38 CO 49/2022-202 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 355.740 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 149.967 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení]. Výrokem III. rozhodl, že žalobkyni se ukládá doplatit část soudního poplatku za změněnou žalobu ve výši 2.237 Kč, a to do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku. 2. Proti výrokům I. a II. tohoto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání a navrhl změnu tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. Uvedl, že zásadně nesouhlasí s rozsudkem, neboť prakticky jediným důvodem, proč bylo žalobě vyhověno, je skutečnost, že žalovaný měl v jediném případě zamezit svévolný vstup žalobkyni do nemovitosti, a to po době delší než jeden rok, kdy nemovitost trvale opustila poprvé. Bylo prokázáno, že žalobkyně mohla kdykoliv nemovitost opět užívat, ale nikdy o to neprojevila zájem a uvedla, že ji užívat nechtěla. Žalovaný nikdy nebránil žalobkyni nemovitost užívat, přičemž sám uznal, proč vyměnil zámky, což je zcela oprávněné z důvodu ochrany majetku a svobody obydlí i soukromí. Tím však neznemožnil žalobkyni nemovitost užívat, pouze jí znemožnil jednorázový svévolný vstup do nemovitosti bez vědomí žalovaného. Pro žalovaného je nepochopitelné, proč soud dospěl k závěru, že se žalovaný obohatil, neboť je přesvědčen, že v případě, kdy nemovitost neužívá celou, ale jen v rozsahu svého spoluvlastnického podílu, stěží se může obohacovat na úkor žalobkyně, která má možnost nemovitost užívat. Nesouhlasí rovněž s výrokem o nákladech řízení, kdy za„ kvalifikované právní zastoupení“ byla žalobkyni přiznána náhrada, ačkoliv ji před soudem zastupoval obecný zmocněnec, který není advokátem či advokátním koncipientem, což stavovské předpisy výslovně zakazují. 3. Žalobkyně v písemném vyjádření navrhla potvrzení napadených výroků I. a II. rozsudku soudu I. stupně s tím, že upozorňuje na skutečnost, že stav, kdy žalovaný zamezil žalobkyni vstup do předmětného domu, měl dlouhotrvající charakter, což je patrné z toho, že za účelem vstupu do domu musela žalobkyně využít asistence bezpečnostních složek – Policie ČR a [anonymizováno] policie [obec]. Ze strany žalovaného došlo k výměně zámků, o čemž žalobkyni neinformoval a klíče jí nepředal. Je patrné, že jednáním žalovaného bylo evidentně zamezeno žalobkyni vstupovat do předmětného domu. Žalobkyně zcela prokázala, že využívání jejího spoluvlastnického podílu jí bylo ze strany žalovaného zamezeno, a minimálně výměnou zámků je jí znemožněn vstup, a tedy užívání jejího spoluvlastnického podílu. Údaje žalovaného, že celou nemovitost nevyužíval, jsou zcela bezpředmětné, neboť toto nijak neprokázal a ani prokázat nemůže. Jestliže má možnost využívat veškeré místnosti předmětného domu, tyto nejsou žalobkyní uzamknuty či jinak zabezpečeny, mohl využívat celou nemovitou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I. a II. (§ 212 odst. 1, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž dokazování opakoval či doplňoval, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné ve věci samé, důvodné je pouze částečně, pokud směřuje do výroku o nákladech řízení účastníků. 5. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že tento dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil tím, že užíval nemovitost v jejich spoluvlastnictví nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to přinejmenším od července roku 2017, kdy žalobkyně definitivně opustila společnou domácnost, a žádá vydání bezdůvodného obohacení pouze za období 1. 7. 2017 až 31. 12. 2020. 6. K tomuto závěru dospěl soud I. stupně po dokazování, provedeném darovací smlouvou ze dne 16. 12. 2012, smlouvou o půjčce ze dne 1. 6. 2012, rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně č. j. 20 C 347/2017 – 17 ze dne 22. 2. 2018, znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., výpisem z účtu, zprávou Policie ČR, obvodní oddělení [obec], platebními doklady SIPO, rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 1. 2020 č. j. 14 C 294/2018 – 72 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2020 č. j. 38 Co 89/2020 – 99, předžalobní výzvou ze dne 18. 5. 2020, výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a výslechem žalobkyně a žalovaného jako účastníků řízení. 7. Soud I. stupně v této věci správně zjistil skutkový stav, z nějž vyvodil též správný závěr právní, kdy v odvolacím řízení nebyly tvrzeny nové skutečnosti a navrženo provedení nových důkazů. V této věci bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky, a to každý z jedné ideální poloviny, k nemovitým věcem, a to pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 148 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), a pozemku parc. [číslo] o výměře 516 m2, v obci a [katastrální uzemí] – [anonymizováno], [územní celek]. Žalobkyně se domáhá po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení, jež mu vzniklo tím, že od 1. 7. 2017 užíval nemovité věci nad rámec svého spoluvlastnického podílu, kdy žalobkyně nemohla svůj spoluvlastnický podíl užívat. Bezdůvodné obohacení vyplývá z ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, dle něhož spočívá bezdůvodné obohacení mj. v protiprávním užití cizí hodnoty. Z důkazů provedených soudem I. stupně vyplývá, že v důsledku zhoršených vztahů mezi účastníky, kteří byli manželi, opustila žalobkyně rodinnou domácnost v červenci 2017, v dubnu roku 2018 si chtěla z rodinného domu odvést osobní věci, a žalovaný jí přístup do domu odmítl. Žalobkyně žádala o zásah orgány Policie ČR, neboť žalovaný vyměnil v rodinném domě zámky, klíče žalobkyni nepředal a neumožnil jí tak přístup do rodinného domu, věci jí dal před dům. Své jednání odůvodnil žalovaný listinou svého předchozího právního zástupce, jež jej měla opravňovat k tomu, aby žalobkyni zamezil do domu přístup. Tuto listinu však nepředložil a své jednání odůvodnil tím, že se obával, že do domu budou vstupovat cizí osoby, případně že dojde k poškození interiéru. Namítá-li žalovaný v průběhu řízení opakovaně, že žalobkyně nemovité věci užívat nechtěla, a v užívání jí nebylo žalovaným bráněno, poukazuje odvolací soud na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR s tím, že pro povinnost spoluvlastníka, který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu vydat to, oč se takto obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost (společnou věc) dobrovolně (usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1950/2016). Dále se judikatura ustálila v závěru, že plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci, jehož se obohacenému (v daném případě žalovanému) dostalo, není schopen in natura vrátit, a je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou, jejíž výše vychází z finančního ocenění prospěchu, který vznikl obohacenému, který realizoval užívací právo k cizí věci, aniž by za to platil úhradu. Výše náhrady je odvozena od hladiny obvyklého nájemného (rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1060/2017). Pokud dále žalovaný namítá, že žalobkyně nikterak nepřispívala na úhradu za provoz, případně údržbu nemovitých věcí, je odvolací soud toho názoru, že pokud byl žalobkyni zamezen přístup do nemovitých věcí, tj. jejich užívání, není důvod, aby na tuto úhradu přispívala. Neobstojí rovněž poukaz žalovaného na rozpor s dobrými mravy, kdy žalovaný poukazuje na to, že žalobkyně od něj získala spoluvlastnický podíl darem, a nemovité věci dobrovolně neužívá. Dle názoru odvolacího soudu námitka rozporu s dobrými mravy neobstojí v řízení o vydání bezdůvodného obohacení, tuto může žalovaný případně uplatnit v jiném řízení, a navíc, jak z dokazování vyplývá, žalobkyně v souvislosti s převodem spoluvlastnického podílu poskytla žalovanému minimálně částku 220.000 Kč. Námitka žalovaného, že nemovité věci užívá pouze po omezenou dobu, není pro posouzení věci významná, vzhledem k tomu, že na rozdíl od žalobkyně měl možnost nemovitost užívat v celém rozsahu, a pokud tak nečiní, nelze toto zohlednit k tíži žalobkyně. 8. Žalobkyně požaduje v tomto řízení po žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení finanční plnění, jehož výše vychází ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. – obor ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací nemovitosti), kdy po změně žaloby požadovala celkem částku 355.740 Kč (výměra 231 m2, 70 Kč/m2, tj. 8.085 Kč měsíc), a to za 44 měsíců od 1. 7. 2017. Soud I. stupně tedy výrokem I. rozhodl věcně správně, když žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 355.740 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek soudu I. stupně byl proto v napadeném výroku I. jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.). 9. V napadeném výroku o nákladech řízení účastníků došlo ke změně (§ 220 o. s. ř.), kdy byla přiznána náhrada za právní zastoupení, a to za 4 úkony právní služby (z tarifní hodnoty 338.580 Kč před změnou žalob