38 CO 210/2021-394 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně uložil v záhlaví označeným rozsudkem žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4.107 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), co do částky 91.815 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 14. 1.2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 95.922 Kč od 10. 1. 2018 do 13. 1. 2018 žalobu zamítl (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 80.828,30 Kč a povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 17.705 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky III. a IV.). 2. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný užíval honitbu s názvem„ Bozatín“ na základě smlouvy o nájmu honitby ze dne 1. 4. 2013, která byla platně vypovězena a skončila 31. 8. 2014. Od 1. 9. 2014 žalovaný užíval předmětnou honitbu bez právního důvodu, neboť i následná nájemní smlouva ze dne 19. 12. 2014 byla ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 4. 2016, č. j. 16 C 388/2014 – 85 stižena neplatností ve smyslu ust. § 22 zákona o myslivosti. Soud vyslovil závěr, že žalovaný užíval předmětnou honitbu od 1. 9. 2014 bez právního důvodu a na jeho straně tak vzniklo bezdůvodné obohacení. Soud vzal za důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným, když dospěl k závěru, že pokud byla žaloba podána u soudu až dne 20. 6. 2018, je nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za období od 19. 12. 2014 do 19. 6. 2015 promlčen. Výši bezdůvodného obohacení soud stanovil podle znaleckého posudku, který nechal vypracovat. Podle názoru soudu má žalobce nárok na obvyklé nájemné za období od 20. 6. 2015 do 31. 3. 2016 v částce 20.020 Kč (70 Kč x 286 dnů), po které žalovaný honitbu užíval. Platbu za užívání honitby měl soud za prokázanou pouze za rok 2014 ve výši 27.388 Kč, která pokrývá hospodářský rok od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015. Platby žalovaného za užívání honitby za roky 2015 a 2016 prokázány nebyly. Za období od 1. 4. 2014 do 31. 8. 2014 plnil žalovaný žalobci z titulu nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2013, která byla platně vypovězena k datu 31. 8. 2014. Zaplacenému ročnímu nájemnému 27.388 Kč odpovídá platba 75 Kč/den. Za shora vymezené období, kdy mezi účastníky ještě trval nájemní vztah, náleží žalobci nájemné ve výši 11.475 Kč (153 dnů x 75 Kč) a zbytek do částky 27.388 Kč (tj. 15.913 Kč) při vznesené námitce protiplnění ze strany žalovaného, soud zohlednil při vzájemném vypořádání vztahu mezi účastníky z titulu bezdůvodného obohacení. Za období od 20. 6. 2015 do 31. 3. 2016, po které žalovaný honitbu užíval, by náleželo žalobci bezdůvodné obohacení v částce 20.020 Kč. Při zohlednění poskytnutého protiplnění ze strany žalovaného ve výši 15.913 Kč, soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 4.107 Kč, z níž má žalobce i nárok na zákonný úrok z prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 3. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalovanému, který byl procesně neúspěšný v poměrně nepatrné části (4,3 %), přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného znalečného za vypracování znaleckého posudku, z odměny právního zástupce za poskytnutí právní služby, z náhrady hotových výdajů, z náhrady za ztrátu času, z cestovného a z 21 % DPH. Soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů za mimosmluvní odměnu za 3 další porady s klientem a náhradu DPH z cestovného s odůvodněním, že cena pohonných hmot i základní sazby náhrady jsou v citovaných vyhláškách stanoveny včetně DPH. 4. Proti shora uvedenému rozsudku podal do jeho výroků II., III. a IV. žalobce odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soud nesprávně stanovil výši bezdůvodného obohacení a nesprávně posoudil vznesenou námitku promlčení, když vycházel z toho, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty, tedy vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k vydání bezdůvodného obohacení došlo dříve, než ke dni podání žaloby. Žalobce má za to, že předpoklady pro podání žaloby byly splněny až ke dni 7. 7. 2017, kdy žalobce převzal jednak účetní a jednak další doklady od žalovaného, ze kterých zjistil, že jsou zde rozpory v platbách žalobci za údajný pronájem honitby dle neplatné nájemní smlouvy, protože žalovaný namítal, že nájemné za pronájem honitby žalobci řádně platil a tedy že na nájemném nemá žádný dluh, resp. poté co byla nájemní smlouva shledána neplatnou, bylo možno započíst zaplacené nájemné na případné bezdůvodné obohacení. Dle názoru žalobce, tento získal vědomost o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení až porovnáním účetních dokladů ke dni jejich předání, tj. od 7. 