§ 2 OZ – Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve…
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 2 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 2 občanského zákoníku stanovuje, jak se mají vykládat a používat právní předpisy soukromého práva, aby byly v souladu s ústavou, základními zásadami zákona a dobrými mravy.
§ 2
(1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
(2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.
(3) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
Paragraf 2 občanského zákoníku stanovuje, jak se mají vykládat a používat právní předpisy soukromého práva, aby byly v souladu s ústavou, základními zásadami zákona a dobrými mravy.
Co to znamená v praxi
Právní předpisy se musí vykládat tak, aby byly v souladu s Listinou základních práv a svobod a celým ústavním pořádkem.
Výklad právního předpisu nesmí být v rozporu s jeho smyslem, i když by to doslovné znění umožňovalo.
Použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti.
Příklad
Pokud by doslovné znění nějakého ustanovení vedlo k výsledku, který by byl v rozporu s Listinou základních práv a svobod (například by nepřiměřeně omezovalo svobodu projevu), musí se toto ustanovení vykládat tak, aby ústavě odpovídalo.
Na co si dát pozor
Nelze se odvolávat na doslovné znění právního předpisu, pokud by to bylo proti jeho skutečnému smyslu.
Výklad a použití zákona musí vždy respektovat dobré mravy a nesmí být kruté nebo bezohledné.