38 CO 63/2018-623 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že žalovaná [číslo] žalovaná [číslo] jsou společně a nerozdílně povinny vydat žalobci movité věci, specifikované v tomto výroku, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. rozhodl, že žaloba, aby žalované byly povinny společně a nerozdílně žalovanému vydat věci, označené v tomto výroku, se zamítá. Výrokem III. rozhodl, že žaloba, aby žalovaná [číslo] byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1.211.253 Kč a žalovaná [číslo] byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 403.751 Kč, se zamítá. Výrokem IV. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení za svědečné v celkové výši 3.128 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem V. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným [číslo] [číslo] každé na náhradě nákladů řízení částku ve výši 248.911,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení]. 2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání žalobce i obě žalované. 3. Odvolání žalobce směřovalo do výroků II., III., IV. a V. rozsudku soudu I. stupně s tím, že pokud jde o obranu žalovaných, tak žalobce uvádí, že žalované část movitých věcí vydaly před i po podání žaloby, a zbývající movité věci odmítly vydat s tím, že to byl žalobce, jenž movité věci žalovaným daroval. Tato tvrzení nebyla však nikterak prokázána, žalobce řádně věci identifikoval, doložil nabývací tituly – účetní doklady, a byla pořízena bohatá fotodokumentace ohledně existence věcí a jejich umístění v nemovitosti [obec a číslo]. V žádném případě se nejednalo o dar žalovaným, z jeho strany se jednalo o pouhé zapůjčení věcí žalovaným po dobu, kdy se měl zdržovat v nemovitosti [obec a číslo]. Další majetkový nárok, který žalobce uplatnil, se týkal zaplacení částky 1.211.253 Kč vůči 1) žalované a částky 403.751 Kč vůči 2) žalované z titulu bezdůvodného obohacení, které představuje zhodnocení majetku žalovaných na základě stavebních úprav, činností a vnosu materiálu ze strany žalobce. Žalobce prokázal, že to byl on, kdo investice hradil, a jaké konkrétní práce byly prováděny a kdo je vykonával. Detailně pak popsal průběh jednotlivých prací a jejich financování. Dle názoru žalobce všichni svědci jednoznačně potvrdili, že žalobce financoval jejich pracovní činnosti na stavbě a materiál, kdy žalobce navrhl vypracování znaleckého posudku, což soud nepřipustil. Soud ignoroval skutečnost, že by žalobce cokoliv do nemovitosti investoval. Navrhl zrušení napadených výroků rozsudku soudu I. stupně a vrácení věci v tomto rozsahu k dalšímu řízení. 4. Odvolání žalovaných 1) a 2) směřovalo proti výrokům I. a V. rozsudku soudu I. stupně s tím, že ohledně movitých věcí uvedly, že žalobce si pouze zajistil různé doklady, a ty používá v tomto řízení jako doklad o vlastnictví. Veškeré věci zanesl do svého účetnictví jako nákladové položky, a přitom je buď daroval žalovaným, nebo je používal a používá pro svoji potřebu. U některých movitých věcí chybí prokázání nabytí vlastnictví, kdy faktura je pouhým účetním a daňovým dokladem, a nesvědčí o nabytí vlastnického práva. Všechny darované věci byly při darování současně i předány obdarovaným a žalované byly v dobré víře, s věcmi zacházely jako s vlastnictvím. Vyjádřily se pak k jednotlivým movitým věcem dle výroku I. rozsudku soudu I. stupně. Ohledně předložených fotografií uvedly, že žalované tyto fotografie nepořídily a s jejich pořízením a zpřístupňováním ani nesouhlasily. Pokud jde o náklady řízení, tyto nebyly nesprávně přiznány za některé úkony právní služby, které byly právním zástupcem žalovaných učiněny. Navrhly změnu výroku I. rozsudku soudu I. stupně tak, že se žaloba zamítá a změnu výroku V. rozsudku soudu I. stupně tak, že budou správně vypočteny náklady řízení. 5. