37 CO 173/2021-253 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně nařídil prodej jednotky [číslo] – bytu, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů v budově č.p., [anonymizována dvě slova], postavené na pozemku p.č. st. [číslo], spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na budově [adresa] a spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na pozemku p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [územní celek], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném u [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno], [stát. instituce], dále jen„ byt“, (výrok I.) a žalovanou zavázal zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.). 2. Proti uvedenému rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž soudu I. stupně vytýkala, že ve věci rozhodl nesprávně. Žalovaná byla rozhodnutím soudu omezena ve svéprávnosti, není způsobilá činit právní jednání majetkové povahy převyšující hodnotu [částka] měsíčně a ke správě jejího jmění jí byl soudem jmenován opatrovník. Soud I. stupně však nepřihlédl ke skutečnosti, že žalovaná trpí duševní poruchou, která jí neumožňuje se řádně starat o svůj majetek, a její opatrovník byl ve věci správy a údržby bytu dlouhodobě nečinný. Byť se žalovaná pokusila z bytu nashromážděné věci a odpadky vyklidit, bez cizí pomoci toho není schopna. [příjmení] se proto na oblastní charitu, která jí pomoc přislíbila za podmínky, že bude uzavřena písemná smlouva. Vzhledem k narušení vztahů mezi žalovanou a opatrovníkem však k uzavření smlouvy nedošlo. Žalovaná dále nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že v projednávané věci nelze docílit nápravy žádným jiným, právem aprobovaným způsobem, než postupem dle § 1184 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Žalobce totiž pro výkon svého práva, jež mu bylo přiznáno soudním rozhodnutím, nevyužil možnost exekuce. Pokud přistoupil přímo k prodeji bytu, jedná se o výkon práva šikanózní a odporující dobrým mravům. [příjmení] stávajícího stavu bylo přitom možné docílit i postupem dle zákona o odpadech. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne. 3. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že neutěšenou situaci v domě řeší již několik let, žalovaná nemá žádný náhled na své závadové jednání a odmítá spolupracovat se svým opatrovníkem, kterému současně znemožňuje, aby ve věci mohl účinným způsobem konat. Dále žalobce zrekapituloval svá skutková tvrzení a argumentaci uplatněnou v řízení před soudem I. stupně a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil. 4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. V posuzované věci byl předmětem sporu nárok žalobce, jenž se domáhal vydání rozhodnutí, kterým soud nařídí prodej bytu, jehož vlastníkem je žalovaná, s odůvodněním, že uživatelé a vlastníci dalších bytových jednotek v domě jsou dlouhodobě soustavně obtěžování zápachem, zvýšeným výskytem hmyzu a hlodavců, jejichž původ je právně v bytu žalované. Přestože žalované bylo rozsudkem uloženo, aby se zdržela závadného jednání a zaplatila vzniklou škodu, žalovaná svoji povinnost nesplnila a naopak nadále podstatným způsobem znemožňuje výkon práv ostatních vlastníků bytových jednotek v domě. 6. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 3. 2019, č.j. 8 Nc 21013/2015-618, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2019, č.j. 37 Co 12/2019-706, byla žalovaná omezena ve svéprávnosti tak, že mimo jiné není způsobilá činit právní jednání majetkové povahy převyšující částku [částka] měsíčně, včetně dispozice s majetkem, opatrovníkem jí byla jmenována [územní celek], s níž však žalovaná nespolupracuje, dochází ke konfliktům, při nichž opakovaně zasahovala Policie ČR. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 1. 11. 2019, č.j. 6 C 319/2018-156, byla žalované uložena povinnost zdržet se veškerého jednání, které způsobuje, že zápach, hmyz a hlodavci pronikají z bytu do sousedních bytových jednotek a do společných prostor domu, a žalobci nahradit vzniklou škodu ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 9% ročně. V souvislosti se závadným stavem bytu žalované totiž bylo nutné provést utěsnění všech prostupů v instalační šachtách z důvodu zamezení pronikání hlodavců a opakovaně deratizaci domu. Žalovaná dále nezpřístupnila byt za účelem provedení revize plynu, s čímž vznikly další náklady. Odborné stanovisko Krajské hygienické stanice kraje [obec] shledalo jednání žalované nad míru přiměřenou poměrům a zdravotně závadné. Uvedená rozsudkem uložená povinnost však žalovanou ani jejím opatrovníkem přes opakované výzvy splněna nebyla, žalovaná i její opatrovník byli vyrozuměni, že se žalobce v případě nesplnění povinností bude domáhat prodeje bytu. Z čestných prohlášení obyvatel bytového domu, kde se nachází byt žalované, soud I. stupně učinil zjištění, že z bytu žalované dlouhodobě dochází k pronikání zápachu, hmyzu a hlodavců do ostatních bytů v domě. Soud I. stupně provedl dne [datum] místní šetření v bytě žalované, v němž je odpojena voda i elektřina, je neobyvatelný, neprůchozí, zarovnaný až po strop odpadky. V bytě byl zjištěn nesnesitelný zápach hniloby a hlodavců, pro který muselo být šetření po 5 minutách předčasně ukončeno se zjištěním, že tentýž zápach je velmi znatelný ve společných prostorách bytového domu, v poschodí, kde se nachází byt žalované je intenzita značná. 7. Soud I. stupně přesvědčivě a logicky uvedl, z jakých důkazů vyšel, i jak je hodnotil. Odvolací soud nemá připomínek ani ke skutkovým zjištěním soudu I. stupně, jak jsou podrobně uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje. 8. Ze správných skutkových zjištění pak soud I. stupně vyvodil i zcela správný právní závěr, že žalovaná shora popsaným nepřetržitým jednáním, k němuž dochází minimálně od roku 2018 dosud, které dosahuje značné intenzity a má dopad na vlastníky ostatních bytových jednotek v domě v podobě újmy majetkové (v souvislosti s poklesem hodnoty jejich bytových jednotek a způsobených škod na majetku i ve společných prostorách domu), újmy psychické i újmy na zdraví (v souvislosti s dlouhodobým psychickým vypětím i samotnou toxicitou imisí). Odvolací soud dodává, že takové jednání podstatným způsobem omezuje a znemožňuje faktickou realizaci práv vlastníků ostatních bytových jednotek. 9. Soud I. stupně se rovněž vypořádal se specifiky posuzované věci, kdy žalovaná je osobou, jejíž svéprávnost byla omezena, jak je podrobně uvedeno v odst. 14 odůvodnění napadeného rozsudku, a současně zohlednil skutečnost, že žalovaná má i jinou možnost bydlení (odst. 15 odůvodnění napadeného rozsudku). Důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku, že žalobce před podáním žaloby v posuzované věci nevyužil možnost nařízení výkonu rozhodnutí, pokud žalovaná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 1. 11. 2019, č.j. 6 C 319/2018-156, případně nepostupoval s využitím nástrojů, které umožňuje zákon o odadech. Takový postup pro podání úspěšného návrhu na nařízení soudního prodeje bytu dle § 1184 o. z. totiž zákon nevyžaduje, přičemž všechny zákonné podmínky, jak je výše uvedeno, splněny byly. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by výkon práva žalobce byl šikanózní či proti dobrým mravům. Ostatně žalovaná ani neuvádí žádné skutečnosti, které by vypovídaly o šikaně či rozporu s dobrými mravy v postupu žalobce. 10. Veden těmito úvahami odvolací soud za užití § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil. Správným byl shledán i výrok II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, které soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal v řízení úspěšnému žalobci a jejich výši i správně vyčíslil. 11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná byla zavázána zaplatit v odvolacím řízení úspěšnému žalobci k rukám jeho advokáta na náhradě účelně vynaložených nákladů tohoto řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.). Uvedená částka sestává z odměny advokáta žalobce za dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalované a účast při jednání před odvolacím soudem (§ 11 odst. 1 písm. k/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ vyhláška“), ve výši [částka] za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a/ vyhlášky), dále částky paušálních náhrad hotových výdajů advokáta za dva úkony po [částka] (§ 13 odst. 4 vyhlášky), cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, 5 vyhlášky ve výši [částka] ze sídla advok