38 CO 50/2021-113 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že návrh žalobkyně, aby bylo zrušeno věcné břemeno doživotního bezplatného a samostatného užívání jednoho bytu v budově [adresa] v [obec], umístěného v přízemí budovy sestávajícího ze tří pokojů, kuchyně a sociálního zařízení, spoluužívání vchodu do domu, chodby, veškerého příslušenství a součástí budovy a zastavěné plochy parc. [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], zřízené ve prospěch žalovaného usnesením Okresního soudu v Hodoníně č. j. 31 D 316/2008 – 56 ze dne 29. 9. 2008, se zamítá. Výrokem II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 22.900 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností, a náklady řízení byly určeny v nesprávné výši. Uvedla, že rozhodujícím soudem byla nesprávně posouzena skutečnost, zda došlo či nedošlo k promlčení věcného břemene ve prospěch žalovaného k bytu v budově [adresa] v [obec], kdy žalobkyně vycházela z účelu a vymezení věcného břemene, jak byl dohodnut v rámci dědické dohody. Sám žalovaný potvrdil, že věcné břemeno bylo zřízeno z toho důvodu, aby bylo zajištěno, že žalobkyně se o žalovaného postará v případě nemoci ve stáří, avšak žalobkyně nikdy žalovanému nesdělila, že tuto dohodu nebude v budoucnu ctít. Bez ohledu na zhoršení vztahů v rodině je skutečností, že věcné břemeno bylo zřízeno k zajištění práva bydlení žalovaného, a výkon práva lze naplnit v případě, že věcné břemeno je vykonáváno pravidelně a soustavně. Ze strany rozhodujícího soudu nebylo doplněno dokazování řádně a včas navrženými důkazy, a to doplněním svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Montovaná hala, k jejímuž užívání váže soud rozhodnutí o tom, že věcné břemeno nebylo promlčeno, byla účastníky řízení užívána k uskladnění nepotřebných věcí pouze výjimečně, k uskladnění ani k výrobě vína nesloužila. 3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl potvrzení napadeného rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného s tím, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, jakožto oprávněný z věcného břemene, zprvu často, avšak později méně, ale i tak, využíval svého práva z věcného břemene, a to v celé šíři, jak toto bylo založeno v rámci dědického řízení po jeho zemřelé manželce, respektive matce žalobkyně, a proto právo nemohlo být promlčeno, a to i v poměrech podle ust. § 611 a následujících současného občanského zákoníku. Soud I. stupně rovněž zohlednil i aktuální judikatorní závěry. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející, dokazování doplnil rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 10. 2021 č. j. [číslo jednací], který dosud nenabyl právní moci, a z něhož vyplývá, že obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli odsouzeni za přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 trestního zákoníku spočívající v tom, že poškozenému [jméno] [příjmení] brání v užívání bytové jednotky umístěné v přízemí rodinného domu na ulici U [adresa] v [obec]. Za to byli odsouzeni k trestu odnětí svobody ve výměře 4 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. 5. Soud I. stupně v této věci provedl rozsáhlé dokazování, správně zjistil skutkový stav věci, z něhož vycházel i odvolací soud, kdy z provedených důkazů vyplývá, že věcné břemeno, které bylo zřízeno dědickou dohodou, schválenou usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 29. 9. 2008 č. j. 31 D 316/2008 – 56, bylo ze strany oprávněného [jméno] [příjmení] – žalovaného v tomto řízení, vykonáváno nejméně do roku 2015, kdy s ohledem na ukončení společného podnikání účastníků tohoto řízení došlo ke zhoršení vzájemných vztahů, a to do té míry, že ze strany žalobkyně došlo posléze až k úplnému zamezení přístupu žalovaného do rodinného domu [adresa] v [obec], k podání trestního oznámení ze strany žalovaného, a ze strany žalobkyně k výzvě žalovanému k uzavření dohody o zrušení věcného břemene. Přes toto zhoršení vzájemných vztahů mezi účastníky je však nepochybné a z provedených důkazů vyplývající, že žalovaný i po roce 2015 do domu docházel, byť bytovou jednotku v přízemí užíval syn žalobkyně a vnuk žalovaného [jméno] [příjmení], později i se svojí manželkou [jméno] [příjmení], a od roku 2011 po dobu jednoho roku tuto