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že toto považuje za zcela nedůvodné, kdy údaje uváděné žalovanými neodpovídají existujícímu stavu věcí, a uvedl, že v průběhu řízení předložil jednak doklady o nabytí vlastnického práva k movitým věcem a detailně popsal, kde se nacházejí, a předložil podrobnou fotodokumentaci. K žádnému darování nedošlo, věci umístil v nemovitosti [obec a číslo] s úmyslem tyto zde užívat, neboť vedl s žalovanou 1) společnou domácnost, a tyto věci byly používány v této domácnosti. Jakmile pominul důvod společného vedení domácnosti, požadoval vydání věcí. K námitce ohledně přípustnosti důkazu fotografiemi uvedl, že tato námitka je irelevantní, neboť žalobce žil v období let 2007 – 2013 ve společné domácnosti s žalovanými, a fotografie byly pořizovány se souhlasem všech účastníků, nikdy nezaznamenal jakýkoliv nesouhlas s jeho počínáním. Rovněž nesouhlasí, že by náklady řízení byly vyčísleny v nepřiměřené výši. 6. Žalované v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedly, že žalobce pouze polemizuje s hodnocením důkazů provedeným soudem I. stupně, avšak konkrétně nevytýká žádné jednotlivé pochybení, kterého se měl soud dopustit. K předloženému soupisu provedených prací na rodinném domě [obec a číslo] uvedly, že jak k tomuto soupisu žalobce dospěl, není známo, neprokázal ani jeden předpoklad nároku z bezdůvodného obohacení. V případě investic do cizího majetku je pohledávkou z bezdůvodného obohacení nikoliv hodnota vynaložených prostředků, nýbrž zhodnocení věci, jež se obohacenému dostalo. Poukázaly na judikaturu NS ČR s tím, že to byly právě žalované, které prokázaly, že financování úprav nemovitosti pochází z majetku žalované 1), která toto prokázala soupisem pořízených věcí spolu s doklady s jejich pořízením a zaplacením kupní ceny. Rovněž prokázala financování úprav nemovitosti ze svých zdrojů, kdy žalobce pouze koordinoval a zajišťoval provedení prací. Současně také od žalované 1) přijímal peníze v hotovosti a z těchto peněz platil provedení prací mimo těch, které platila přímo žalovaná 1) v hotovosti nebo převodem. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i jemu předcházející řízení (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), kdy v odvolacím řízení nebyly tvrzeny nové skutečnosti a navrhováno provedení nových důkazů a vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem I. stupně. 8. Soud I. stupně v této věci provedl velmi rozsáhlé dokazování, a to předžalobní upomínkou, soupisem provedených prací na rodinném domě [obec a číslo], informací o pozemku, daňovými doklady, prodejními doklady, fakturami, výpisy z účtu [anonymizováno] banky žalované 1), fotografiemi a výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a žalobce i žalovaných jako účastníků řízení. 9. Pokud jde o žalobcem tvrzené bezdůvodné obohacení, které se mělo žalovaným dostat žalobcem provedenými investicemi do jejich nemovitosti, a to s ohledem na rekonstrukci probíhající v letech 2007 – 2013, soud I. stupně správně přihlédl k námitce promlčení vznesené žalovanými, neboť ve smyslu ust. § 107 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., dle kterého je veškeré nároky žalobce uplatněné v tomto řízení třeba posuzovat, je nárok žalobce z tvrzeného bezdůvodného obohacení za roky 2007 až 2012 promlčen. Pokud jde o následné období, je zřejmé, že byť žalobce předložil řadu písemných dokladů (soupis prací, faktury, výdajové prodejní doklady), ze žádného nevyplývá, jaký konkrétní materiál a na jakou část rekonstrukce nemovitosti žalovaných byl tento materiál vynaložen, aby bylo lze zjistit, jak se zvýšila hodnota nemovitosti, a zda tedy došlo k obohacení žalovaných ve smyslu ust. § 451 zákona č. 40/1964 Sb. Soud I. stupně rovněž správně zdůraznil, že žalobce jako podnikatel měl možnost daňové doklady směřovat na sebe s uvedením identifikačního čísla a místa podnikání, tudíž nelze vzít za prokázáno, že by veškerý pořízený stavební materiál byl použit na nemovitost žalovaných. Rovněž bylo prokázáno, že žalobce žil s žalovanou 1) v rodinné domácnosti jako druh a družka, přičemž, jak z výslechu účastníků, tak slyšených svědků, lze vzít za prokázáno, že i kdyby žalobce hradil část rekonstrukce, jedná se o činnost odpovídající vedení rodinné domácnosti a společnému soužití. Rovněž lze uvést, že soupis provedených prací není konkrétní, neboť neobsahuje, jaké práce představuje ta která položka, jaký materiál byl použit a v jakém rozsahu. Plněním bez právního důvodu (§ 451 z. č. 40/1964 Sb.) mohou být i investice vynaložené na cizí věc, jestliže neexistoval právní důvod (např. smluvní ujednání s vlastníkem), aby někdo jiný než vlastník do věci investoval své prostředky. [příjmení] nemovitosti v tom případě vzniká prospěch v rozsahu, v němž se nemovitost provedenou investicí oproti předchozímu stavu zhodnotila, nikoliv v rozsahu vynaložených investic, a to k okamžiku, kdy k tomuto zhodnoceni (ke zlepšení kvality či charakteru věci), do