl žalobce vyzván k podání závěrečného návrhu, jehož obsahem je navíc pouze stručná rekapitulace tvrzení žalobce a opakovaný poukaz na nečinnost žalovaného. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud nepovažuje písemné podání žalobce z 10. 1. 2022 za účelně vynaložený náklad. 9. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný. 10. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto by byl povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované v této fázi řízení jakékoliv účelně vynaložené náklady vznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.