bytovou jednotku užívala tchyně žalobkyně. Z výpovědi žalobkyně, žalovaného i svědků vyplývá, že součástí pozemku, na němž dům [adresa] stojí, je montovaná hala, využívaná žalovaným k podnikání, kde měl uskladněno víno, a i po ukončení společného rodinného podnikání tam žalovaný docházel, a to několikrát v týdnu, kdy využíval, jak vyplývá z výslechu svědka [jméno] [příjmení], syna žalovaného, zázemí v domě, a to chodbu, suterén, včetně sociálního zařízení, které v hale nebylo. Z hlediska předmětu řízení a žalobkyní vznesené námitky promlčení, je podstatné zjištění vyplývající z provedených důkazů, že od zřízení věcného břemene až do zhoršení vztahů mezi účastníky řízení, které nastalo v roce 2015, bylo ze strany žalovaného právo odpovídající věcnému břemeni realizováno, přičemž není podstatné, že k trvalému bydlení využíval žalovaný objekt vinného sklepa v [obec], a do domu [adresa] v [obec] pouze dojížděl. Po celou dobu však využíval žalovaný ke svému podnikání halu a jak správně uvedl soud I. stupně, nelze oprávnění vyplývající pro žalovaného z věcného břemene redukovat pouze na jeho právo užívat bytovou jednotku v přízemí, neboť předmětné věcné břemeno zatěžovalo jak stavbu rodinného domu, tak i pozemek, jehož součástí je právě hala. Námitka promlčení tedy nemůže být důvodná, kdy navíc z konstantní judikatury plyne, že„ promlčí-li se služebnost až po deseti letech nevykonávání, pak oprávněný, který ji v této době využije jen několikrát, jedná pořád v rámci svého práva, a nelze mu to klást k tíži, jako okolnost umožňující zrušení služebnosti. Je třeba přihlédnout k tomu, že účel, ke kterému byla služebnost zřízena, lze naplnit i v případě, že služebnost je vykonávána jen zřídka“ (rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3732/2014). Je třeba zdůraznit, že věcné břemeno tak, jak bylo ve prospěch žalovaného zřízeno rozhodnutím ve věci dědictví po jeho zemřelé manželce, není redukováno pouze na účely bydlení, jak v tomto řízení namítala žalobkyně, nýbrž je výslovně konkretizováno jako„ užívání„ a to jak bytu v budově [adresa], tak i pozemku – zastavěná plocha parc. [číslo] zapsaná na [list vlastnictví] pro [územní celek]. Nejde tudíž o pouhé bydlení, nýbrž o jakýkoliv způsob užívání dotčených nemovitých věcí, jak správně dovodil soud I. stupně. 6. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. ve věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 7. Výrok o nákladech řízení účastníků bylo nutno změnit (§ 220 o. s. ř.), kdy nelze přiznat odměnu za úkon právní služby spočívající v písemném podání ze dne 14. 10. 2020 obsahujícím navržení důkazů ze strany žalovaného, neboť tento úkon byl učiněn až po lhůtě stanovené soudem I. stupně v rámci koncentrace řízení (§ 118b odst. 1 o. s. ř.), když tato lhůta uplynula dne 12. 10. 2020. Lze tedy žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, přiznat odměnu za zastoupení advokátem, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis písemného vyjádření, účast právního zástupce žalovaného při jednání dne 2. 10. 2020, které trvalo přes 4 hodiny, a účast při jednání dne 19. 11. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. a), g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb. Jde celkem o 6 úkonů, 4 x režijní paušál dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a DPH, tj. 6 x 2.500 Kč, 4 x 300 Kč a 3.402 Kč; úhrnem představují náklady řízení úspěšného žalovaného částku 19.602 Kč. 8. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný, který měl i v odvolacím řízení plný úspěch, má právo na náhradu jeho nákladů spočívající v odměně za právní zastoupení. Právní zástupce žalovaného učinil v odvolacím řízení 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) - § 7, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění po 2.500 Kč, dále 2 x režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhradu za ztrátu času (§ 14 odst. 3 téže vyhlášky), a to za 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč a cestovné osobním vozidlem BMW z [obec] do [obec] a zpět – 144 km, cena pohonných hmot 36,10 Kč/1l, průměrná spotřeba 4,7 l [číslo] km, základní náhrada 4.70 Kč km (vyhláška č. 511/2021 Sb.) – 920 Kč. Včetně DPH (1.453 Kč) představují náklady odvolacího řízení částku 8.373 Kč.