7. 2017 a od tohoto data by tedy mohla začít běžet promlčecí lhůta. Žalobce poukázal i na okolnost, že bez ohledu na výše uvedené je jednou ze základních povinností každého spolku, tedy i žalobce a žalovaného vést řádnou účetní evidence a zde evidovat řádně veškeré doklady. Pokud při předávání dokladů, a následně i provedeným dokazováním u soudu I. stupně bylo prokázáno, že v účetní evidenci žalovaného se nachází i doklady o provedených platbách, jejich provedení však nebylo prokázáno, má žalobce za to, že je třeba k této okolnosti přihlédnout a jednání žalovaného posoudit jako účelové a úmyslné a v tomto případě byla promlčecí doba 10 let a nikoliv 3 roky. Dále má žalobce za to, že nebyla správně stanovena výše bezdůvodného obohacení. Pokud byla shledána nájemní smlouva neplatnou, pak výše bezdůvodného obohacení neměla být stanovena podle srovnatelného obvyklého nájemného za obdobnou honitbu v daném místě a čase, ale naopak měla být stanovena v rozsahu, v jakém se žalovaný na úkor žalobce obohatil. V daném případě dle názoru žalobce se žalovaný obohatil v rozsahu odpovídající hodnotě ulovené zvěře, kterou v honitbě ulovil, kterou vykázal v příslušných výkazech, a především proto že tuto ulovenou zvěř užil pro svoji potřebu a fakticky tak žalobci jako vlastníku honitby znemožnil s touto ulovenou zvěří nakládat. Výše bezdůvodného obohacení neměla být stanovena znaleckým posudkem soudního znalce [jméno] [příjmení], ale naopak na základě znaleckého posudku, kterým by byla stanovena hodnota ulovené zvěře za období, kdy žalovaný předmětnou honitbu užíval na základě neplatné nájemní smlouvy. Pokud by se odvolací soud neztotožnil se závěrem žalobce o nedůvodnosti promlčení, pak lze plnit i na promlčený dluh, tedy bezdůvodné obohacení, a pokud žalovaný skutečně tuto částku žalobci poukázal bez bližší specifikace, může žalobce tuto částku započíst na nejstarší část bezdůvodného obohacení, tedy případně promlčenou část, ale nikoliv mimo rámec promlčené části bezdůvodného obohacení, jak toto učinil soud I. stupně a tedy žalobce má za to, že toto plnění nemělo být započteno na případnou část nepromlčeného nároku, ale naopak na již promlčenou část nároku, protože žalovaný sám neupřesnil, na kterou část případného bezdůvodného obohacení by toto plnění mělo být započteno. 5. Proti shora uvedenému rozsudku soudu I. stupně podal odvolání i žalovaný, a to pouze do jeho výroku III. o nákladech řízení s odůvodněním, že všechny 3 další porady s klientem konané ve dnech 31. 5. 2019, 12. 8. 2019 a 3. 12. 2019 a s nimi spojené cestovní náklady a náhrady za promeškaný čas byly náklady účelně vynaložené k bránění jeho práva. První další porada dne 31. 5. 2019 se konala před prvním jednáním soudu nařízeným na 14. 6. 2019. Jejím předmětem bylo jednak seznámit klienta s dosavadním vývojem kauzy a obsahem soudního spisu, poučit klienta o jeho procesních právech a povinnostech při vlastním jednáním před soudem, zjistit od žalovaného podrobnosti ohledně skutkového děje v korelaci s čerstvě nafocenými důkazy protistrany ze soudního spisu, aby případně během soudního jednání měla být upřesněna a doplněna skutková tvrzení žalovaného a v neposlední řadě projít se žalovaným, čím by bylo možno tato skutková tvrzení prokázat. Této další poradě předcházelo nahlédnutí právního zástupce do soudního spisu a pořízení fotokopií vlastním fotoaparátem. Další porada s klientem proběhla dne 12. 8. 2019, které rovněž předcházelo nahlédnutí právního zástupce žalovaného do soudního spisu a provedení fotokopií. Předmětem této porady bylo mj. i seznámení klienta s aktuálním stavem věci a příprava na jednání nařízeného soudem na 16. 8. 2019. Třetí další porada proběhla dne 3. 12. 2019, které rovněž předcházelo nahlédnutí prvního zástupce žalovaného do soudního spisu a provedení fotokopií vlastním fotoaparátem. Předmětem této porady bylo seznámení klienta s aktuálním stavem věci a příprava na jednání nařízeného soudem na 4. 12. 2019. Další pochybení soudu I. stupně spočívá v tom, že nepřiznal žalovanému právo na náhradu DPH z cestovného. 6. Ve vyjádření k odvolání žalobce žalovaný uvedl, že navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku č. I., II. a IV. potvrdil jako věcně správný. Soud I. stupně se správně vypořádal s námitko