37 CO 48/2021-253 — Krajský soud v Brně

1. Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 21. 9. 2020 bylo rozhodnuto výrokem I., že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 210.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. byla žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 210.000 Kč od 26. 7. 2019 do 29. 11. 2019, zamítnuta. Konečně výrokem III. prvý soud rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 65.512 Kč tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. 2. Proti tomuto rozsudku, a to do přísudečného výroku I. a souvisejícího výroku nákladového podala v zákonné lhůtě dle § 204 odst. 1 o. s. ř. odvolání žalovaná. V důvodech svého odvolání uvedla, že argumentace soudu I. stupně o smísení finančních prostředků na účtu není opodstatněná. Prvý soud obecně konstatuje smísení prostředků ze SJM s platbami od žalované, které však na účet [jméno] [příjmení], tedy syna žalované a bývalého manžela žalobkyně, docházely před i po skončení jeho manželství s žalobkyní. Pokud si žalovaná ponechala peníze, které jí byly poukázány z převodu nemovitosti žalobkyně, učinila tak s vědomím, že žalobkyně s takovým postupem souhlasí. Konečně za nesprávný považuje žalovaná postup soudu I. stupně, který odmítl doplnit dokazování výslechem navržených svědků přítomných vyklizení nemovitosti, když tento důkaz žalovaná včas a řádně navrhla. Navrhla, aby odvolací soud prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. K odvolání žalované se písemně vyjádřila žalobkyně, která uvedla, že žalovaná neměla jakýkoliv právní důvod si peníze z prodeje nemovitosti ponechat, a proto považuje prvostupňové rozhodnutí za správné a navrhla jeho potvrzení. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu napadení, tj. ve výrocích I. a III., přičemž zamítavý výrok II., který nebyl odvoláním napaden, nabyl samostatně právní moci 8. 12. 2020. 5. Z dokazování provedeného soudem I. stupně se podává, že žalobkyně nárokuje po žalované vydání bezdůvodného obohacení v částce 210.000 Kč, k čemuž uvádí, že v roce 2019 po rozvodu manželství se synem žalované prodala svoji nemovitost zakoupenou v roce 2005, tj. před uzavřením manželství za kupní cenu 550.000 Kč. Kupní cena byla složena do advokátní úschovy a byl z ní doplacen zůstatek úvěru žalobkyně, odměna advokáta a zbývajících 220.000 Kč bylo převedeno na účet žalované. Důvodem byla skutečnost, že žalovaná zařizovala vše okolo prodeje nemovitosti. 6. [příjmení] žalované spočívala v tom, že před uzavřením synova manželství s žalobkyní, ale i v jeho průběhu, posílala na synův účet různé částky, z čehož něco byly splátky jejího vlastního úvěru, něco prostředky na živobytí rodiny a také na splátky úvěru žalobkyně. Z tohoto titulu zaplatila přes 600.000 Kč, ale k započtení vůči žalobkyní uplatněné pohledávce uplatňuje pouze částku 210.000 Kč, tedy sumu, kterou po ní požaduje žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení. 7. Dále pak bylo soudem I. stupně zjištěno, že manželství žalobkyně a syna žalované trvalo od 21. 6. 2008 do 29. 3. 2019. Úvěr pořízený žalobkyní v roce [rok] na koupi její nemovitosti byl splácen v měsíčních splátkách právě z účtu manžela. Dokazováním bylo zjištěno, že se jednalo defacto o rodinný účet, na který chodily veškeré příjmy a byly z něho hrazeny také veškeré platby rodiny. K tomu docházelo jak za trvání manželství žalobkyně a syna žalované, ale zjevně i předtím, když [jméno] [příjmení], jako svědek, výslovně uvedl, že na účet chodilo více peněz, než kolik činily splátky hypotéky, přičemž zbytek peněz využil jinak. 8. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu I. stupně, že pokud žalovaná na synův účet zasílala nebo vkládala v hotovosti finanční prostředky, tak došlo ke smísení těchto prostředků s prostředky synovými, potažmo s prostředky ze SJM žalobkyně a syna žalované a nelze zjistit, z jakých prostředků konkrétně byly hrazeny splátky hypotéky vedené výlučně na žalobkyni. Skutečně také nelze přehlédnout, že ze stejného účtu byl splácen i hypoteční úvěr samotné žalované tak, jak na to odkazuje v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž soud I. stupně. Za těchto okolnosti potom skutečně nelze akceptovat námitku započtení vznesenou vůči pohledávce žalobkyně žalovanou. 9. Tento závěr platí i ohledně částek 1.000 Kč úhrady správního poplatku v katastru nemovitostí a 4.000 Kč za úhradu energetického štítku, kde vzal prvý soud správně za prokázané, že ve vyúčtování je vždy uveden [jméno] [příjmení], syn žalované, nikoliv žalovaná. 10. K jinému závěru dospěl odvolací soud pouze ohledně částky 15.200 Kč. Zde žalovaná namítala, že se jedná o prostředky, které vydala v souvislosti s vyklizováním nemovitosti žalobkyně před jejím prodejem. Soud I. stupně zde říká, že návrhy žalované na dokazování v tomto směru byly učiněny po faktické koncentraci řízení, která nastala při skončení prvního jednání ve věci, resp. v rámci lhůty stanovené žalované po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Z tohoto důvodu nebyly důkazy navrhované žalovanou provedeny. 11. Z protokolu o jednání ze dne 29. 7. 2020 se podává, že žalovaná byla skutečně poučena podle § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. a vyzvána, aby doplnila svá tvrzení ohledně částek, která vynaložila na vyklizení nemovitosti a ke svému tvrzení navrhla potřebné důkazy. Pokud tak neučiní, bude její obrana proti žalobě neúspěšná. K tomu byla žalované stanovena lhůta 30 dnů. Na to poté reaguje žalovaná přípisem z 29. 8. 2020. Bez ohledu na to, zda byla tato reakce dostačující a včasná, domnívá se odvolací soud, že ke koncentraci řízení v daném případě nedošlo, neboť ze strany soudu chybí ve vztahu k žalované poučení podle § 118b odst. 2 o. s. ř. v důsledku čehož nenastávají účinky koncentrace tak, jak to má na mysli ustanovení § 118b odst. 3 o. s. ř. 12. Veden těmito úvahami odvolací soud potom rozhodnutí soudu I. stupně, co do částky 194.800 Kč s příslušným úrokem z prodlení potvrdil jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. a ve zbývající části, tedy co do částky 15.200 Kč s uvedeným úrokem z prodlení zrušil dle § 218a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v tomto rozsahu věc vrátil prvému soudu k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení prvý soud provede důkazy navržené žalovanou a po jejich vyhodnocení rozhodne o důvodnosti žalovanou namítaného zápočtu co do částky 15.200 Kč. 13. Ve svém novém rozhodnutí prvý soud rozhodne znovu také o celých nákladech řízení včetně tohoto řízení odvolacího tak, jak to má na mysli § 224 odst. 3 o. s. ř.