38 CO 180/2021-254 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím žalobu o vydání skříňky s umyvadlem, baterií a zrcadlem (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.742 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok II.). Dále zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 15.758 Kč (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 3.535 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Výrokem V. tento soud rozhodl, že žalobkyni se vrací část zálohy ve výši 750 Kč. 2. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované vydání skříňky s umyvadlem, baterií a zrcadlem a pro případ nemožnosti jejich vydání zaplacení částky 27.500 Kč. Tento nárok jí vznikl z titulu smlouvy o dílo, podle níž provedla pro žalovanou výrobu a montáž vestavěného nábytku do koupelny za dohodnutou cenu 27.500 Kč, kterou žalovaná uhradila. Žalovaná pro vady díla od smlouvy dne [datum] odstoupila a žalobkyně jí vrátila uhrazenou cenu díla. Žalovaná poskytnuté plnění nevrátila. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že po odstoupení od smlouvy pro vady díla a po vrácení zaplacené ceny žalobkyní, umyvadlo s baterií i skříňku v listopadu 2017 vyhodila a v současné době je nemá v držení, zůstalo pouze zrcadlo pevně ukotvené ve zdi. Na její telefonické žádosti o odvoz poškozených věcí žalobkyně nereagovala. Dále namítla, že v květnu 2017 bylo v její věci zahájeno insolvenční řízení, v němž žalobkyně měla svoji pohledávku uplatnit. V rámci obrany, pro případ, že by nebyla v řízení úspěšná, uplatnila částku 2.000 Kč jako náklady na demontáž umyvadla a instalaci umyvadla nového. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování v návaznosti na dřívější rozhodnutí Krajského soudu v [obec] ze dne 28. 2. 2020, č. j. 38 Co 200/2019 – 86 žalobu o vydání skříňky s umyvadlem, baterií a zrcadlem zamítl, neboť skříňku, umyvadlo a baterii žalovaná již nemá ve svém držení od listopadu 2017, a zrcadlo a desku pevně zabudované, bez jejich poškození či zničení, nelze vydat. Žalované tak vznikla povinnost dle § 2999 občanského zákoníku k peněžité náhradě. Ohledáním předmětného bytu soud zjistil, že v koupelně ani na balkoně se žádné zbytky prasklého umyvadla ani baterie a skříňky odpovídající žalobkyní k dodaným věcem nenacházejí, v koupelně pouze zrcadlo připevněné ke zdi a část desky přilepené ke zdi. Pro účely řízení nechal soud vyhotovit znalecký posudek, z něhož bylo zjištěno, že tržní hodnota umyvadlové skříňky ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy o dílo byla 15.214 Kč, z toho skříňka 13.742 Kč, zrcadlo 1.472 Kč a náklady na demontáž umyvadla odhadl znalec na částku 1.450 Kč. Umyvadlo s baterií pro jejich nefunkčnost nemělo žádnou hodnotu. K osobě žalované soud zjistil, že v její věci bylo dne [datum] zahájeno insolvenční řízení a usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne [datum], [insolvenční spisová značka] – A – 8 byl zjištěn úpadek žalované a bylo jí povoleno oddlužení. Lhůta pro podání přihlášek trvala do [datum]. Ze seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že žalobkyně svoji pohledávku do insolvence nepřihlásila. Ve lhůtě do [datum] vznikla žalobkyni peněžitá pohledávka pouze ohledně věcí, které nebylo možno vydat, tj. zrcadlo a deska pevně spojené se zdí, aniž by došlo k jejich poškození. Pohledávku za těmito věcmi v peněžité podobě žalobkyně do insolvenčního řízení nepřihlásila, ačkoliv tak měla učinit. Pokud jde o skříňku, umyvadlo a baterii, tyto věci mohla žalovaná ke dni [datum] vydat a peněžitá pohledávka za nimi vznikla až v listopadu 2017, kdy je žalovaná vyhodila a jejich vydání již nebylo možné. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (odst. 16 odůvodnění napadeného rozsudku) soud I. stupně uzavřel, že obecným kritériem pokládaným ve většině případů za nejlépe postihující hodnotu bezdůvodného obohacení majícího nepeněžitou formu, je cena obvyklá, stanovená na základě znaleckého posudku, opírajícího se o zhodnocení cen obdobných plnění. Ve vztahu k obvyklé ceně skříňky se žalovaná obohatila o částku 13.742 Kč, do níž soud započetl částku 2.000 Kč, kterou žalovaná vynaložila na demontáž vadného díla a montáž nového, čímž jí vznikla škoda, kterou je žalobkyně povinna jí dle § 2951 a 2952 občanského zákoníku nahradit. Po oprávněném zápočtu této částky žalovanou dle § 1982 občanského zákoníku jí soud uložil povinnost zaplacení částky 11.742 Kč, a co do částky 15.758 Kč, žalobu zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na jejich úspěch a neúspěch v řízení a výrokem V. rozhodl o vrácení části zálohy zaplacené žalobkyní na vypracování znaleckého posudku. 6. Proti výrokům II. a IV. shora uvedeného rozsudku podala žalovaná odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v tomto rozsahu změnil tak, že žaloba se zamítá a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná nesouhlasí zejména se zjištěnou obvyklou cenou skříňky s baterií. Znalec využil jediného zdroje, a to [příjmení] [příjmení]. Žalovaná tento jediný názor považuje za zcela nedostačující pro stanovení obvyklé ceny porovnáním. Po demontáži byla skříňka zcela neprodejná, což byl důvod, proč ji vyhodila, je zcela nelogické, aby ve své tíživé finanční situaci (probíhající insolvenční řízení) vyhazovala kus nábytku, který by bylo možné zpeněžit za cenu téměř 14.000 Kč. Tuto cenu považuje za naprosto nedosažitelnou. Soud dále nevzal v úvahu prodlení žalobkyně s převzetím demontované skříňky a umyvadla, k čemuž ji prostřednictvím jejího jednatele opakovaně vyzývala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nereagovala a po dobu několika měsíců žalovaná demontované věci skladovala na balkoně, byla nucena je v listopadu 2017 vyhodit a dále pro žalobkyni neskladovat. Požadavek na finanční náhradu má za rozporný s dobrými mravy. Dále má žalovaná za to, že soud nesprávně právně posoudil otázku možnosti žalobkyně přihlásit se do insolvenčního řízení vedeného ohledně majetku žalované. Z podané žaloby a zejména z alternativního petitu vyplývá, že žalobkyně si uvědomovala možnost, že předmětné věci nebude možné vydat a bude tedy nutné požadovat finanční náhradu. Za těchto okolností bylo možné pohledávku přihlásit jako pohledávku podmíněnou a nebylo možné ji uplatnit žalobou. 7. Proti výrokům III. a IV. rozsudku soudu I. stupně podala odvolání i žalobkyně. Odvolání proti výroku III. vzala zpět podáním doručeným soudu dne [datum]. Na odvolání proti výroku IV. o náhradě nákladů řízení, setrvala a navrhla jeho změnu tak, že žalovaná je povinna nahradit jí plnou náhradu nákladů řízení, jejíž základ (tarifní hodnotu) tvoří přiznaný nárok žalobkyni ve výši 11.742 Kč. Soud I. stupně neměl při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikovat ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., ale ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3306/2015, pokud soudní znalec posuzoval otázku výše nároku, nikoliv samotný základ nároku, výše přiznaného plnění tedy zcela závisela na znaleckém posudku, což předurčuje užití ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Uplatněný nárok byl soudem posouzen jako bezdůvodné obohacení na straně žalované poté, co odstoupila od smlouvy o dílo a přijala od žalobkyně zpět zaplacenou cenu díla, aniž by však sama žalobkyni dílo samotné vrátila. Po zjištění, že věc jako takovou vydat již nelze, soud I. stupně naznal, že rozhodující pro určení výše peněžního ekvivalentu (bezdůvodného obohacení), který má žalovaná povinnost vydat, je cena obvyklá, pak k jejímu posouzení ustanovil soudního znalce a jeho znalecký posudek následně vzal za základ svého rozhodnutí. 8. Krajský soud v [obec] jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně proti výroku IV. a o odvolání žalované proti výrokům II. a IV. napadeného rozsudku nejsou důvodná. 9. Proti výroku III. podala žalobkyně odvolání, které podáním ze dne [datum] vzala v tomto rozsahu zpět. 10. Podle § 207 odst. 2 o.s.ř., dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu. 11. Krajský soud v [obec] jako soud odvolací zpětvzetí odvolání proti výroku III. napadeného rozsudku přezkoumal a po zjištění, že bylo vzato zpět osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací řízení v tomto rozsahu, podle výše cit. ust. § 207 odst. 2 o.s.ř., zastavil. 12. Ze spisu soudu I. stupně odvolací soud zji