38 CO 90/2021-178 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26.250 Kč s úrokem z prodlení z částky 21.000 Kč ve výši 9,5 % ročně za období od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení z částky 26.250 Kč ve výši 10 % ročně za období od [datum] do zaplacení, se zamítá. Výrokem II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 13.133,34 Kč k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26.250 Kč s úrokem z prodlení z částky 7.500 Kč ve výši 9,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 13.500 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.250 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV. rozhodl, že v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 21.000 Kč za období od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 13.500 Kč za období od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.250 Kč za období od [datum] do [datum] a úroku z prodlení odpovídajícího rozdílu úroku z prodlení ve výši 10 % ročně a úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 21.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. Výrokem V. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15.753 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem VI. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů řízení státu částku 3.196 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům III., V. a VI., podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání a navrhl, aby vůči jeho osobě byla žaloba zamítnuta s tím, že aby byla dána jeho povinnost vydat bezdůvodné obohacení, měl by být žalován všemi spoluvlastníky najednou, a nikoliv pouze žalobkyní, jakožto podílovým spoluvlastníkem s podílem ve výši 1/8 z celku. Není proto ve věci pasivně legitimován, neboť užívá věc všech spoluvlastníků stejnou měrou. Je toho názoru, že se na úkor žalobkyně neobohacuje, a tudíž není ve věci pasivně legitimován. Dle jeho názoru je nemravné, aby vydal bezdůvodné obohacení právnické osobě, která podíl nabyla pouze ze spekulativních důvodů, o čemž svědčí soudní řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví, ve kterém žalobkyně navrhuje, aby nemovité věci byly přikázány jiným osobám než jí. Pokud tedy žalobkyně v okamžiku nabytí spoluvlastnického podílu si je vědoma, že tam žalovaný uspokojuje své bytové potřeby, a ostatní spoluvlastníci ničeho vůči této skutečnosti nenamítají, a následně činí žalobkyně kroky ke zrušení podílového spoluvlastnictví a požaduje i vydání bezdůvodného obohacení, její požadavek na vydání bezdůvodného obohacení je podle žalovaného v rozporu s dobrými mravy. 3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadených výroků rozsudku soudu I. stupně (dle obsahu) s tím, že požadovala náhradu jen za tu část hodnoty užívání, která odpovídá jejímu spoluvlastnickému podílu, tj. 1/8. Zda ostatní spoluvlastníci náhradu odpovídající svému podílu požadovali či nikoliv, není pro rozhodování mezi žalobkyní a žalovaným relevantní. Otázka„ dobrých mravů“ je dlouhodobě a jednoznačně v judikatuře vysvětlována tak, že pokud kdokoliv oprávněně vlastnictví nabyl, svědčí mu vlastnická práva, včetně práva užívacího bez ohledu na to, zda si hodlá vlastnické právo v budoucnu ponechat, a bez ohledu na to, že někdo další, zde žalovaný, chce jeho věc zadarmo užívat. V odvolání není dostatečně vysvětleno, proč by měl soud chránit právo žalovaného na bezplatné bydlení. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, jeho výrocích III., V. a VII., jakož i řízení jeho vydání předcházející, kdy výroky I., II. a IV. nebyly odvoláním dotčeny a jsou v právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), a aniž dokazování opakoval či doplňoval, kdy v odvolacím řízení nebyly tvrzeny nové skutečnosti a navrženo provedení nových důkazů, vycházel odvolací soud ze skutkového stavu, který byl správně zjištěn soudem I. stupně, jenž vyvodil rovněž správný závěr právní. Z provedeného dokazování vyplývá, že na základě provedené dražby dne [datum] získala žalobkyně vlastnické právo k nemovitým věcem specifikovaným v protokolu o předání předmětu dražby, a to v podílu 1/8. Žalobkyně doložila usnesení o příklepu ze dne 22. 6. 2017 č. j. 007 EX 3047/15 – 50, na základě něhož získala svůj podíl v dražbě konané v exekučním řízení, jež bylo vedeno proti žalovanému [jméno] [příjmení] jako povinnému. Vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k vyklizení a předání nemovitosti, vyzvala též žalovanou [jméno] [příjmení] k součinnosti, rovněž pak dopisem ze dne [datum], v němž požadovala úhradu za užívání, a do budoucna platbu za užívání ve výši 1.000 Kč měsíčně s tím, že pokud žalovaná nesouhlasí, aby nemovité věci nadále užíval žalovaný a [jméno] [příjmení], bylo toto žalobkyni sděleno. Na tento dopis reagovala žalovaná dopisem ze dne [datum], v němž sdělila, že nemovité věci neužívá, žalovaný nemovité věci užívá i poté, co pozbyl svůj spoluvlastnický podíl. Uvedla, že neučinila žádné rozhodnutí o způsobu využití nemovitých věcí a nejevila ochotu zahájit jakékoliv soudní řízení s tím, že se z rodinného domu odstěhovala kolem roku 2006. Z dopisu ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně požádala žalovaného o vyklizení nemovitých věcí a vyslovila požadavek na zaplacení částky 7.500 Kč v souvislosti s užíváním. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, které žalobkyně požadovala po žalovaných vydat, tato vyplývá ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky, ceny a odhady nemovitých věcí, kdy znalecký ústav [právnická osoba] stanovil obvyklé nájemné v období od [datum] do [datum] (den sepisu žaloby v této věci) částkou 210.000 Kč s tím, že obvyklé nájemné by v daném období činilo 10.000 Kč měsíčně. 5. Z provedeného řízení vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná udělila žalovanému souhlas s užíváním nemovitých věcí nebo že by učinila jakékoliv rozhodnutí s užíváním těchto nemovitých věcí. Nebylo ani v řízení prokázáno, že by žalovaný měl k užívání souhlas některého z ostatních spoluvlastníků, tudíž užíval předmětné nemovité věci bez právního důvodu, a na úkor žalobkyně jako podílové spoluvlastnice získal bezdůvodné obohacení, tj. plnění bez právního důvodu, které je povinen žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Nelze souhlasit s žalovaným v odvolání, že by měl být žalován všemi spoluvlastníky, kdy žalobkyni jako podílové spoluvlastnici v rozsahu 1/8 svědčí právo podat samostatně žalobu proti žalovanému na vydání bezdůvodného obohacení právě v rozsahu 1/8, která dle znaleckého posudku představuje částku 26.250 Kč. 6. Soud I. stupně tedy rozhodl věcně správně, pokud žalovaného zavázal k zaplacení částky 26.250 Kč spolu s úrokem z prodlení, jehož výši rovněž správně konkretizoval ve výroku III. rozsudku. 7. Věcně správně rozhodl soud I. stupně výrokem I. o nákladech řízení účastníků, které je povinen neúspěšný žalovaný nahradit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Dále pak je správné i rozhodnutí o nákladech řízení státu představující znalečné, které prozatímně ze státních prostředků bylo vyplaceno znaleckému ústavu [právnická osoba] 8. Ze všech shora uvedených důvodů byl rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích III., V. a VI. jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.). 9. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívají v odměně za právní zastoupení. V odvolacím řízení učinila právní zástupkyně žalobkyně 1 úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání) § 7, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění ve výši 2.180 Kč, dále náleží režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem 2.480 Kč.