38 CO 136/2021-254 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím o přikázání bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa], na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [anonymizováno] u [obec] a podílů na společných částech domu [adresa] a na společných částech pozemků o velikosti id. [číslo] celku, vše v k. ú. [anonymizováno] u [obec], vše zapsané na LV [číslo] evidovaných [stát. instituce] – [stát. instituce] ze zaniklého společného jmění manželů žalobci (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 975.000 Kč, z toho částku 600.000 Kč do 14 dnů od právní moci rozsudku a 375.000 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku a povinnost zaplatit na náhradě nákladů České republiky – Okresnímu soudu v Hodoníně částku 4.970 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky II. a IV.) a žalované uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů České republiky – Okresnímu soudu v Hodoníně částku 0 Kč (výrok V.). Žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Shora uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně o žalobě doručené dne [datum], na jejímž základě se žalobce domáhal vypořádání společného jmění manželů. V průběhu řízení upřesnil, že movité věci, které nabyli za trvání manželství do společného jmění manželů, předmětem vypořádání nečiní. Později vznesl nárok na vypořádání vnosu ve výši 596.918 Kč, jakožto prostředků, které získal prodejem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizována tři slova], zaps. na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], který nabyl ještě před sňatkem a použil na nákup bytové jednotky v [obec] patřící do společného jmění manželů. 3. Žalovaná v průběhu řízení ve shodě s žalobcem zformovala návrh, aby předmětem řízení byla pouze bytová jednotka (uvedená ve výroku I.) a navrhla její přikázání do výlučného vlastnictví žalobce, který bude povinen vyplatit jí vypořádací podíl z ceny obvyklé stanovené znalcem z oboru oceňování nemovitostí. S ohledem na respektování tříleté promlčecí doby, v níž musí být návrh na vypořádání společného jmění manželů podán k soudu, vznesla námitku promlčení i vůči vnosu ve výši 596.918 Kč z prostředků ve výlučném vlastnictví žalobce do společného jmění manželů. 4. Soud I. stupně rozhodl po provedeném dokazování o přikázání předmětné bytové jednotky do výlučného vlastnictví žalobce, jemuž uložil povinnost vyplatit žalované vypořádací podíl ve výši 975.000 Kč podle obvyklé ceny stanovené znaleckým posudkem, k jehož vypracování ustanovil znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Vnos ve výši 596.918 Kč, který žalobce navrhl k započtení do vypořádacího podílu žalované, soud neakceptoval s odůvodněním, že žalobce jej v předmětném vypořádání učinil po uplynutí tříleté promlčecí lhůty podle § 741 občanského zákoníku. Pokud by soud připustil, aby v návrhu vymezený soubor, žalobce zvětšoval po této lhůtě o další položky, negoval by jednak smysl a účel ustanovení § 741 občanského zákoníku, jehož účelem je zabránit nekončícímu rozšiřování a konsekventnímu prodlužování řízení a jednak principu rovnosti stran. Tento princip nemůže prolomit ani skutečnost, že k rozšíření souboru vypořádávaných věcí přistoupí účastník řízení před koncem lhůty podle § 118b odst. 1 o. s. ř. 5. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle ust. § 150 o. s. ř., když s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu ČR vzal zřetel zejména na povahu řízení, které mohl vyvolat kterýkoliv z účastníků. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř., soud zavázal oba účastníky k náhradě nákladů, které státu vznikly v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], a rozhodl, že tyto náklady ponesou účastníci rovným dílem, tj. každý z nich v částce 4.970 Kč. Podíl na úhradě nákladů státu žalovaná pokryla složením zálohy na vypracování znaleckého posudku ve výši 5.000 Kč Lhůtu k náhradě nákladů řízení státu stanovil soud žalobci na tři dny od právní moci rozsudku. 6. Proti shora uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání a navrhl, aby odvolací soud jeho výrok II. změnil tak, že je povinen žalované vyplatit na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 676.541 Kč po započtení jeho vnosu ve výši 596.919 Kč. Žalobce poukázal na skutečnost, že v rámci řízení (koncentrační lhůtě) učinil námitku, že předmětem vypořádání má být jeho vnos do SJM ve výši 596.919 Kč, k němuž soud I. stupně nepřihlédl z důvodů uplynutí tříleté lhůty. Žalobce poukázal v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3421/2006, v němž je uvedeno, že náhrada za prostředky vnesené do společného jmění manželů přichází v úvahu skutečně jen v těch případech, kdy jsou použity současně se společnými prostředky manželů na pořízení určité věci, a to za předpokladu, že taková věc ke dni zániku společného jmění manželů existuje, resp. nebyla spotřebována či neztratila hodnotu. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 437/2014, jehož právní závěr („ jde o věc právního posouzení, ke kterému je povolán soud, nikoliv účastník řízení, z hlediska toho, co po právní stránce bude předmětem vypořádání, vychází přitom z žalobních tvrzení a ze všeho, co v řízení vyšlo najevo. Nelze tedy žalobkyni klást k tíži, že v tříleté lhůtě nejprve poukazovala na pořízení automobilu, ze kterého požadovala vypořádací podíl, načež se následně sama přiklonila k tomu, že předmětem vypořádání je vnos do této věci…“), který dopadá i na jeho věc, kdy soud I. stupně měl povědomost o tom, že existuje vnos, tedy za řízení vyšlo najevo. Soud I. stupně věc po právní stránce věc nesprávně posoudil, kdy lpění na dodržení tříleté lhůty se žalobci jeví jako přepjatý formalismus, jenž není namístě. Dále v této souvislosti upozornil na judikaturu Ústavního soudu České republiky (např. nález sp. zn. I. ÚS 1794/10). 7. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný, s tím, že nárok na vypořádání vnosu ve výši 596.919 Kč žalobce uplatnil až v rámci soudního řízení po uplynutí tříleté lhůty, která je pro vypořádání zaniklého společného jmění manželů závazná a vyplývá z ust. § 741 občanského zákoníku a není závislá na tom, zda soud I. stupně provedl koncentraci řízení, popřípadě, kdy tuto koncentraci řízení provedl. Žalovaná má za to, že není možné po uplynutí tříleté lhůty, která uplynula po zániku společného jmění manželů, rozsah vypořádání rozšiřovat o další položky, což by bylo v rozporu s ust. § 741 občanského zákoníku. Žalobcem uváděná judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR se k dané problematice nevztahuje. 8. Před odvolacím soudem žalovaná uvedla, že předmětná bytová jednotka je v současné době prodaná. Žalobce prodej předmětné bytové jednotky potvrdil, s tím, že za jeho prodej obdržel částku 2.700.000 Kč. 9. Krajský soud v [obec] jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 10. Ze spisu soudu I. stupně odvolací soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 7. 2016, č. j. 14 C 144/2015 – 33, který nabyl právní moci dne [datum]. Řízení o žalobě na vypořádání zaniklého společného jmění manželů bylo zahájeno dne [datum], kdy byla soudu doručena příslušná žaloba. Dále odvolací soud zjistil, že první jednání ve věci žaloby o vypořádání společného jmění manželů se konalo dne [datum]. 11. Podle § 736 občanského zákoníku, je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádání. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. 12. Podle § 740 občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. 13. Podle § 741 občanského zákoníku, nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné. 14. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení jeho vydání předcházející je ve shodě se soudem I. stupně, že uplatněný zápočet vnosu žalobce ve