37 CO 308/2021-134 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným usnesením soud I. stupně zamítl žalobu na ochranu rušené držby, jíž se žalobkyně domáhala, aby byla žalovaným 1), 2) uložena povinnost odstranit stavbu oplocení na pozemku p. [číslo] v k.ú. [země] tvořeném třemi zabetonovanými ocelovými sloupky, na nichž je umístěna páska, a dále drátěného oplocení od krajního sloupku směrem k nároží budovy bez čp/če – jiná stavba na pozemku p. [číslo] v k.ú. [země], a stezku a cestu na tomto pozemku uvést do původního stavu (výrok I.), žalobkyni zavázal k povinnosti zaplatit žalovaným 1) a 2), které jsou oprávněny společně a nerozdílně, na náhradě nákladů řízení částku 10.890 Kč (výrok II.). 2. Proti citovanému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém soudu I. stupně vytýkala, že rozhodnutí je založeno na nesprávných skutkových i právních závěrech. Soud I. stupně vzal za prokázanou skutečnost, že oplocení bylo vybudováno již k datu [datum], na základě výpovědi jediného svědka ([jméno] [anonymizováno]), jenž je současně tvůrcem tohoto oplocení a který uvedl, že na místě samém došlo k setkání se starostou dne [datum]. Dle záznamů zařízení GPS namontovaného ve služebním vozidle však ke schůzkám starosty žalobkyně na pozemku žalovaných mohlo dojít jen ve dnech [datum], [datum] a [datum], další společná schůzka proběhla až dne [datum], což zpochybňuje skutečnosti uvedené svědkem [jméno] [příjmení]. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 3. Žalované shodně k odvolání žalobkyně uvedly, že se ztotožňují se správnými závěry soudu I. stupně. Výpověď svědka [jméno] [příjmení] je potvrzována výpovědí Ing. [jméno] [příjmení], starosty městyse Černá Hora, jenž potvrdil, že o vznikajícím oplocení se svědkem hovořil již koncem července 2020. Tvrzení žalobkyně o údajích GPS jen prokazují, že již před datem [datum] se Ing. [příjmení] zdržoval na místě zbudovaného oplocení a jeho existence mu tedy byla známa. Navrhly proto, aby napadené usnesení soudu I. stupně bylo jako správné potvrzeno. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) a osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu I. stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že v projednávané věci se žalobou na ochranu rušené držby ve smyslu § 1007 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ (směřující proti vypuzení z držby), doručenou soudu I. stupně dne [datum], žalobkyně domáhala, aby žalovaným 1), 2) byla uložena povinnost zdržet se provádění stavby oplocení a povinnost odstranit stavbu oplocení, jímž žalované zabránily žalobkyni v používání přístupu a příjezdu k nemovitostem v jejím vlastnictví (k příjezdovým vratům budov) po pozemku p. [číslo] v k.ú. [země], jenž je v podílovém spoluvlastnictví žalovaných. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2021, č.j. 37 Co 301/2020-76, bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně v části, jíž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaným byla uložena povinnost zdržet se provádění stavby oplocení (výrok I.), a zrušeno usnesení v části, jíž soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným stavbu oplocení odstranit a cestu na pozemku uvést do původního stavu (výrok II.). 6. Soud I. stupně poté vyšel z již učiněných zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí - pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova bez č.p./č.e. – jiná stavba, pozemku p. [číslo] jehož součástí je budova bez č.p./č.e. – jiná stavba, pozemku parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], katastrální území a [územní celek]. Žalované 1) a 2) jsou podílovými vlastníky, každá id. ½, sousedního pozemku parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro kat. území a [územní celek], jehož část užívala žalobkyně na základě nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] jako přístupovou cestu od vjezdu ze„ státní silnice“ po vjezdy do nemovitostí ve svém vlastnictví. Fotografiemi předloženými žalobkyní i žalovanými bylo prokázáno, že před budovami žalobkyně stojí tři sloupky spojené páskou, v části pak drátěné oplocení. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který osobně stavěl předmětnou překážku na pozemku [parcelní číslo], učinil soud I. stupně zjištění, že překážka z pletiva zde byla vybudována již ke dni [datum], jak dokládají i žalovanými předložené fotografie. Dne [datum] byly na místě zabetonovány 4 sloupky – plotové tyčky jako plánovaná bariéra proti„ nepatřičným jevům“, v tento den rovněž starosta žalobkyně od svědka získal informace o stavebních zásazích. Ostatně ani Ing. [jméno] [příjmení], statutární zástupce žalobkyně, toto setkání v průběhu řízení před soudem I. stupně nepopřel. 7. Soud I. stupně zcela logicky uzavřel, že oprávnění zaměstnanci žalobkyně se museli dozvědět o existenci překážky bránící ve vstupu do budov žalobkyně již v době bezprostředně navazující na její vybudování, nelze ani odhlédnout od širokého okruhu aktivit, k nimž je zde uskladněný materiál samotným žalobce využíván (v letních měsících k uskladnění nádob na tříděný odpad, střídaček pro využití při sportovních utkáních i pro potřeby Jednotky sboru dobrovolných hasičů [země]). Odvolací soud rovněž shledává správným závěr soudu I. stupně o tom, že je vyloučeno, aby se žalobkyně o rušení držby dozvěděla až při plánovaném jednání zástupců žalobkyně se zástupcem žalovaných na místě samém dne [datum], jak žalobkyně uváděla. 8. Žalobkyně v odvolání namítala, že je vyloučeno, aby ke schůzce starosty s [jméno] [příjmení] došlo právě dne [datum], neboť dle údajů v zařízení GPS ve služebním vozidle žalobce mohlo ke schůzce na místě samém dojít jen ve dnech [datum], [datum] a [datum]. Dle názoru odvolacího soudu uvedené rozhodně není způsobilé zpochybnit věrohodnost výpovědi svědka [jméno] [příjmení], neboť nevylučuje, že sloupky s oplocením byly na pozemku parc. [číslo] pro kat. území a [územní celek] umístěny nejpozději koncem měsíce července 2020, jak svědek [příjmení] uvedl. Uvedené tvrzení naopak dokládá, že statutárnímu zástupci žalobkyně byla situace na místě samém ve dnech [datum], [datum] a [datum] známa. 9. Odvolací soud proto shledává správným závěr soudu I. stupně, jenž učinil na základě správně zjištěného skutkového stavu, že žalobkyně měla vědomost o tom, že do držby práva bylo zasaženo nejpozději k datu [datum], jakož i o tom, kdo do tohoto práva zasáhl. Pokud tedy žalobkyně žalobu na ochranu držby podala až dne [datum], učinila tak po uplynutí šestitýdenní subjektivní prekluzivní lhůty a soud I. stupně žalobu správně zamítl (§ 1008 odst. 1 o. z.). 10. S odkazem na výše uvedené odvolací soud usnesení soudu I. stupně za užití § 219 o. s. ř. ve výroku I. jako věcně správné potvrdil. Správným byl shledán i výrok II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, které soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přisoudil v řízení úspěšným žalovaným a jejich výši i správně vyčíslil. 11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit v odvolacím řízení zcela úspěšným žalovaným1), 2) k rukám jejich advokáta na náhradě účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení částku 5.124 Kč (149 odst. 1 o. s. ř.). Uvedená částka sestává z odměny za náklady právního zastoupení advokátem za dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalobkyně a účast při jednání před odvolacím soudem (§ 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ vyhláška“), ve výši 1.500 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 4, § 9 odst. 1 vyhlášky), dále částky paušálních náhrad hotových výdajů advokáta za dva úkony po 300 Kč ve výši 600 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, 5 vyhlášky ve výši 435 Kč ze sídla advokátní kanceláře v [obec] do sídla Krajského soudu v [obec] a zpět (70 km) při sazbě náhrad 4,70 Kč za 1 km, průměrné spotřebě vozidla použitého k cestě 4,2 l/ 100 km, ceně paliva (motorové nafty) 36,10 Kč za 1 l, náhrady za promeškaný čas cestou k soudu a zpět v rozsahu 2 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky a z částky 889 Kč představující 21 % DPH z odměny a náhrad (§ 137 odst. 1, odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Byť odměna za právní zastoupení přísluší za každou z žalovaných snížená o 20 % (§ 12 odst. 4 vyhlášky), jejich zástupně se odměny nad rámec předloženého vyúčtování vzdala.