44 CO 115/2020-270 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 204 642 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 204 642 Kč od 5.9.2014 do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 70 401 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.). Předmětem řízení byl nárok na náhradu škody na bytě [číslo] ve 3. nadzemním podlaží domu [adresa] na adrese [adresa], který žalobkyně uplatnila po žalované jako právní nástupkyně původních vlastníků a postupník nároku. Ke škodě mělo dojít v období od června 2011 do 11.3.2013, kdy žalovaná předmětný byt užívala. Žalobkyně konkrétně uplatnila náhradu ve výši 101 901 Kč za odhadované náklady oprav poškozené podlahy a nábytku vyčíslené znaleckým posudkem, částku 6 786 Kč za odměnu uhrazenou znalci, 14 076 Kč za odhadované náklady za sanaci poškozených stěn a stropu koupelny, 2 000 Kč za cenu neúspěšného čištění znečištěného čalounění postele, 46 241 Kč za odhadované náklady za přečalounění postele, a 33 638 Kč za odhadované náklady za renovaci poškozené pracovní desky a obkladu kuchyňské linky. Soud prvního stupně předně dovodil, že s ohledem na neplatnost podnájemní smlouvy, na základě níž byt žalovaná užívala, nelze nárok žalobkyně na náhradu škody posuzovat v režimu § 693 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.), nýbrž podle § 420 odst. 1 obč. zák. Podle názoru soudu prvního stupně žalobkyně v řízení, ani přes poučení soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř., netvrdila žádné konkrétní protiprávní jednání žalované, v čem toto spočívalo a kdy k němu došlo. Také netvrdila skutečnosti, z nichž by vyplývala příčinná souvislost mezi takovým konkrétním protiprávním jednáním žalované a vznikem škody. Žalobkyně setrvala pouze u svého obecného tvrzení, že škodu způsobila žalovaná nevhodným užíváním a nedostatečnou údržbou bytu a jeho vybavení. Nebylo-li ani tvrzeno konkrétní protiprávní jednání žalované, nelze dospět k závěru, že byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za škodu. Uvedený nedostatek konkrétních tvrzení podle názoru soudu prvního stupně znemožňuje též posouzení otázky promlčení žalobou uplatněných nároků, když u práva na náhradu škody běží nejen subjektivní promlčecí doba a to ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, ale též objektivní promlčecí doba, odvíjející se od okamžiku škodné události (§ 106 obč. zák.). Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobu zamítl, aniž by se zabýval dalšími vznesenými námitkami. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Namítla, že v řízení splnila svoji povinnost tvrzení i důkazní. Již v žalobě zcela konkrétně tvrdila, jaká škoda vznikla, jakého protiprávního jednání se žalovaná dopustila, jakož i skutečnosti týkající se příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním jednáním žalované. Uvedené tvrdila žalobkyně ohledně všech jednotlivých závad bytu a jeho vybavení. Ohledně prokázání velmi dobrého stavu bytu a jeho vybavení v době předání do užívání žalované žalobkyně navrhovala k důkazu výslechy označených svědků. Dále byla připravena listinnými důkazy prokázat jednotlivá poškození. Žalobkyní navrhované důkazy však soud prvního stupně neprovedl. Podle žalobkyně k poškození došlo v době, kdy žalovaná užívala byt jako výlučný uživatel. Žalovaná byla prvním uživatelem, jenž byt užíval k trvalému bydlení, do té doby byl byt užíván jen sporadicky. Pokud jde o poškození dřevěné podlahy, k tomu došlo poškrábáním žalovanou, kdy na podlaze byly patrné rýhy způsobené tvrdými předměty. Také k poškození nábytku a kuchyňské linky došlo tím, že žalovaná toto vybavení poškrábala a poškodila působením vlhkosti. U TV stolku žalovaná odtrhla jeho dřevěnou hranu. Kuchyňskou pracovní desku žalovaná poškodila na několika místech mechanicky neopatrnou manipulací s těžkými předměty. Obklady kuchyňské linky žalovaná znehodnotila mastnými skvrnami tím, že po celou dobu užívání neprováděla jejich dostatečnou údržbu těchto věcí. Skříňku pod umyvadlem v koupelně žalovaná zničila působením nadměrné vlhkosti a zcela nedostatečnou údržbou. Výmalbu stěn v bytě žalovaná znečistila a zanedbala jejich údržbu. Všechny uvedené závady v bytě a na jeho vybavení jsou v příčinné souvislosti s popsaným jednáním žalované. Jestliže by se žalovaná uvedeného škodního jednání nedopustila, nevznikla by žalovaná škoda v celkové vyčíslené výši 204 642 Kč. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že žalobě vyhoví v celém rozsahu popřípadě, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnila se závěry soudu prvního stupně, že žalobkyně netvrdila a tím spíše neprokázala základní předpoklady žalovaného nároku na náhradu škody. K unesení břemena tvrzení a důkazního by žalobkyně musela tvrdit dostatečně individualizovaně a určitě, jaká konkrétní věc byla poškozena nejen obecně druhovým popisem věci, ale i její značkou, typem a pořizovací cenou a popsat stav věci před vznikem škody, bez čehož není možné objektivně přistoupit k posuzování, zda konkrétní věc byla vůbec změněna a kdy, k výši případné škody a údajně závadnému chování žalované. Skutková tvrzení žalobkyně pracují s obecnými a procesně neověřitelnými výrazy označujícími vybavení bytu jako pracovní deska v kuchyni, skříňka pod umyvadlo, vestavěná kuchyně, či dřevěná masivní podlaha. Povinnost tvrdit pak nelze splnit ani založením důkazních listin, např. znaleckého posudku. Tato podání nenahrazují vlastní podání účastníka. Žalovaná považuje žalobu za účelově podanou jako součást řešení sporů v rodině po rozvodu syna žalobkyně. Žalovaná nebyla jedinou osobou, která měla do bytu přístup. Měl je i syn žalobkyně a manželé [příjmení], jak dokládá jejich prohlášení v kupní smlouvě o seznámení se stavem bytu, a paní [příjmení] pověřená správou bytu. Zásadním je též údaj, kdy k údajné škodě došlo. Není-li známo datum pořízení poškozených věcí a jejich stav a nebyly-li k tomu navrženy důkazy, není možné posoudit, zda vůbec ke škodné změně na věci došlo a z jaké příčiny. Tím je dána i absence konkrétního protiprávního jednání, jakož i faktu, že se jej dopustila žalovaná. Soudu prvního stupně lze přisvědčit, že tvrzení o nevhodnosti užívání a udržování bytu nelze považovat za dostatečně určité k žalované, která nebyla nájemcem bytu. Žalovaná rovněž namítá nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně k uplatnění nároku, když v rozhodném období byl spoluvlastníkem bytu syn žalobkyně, který jí pohledávku za žalovanou nepostoupil. Syn žalobkyně, pan [příjmení], si navíc se svojí bývalou manželkou a další spoluvlastnicí bytu nevypořádal zaniklé společné jmění manželů, takže lze předpokládat, že předmětný byt je dosud v podílovém spoluvlastnictví uvedených bývalých manželů. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. 4. V replice k vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že ohledně každé jí dostatečně identifikované poškozené věci jednotlivě tvrdila, jakým konkrétním jednáním žalovaná popsanou škodu způsobila, jakož i výši škody. Splnila tak svoji povinnost tvrzení ve vztahu ke všem předpokladům odpovědnosti za škodu. Žalobkyně nezpochybňuje, že spory týkající se nevyjasněného vlastnictví bytu způsobovaly právní nejistotu žalované, to ji však neopravňovalo k devastaci bytu a jeho vybavení. Žalobkyně odmítá, že by do bytu měly přístup jiné osoby než žalovaná. Po prohlídce bytu 11.3.2013 žalovaná klíče nepředala, byt uzamkla a klíče předala právnímu zástupci. Teprve po převzetí klíčů právním zástupce žalobce dne 4.2.2014 měly poprvé od 6.6.2011 možnost do bytu vstoupit jiné osoby než žalovaná. Je tedy zjevné, že za poškození bytu a vybavení zjištěného při prohlídce bytu dne 11.3.2013 a následně 4.2.2014 odpovídá žalovaná. Žalobkyně též nesouhlasí s námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, kdy syn žalobkyně nikdy nebyl vlastníkem předmětného bytu, ale byla jím výlučně jeho manželka [jméno] [příjmení]. K uzavření smlouvy o postoupení pohledávky na žalobkyni tudíž nebyl souhlas syna žalobkyně potřebný. Žalobkyně proto trvá na svém nároku. 5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 a contr. o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody vyplývající z obsahu odvolání (§ 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející, a shledal odvolání důvodným. 6. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení náhrady škody způsobené ve výše označeném bytě žalobkyně a na jeho vybavení v období od 6.6.2011 do 11.3.2013, kdy byl užíván žalovanou. Soud prvního stupně odůvodnil své zamítavé rozhodnutí t