37 CO 118/2021-217 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 125.800 Kč se specifikovaným příslušenstvím a dále nahradit specifikované náklady řízení žalobci i státu. 2. Včasným odvoláním žalovaný rozsudek soudu I. stupně napadl v plném rozsahu. Namítl, že soud nesprávně akceptoval znalecký posudek ústavu STAVEXIS, tento byl nesprávně zadán i vypracován. Znalec se pak nevypořádal s námitkami žalovaného, pokud jde o výši nájemného a soud doklady předloženými žalovaným sice provedl důkaz, ale nic z nich nedovodil. Tyto námitky pak velmi podrobně rozvedl a poukázal i na související judikaturu NS ČR. Navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení či změněn v zamítavý. 3. K odvolání se písemně vyjádřil žalobce, navrhl potvrzení napadeného rozsudku. K námitkám odvolatele pak uvedl, že tyto jsou vnitřně rozporné, přičemž toto podrobněji rozvedl, sám žalobce považuje znalecký posudek za řádný a dále poukázal na to, že se soud správně vypořádal i s poukazy žalovaného na listiny prokazující nižší výši nájemného v jiných smlouvách. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Odvolatelem uváděné námitky směřují ve své většině proti postupu soudu I. stupně, pokud jde o znalecké dokazování a dále proti správnosti samotného posudku. Odvolací soud neshledal jakékoliv vady v postupu soudu I. stupně. Je zcela oprávněním soudu, aby i při prvém znaleckém posudku v dané věci ustanovil přímo znalecký ústav, přičemž není nijak omezen tím, že tento ústav podal posudky již v předešlých řízeních mezi týmiž účastníky (spory o náhradu nájemného za dřívější období). Je nadbytečné polemizovat o tom, zda jde o posudek revizní či nový, když v konečném důsledku je podstatná jeho správnost, samotné označení posudku pak neničí posudek nesprávným, i pokud by bylo chybné. Procesně ovšem jde o posudek nový, když se týká dosud neposuzovaného období, přičemž je zcela v možnostech znalce (ústavu), pokud při jeho zpracování např. pro porovnání použije i údaje z dřívějších posudků. Odvolací soud pak neshledal nedostatky ani ohledně postupu soudu při stanovení výše náhrady – bezdůvodného obohacení. Soud I. stupně zcela adekvátně hodnotil závěry znaleckého posudku, a to včetně toho, proč takto stanovená výše náhrady je podstatně vyšší, než výše, která by odpovídala listinám předloženým žalovaným. Toto vysvětlení je zcela logické a odvolací soud toto akceptuje a pro stručnost na ně, jak bylo uvedeno v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, odkazuje. 6. Rovněž i právní posouzení věci jako náhrady za bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., jak je uvedeno v bodech 4 a 5 posudku je správné, a lze na ně zcela odkázat. Koneckonců i žalovaný si je vědom povinnosti k vydání tohoto obohacení, odvolací soud proto již pouze uvádí, že pokud žalovaný namítá, že nemá jinou možnost, jak legálně postavené budovy užívat, než přes pozemky žalobce, pak tato situace nemůže nijak ovlivnit nárok žalobce, a to ať již z hlediska základu nároku, či jeho výše. 7. Výše uvedené závěry pak vedou pouze k potvrzení rozsudku soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř., když i výrok o náhradě nákladů je správný, když odpovídá úspěchu žalobce ve věci. 8. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tyto sestávají ze dvou úkonů po 6.380 Kč, dvou paušálů po 300 Kč, náhrady ztráty času 6x 100 Kč, vše dle advokátního tarifu a náhrady cestovného zástupce k soudu a zpět ve výši 1.373 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH.