38 CO 203/2021-337 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně uložil v záhlaví označeným rozsudkem žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se specifikovaným příslušenstvím a na nákladech řízení nahradit částku [částka], to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výroky I., II.). 2. Soud I. stupně zjistil, že žalobkyně je vlastnicí bytu [číslo] v budově [adresa] [obec], který žalovaná užívá bez právního důvodu. Žalobkyně předmětný byt nabyla na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Podle stanoviska renomované realitní kanceláře činí obvyklé nájemné za užívání předmětného bytu cca [částka] měsíčně. Právně soud I. stupně věc posoudil podle ust. § [číslo], § 1042 a § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal soud I. stupně právo na náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku, z odměny advokáta za poskytnutí právní služby, z náhrady hotových výdajů, z náhrady za ztrátu času a z cestovného. 3. Proti shora uvedenému rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná odvolání, v němž neuvedla žádné odvolací důvody ani odvolací návrh. Po udělení plné moci k zastupování v dané věci bylo její odvolání doplněno podáním ze dne [datum]. Žalovaná považuje napadený rozsudek soudu I. stupně za nesprávný, neboť soud nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, neúplně zjistil skutkový stav věci a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně se nestala vlastnicí předmětného bytu, neboť k jejímu zápisu jako vlastnice v katastru nemovitostí došlo na základě nesprávného postupu exekutora, který při nařízení dražby nevzal v úvahu skutečnost, že předmětný byt není ve společném jmění manželů [příjmení]. Manželství žalované bylo rozvedeno na základě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 38 Co 371/2011. V roce 2015 přešel předmětný byt do podílového spoluvlastnictví bývalých manželů [příjmení], přesto exekutor nařídil dražbu a v jejím rámci prodal ideální ½ bytu ve vlastnictví bývalého manžela žalované, který nikdy nikomu nic nedlužil, a nebyla proti němu vedena žádná exekuce. Exekutor nedoručil usnesení o příklepu bývalému manželovi žalované, který neměl možnost podat proti němu opravný prostředek a tím zabránit převodu jeho majetku na žalobkyni. Z toho důvodu usnesení o příklepu, které bylo podkladem pro zápis do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně, nenabylo právní moci. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. 19 Co 153/2021, který pravomocně rozhodl, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit, podala dovolání. Dále uvedla, že žaloba o vydání bezdůvodného obohacení byla podána pouze proti její osobě, přitom žalovanou osobou měl být i bývalý manžel [jméno] [příjmení], který byl podílovým spoluvlastníkem z ideální ½ předmětného bytu. V současné době se [jméno] [příjmení] zdržuje ve zdravotnickém zařízení, jakmile dojde ke zlepšení zdravotního stavu, je rozhodnut se do bytu vrátit. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. 4. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 6. Ze spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 4 C 85/2021, odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení vzniklého na její úkor žalované, která předmětný byt užívá bez právního důvodu. Žalobkyně je podle výpisu z katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], zapsána jako vlastnice bytu [číslo] v budově [adresa] [obec], na [list vlastnictví], pro obec a k. ú. [obec]. Podle vyjádření [právnická osoba] činí obvyklé nájemné za užívání předmětného bytu [částka] měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 6. 2021, č. j. 6 C 232/2020 – 173 ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2021, č. j. 19 Co 156/2021 – 385 byla žalované uložena povinnost vyklidit bytovou jednotku [číslo] nacházející se v budově [adresa] v obci a [katastrální uzemí], zaps. na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] a vyklizenou předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 7. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. 9. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku v rozsahu podaného odvolání a řízení jeho vydání předcházející dospěl k závěru, že soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav a věc i správně právně posoudil. Podle výše citovaného § 2999 odst. 1 občanského zákoníku, peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 946/2013). Pokud jde o námitky žalované, že žalobkyně není vlastnicí předmětného bytu, k těmto odvolací soud nepřihlížel, neboť aktivní věcná legitimace žalobkyně k zahájení řízení o ochranu plnění vlastnických práv byla zkoumána a posuzována i v odvolacím řízení vedeném pod sp. zn. 19 Co 156/2021 o odvolání žalované proti rozsudku, jímž byla zavázána k vyklizení bytu. V tomto rozhodnutí bylo konstatováno, že žalobkyně je vlastnicí předmětné bytové jednotky, jejíhož vyklizení se po právu domáhá. Závěrem odvolací soud dodává, že žaloba o vydání bezdůvodného obohacení byla podána správně pouze vůči žalované, jako osobě, která jej užívá. 10. Napadený rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen v celém rozsahu jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.) O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud I. stupně správně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení. Na odůvodnění výroku II. o nákladech řízení napadeného rozsudku, odvolací soud odkazuje. 11. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla i v odvolacím řízení plně úspěšná, přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení v částce celkem [částka] sestávající se z odměny právní zástupkyně žalobkyně za poskytnutí 1 úkonu právní služby v sazbě [částka] podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (vyjádření k odvolání) a z náhrady hotových výdajů 1x [částka] režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění. 12. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku.