44 CO 120/2021-72 — Krajský soud v Brně

1. Nadepsaným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 50 625 Kč (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14 173,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 64 798,20 Kč od 28.9.220 do 19.11.2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 173,20 Kč od 20.11.2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 85 201,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 85 201,80 Kč od 28.9.2020 do zaplacení, zamítl (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Žalobce se v řízení domáhal v záhlaví uvedené náhrady nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem - průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). Soud prvního stupně po provedeném řízení dospěl k závěru, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu 7 let a 9 měsíců, kdy ze strany soudu prvního stupně nebyly v průběhu řízení činěny úkony po dobu 8 měsíců a u dovolacího soudu pak po dobu, kdy spis musel být vrácen bez věcného vyřízení z důvodu nesprávné přípravy dovolacím soudem soudu prvního stupně. Dovodil, že je namístě odškodnění žalované újmy peněžitou formou, kterou stanovil s přihlédnutím k zákonným kritériím částkou 16 000 Kč ročně, z toho v poloviční snížené částce 8 000 Kč za první dva roky trvání řízení, se snížením celkové částky o 40 % při zohlednění kritéria složitosti řízení (- 30%), jednání poškozeného (- 20 %) a postupu orgánů veřejné moci (+ 10 % dle bodu 36. odůvodnění). Z hlediska kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného neshledal podmínky pro zvýšení či snížení základní částky. Soud prvního stupně na základě uvedených úvah dospěl k závěru, že žalobce by měl mít nárok na zaplacení zadostiučinění v celkové výši 64 798,20 Kč. Po odečtení částky ve výši 50 625 Kč, která byla žalovanou žalobci již dobrovolně vyplacena, tedy zbývá doplatit částka ve výši 14 173,20 Kč. Po zastavení řízení v rozsahu nároku na zaplacení již uhrazené částky ve výši 50 625 Kč žalobci uložil povinnost zaplatit zbývající částku zadostiučinění ve výši 14 173,20 Kč s příslušenstvím zahrnující i příslušenství z již vyplacené částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy oba účastníci měli v řízení pouze částečný úspěch. 3. Proti tomuto rozsudku si podali odvolání oba účastníci. 4. Žalovaná napadla odvoláním pouze část výroku II., jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 14 173,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od 28.9.2020 do zaplacení. Výpočet zadostiučinění učiněný soudem prvního stupně nepovažuje za přiléhavý. Stanovení základní částky, vyšší než v částce 15 000 Kč za rok řízení, není důvodné, kdy řízení sice bylo nepřiměřeně dlouhé, nikoliv však násobně delší, než bylo možné očekávat. Je nutno vzít v potaz, že řízení bylo vedeno u krajského, vrchního a Nejvyššího soudu, která obecně trvají déle, než řízení u okresních soudů. Navíc došlo ke kasaci rozsudků soudů nižších stupňů Nejvyšším soudem. Doba 7 let a 9 měsíců sice byla nepřiměřená, ne však natolik, aby bylo nutno navyšovat základní částku na 16 000 Kč. Ve věci taktéž nebylo namístě navýšit základní částku o 20 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci pro dva zjištěné průtahy v délce 7 a 16 měsíců, což je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž není-li postup orgánu veřejné moci extrémně nesprávným, není nezbytně nutné základní částku zadostiučinění na základě kritéria postupu orgánu veřejné moci navyšovat, neboť nedostatky v postupu orgánu veřejné moci se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Nesprávný úřední postup tedy nemůže zároveň představovat okolnost, pro niž by mělo být poskytované zadostiučinění zvyšováno. Dospěl-li tedy soud prvního stupně k závěru o nepřiměřenosti délky řízení pro nesprávný postup soudů spočívající v průtazích, nelze tyto průtahy hodnotit ještě jednou jako důvod k navýšení základní částky, neboť takto by bylo dvakrát zohledňováno a odškodňováno totéž jednání. Pro navýšení již vyplaceného zadostiučinění o částku 14 173,20 Kč s příslušenstvím proto již není důvod. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba v uvedeném rozsahu zamítá. 5. Žalobce podal odvolání proti výrokům III. a IV. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně stanovil počátek posuzovaného řízení až od doby, kdy byla žalobci doručena žaloba, neboť až v tuto chvíli se dozvěděl o řízení, což nemá oporu v žádném důkazu, protože o podání žaloby a probíhajícím řízení žalobce věděl z předchozího postupu a jednání žalobkyně v posuzovaném řízení. Navíc nepříznivé účinky délky řízení nejsou způsobeny tím, kdy se poškozený o řízení dozví, ale právě délkou řízení. Pokud by soudy vycházely z okamžiku doručení žaloby, pak v případě soudu nečinného po dobu např. pěti let, který až poté doručí žalobu, žalovanému běžely po celou dobu úroky a jiné smluvní sankce, čemuž má být právě včasnou ochranou práv u soudu zabráněno. Nepřesný je také konec posuzovaného řízení stanovený k okamžiku doručení rozsudku, namísto právní moci tohoto rozhodnutí. Pokud jde o základní částku, nelze se ztotožnit s částkou 16 000 Kč za rok řízení, jen o tisíc Kč vyšší, než je částka minimální, když řízení trvá několikanásobně delší dobu, než je doba obvykle uváděná, tj. dvou let. Podle žalobce mohl soud prvního stupně přikročit k valorizaci kompenzace, jedná-li se kompenzaci za nesprávnou činnost soudu, která se logicky snižuje a ztrácí-li finanční hodnota odškodnění svoji reálnou sílu. Proti snížení základní částky o 10 % z důvodu složitosti řízení žalobce neshledává důvody. Odůvodnění soudu prvního stupně působí rozporně, uvádí-li, že se nejednalo o právně ani důkazně složitou věc. Ustanovení znalce za účelem určení obvyklé ceny je standardní úkon v soudním řízení. Nejde o složitost, která by měla vliv na to, že řízení trvá více než 8 let. Snížení základní částky o 20 % z důvodu rozhodování o věci na třech stupních také považuje za nesprávné. Uvedené nelze klást k tíži účastníka řízení za situace, kdy důvodem byla nesprávná soudní rozhodnutí, jejichž nápravy se museli účastníci domáhat opravnými prostředky. Také snížení základní částky o 20 % z důvodu na straně účastníků nelze akceptovat, je-li běžné, že jednání je odročeno z důvodu na straně účastníků. Nejedná-li se však o obstrukce, nelze jim klást odročení k tíži ve vztahu k délce řízení. V daném případě došlo k „ průtahu“ jen v řádu týdnů a nikoliv měsíců, čemuž by učiněné snížení spíše odpovídalo. Naproti tomu soudu prvního stupně za stejně dlouhé jednoznačné průtahy mezi úkony zvyšuje soudu prvního stupně základní částku toliko o 10 %. Podle žalobce tak soud prvního stupně celkovým snížením základní částky o 40 % za použití základní částky mírně nad spodní hranicí rozmezí, nenaplnil smysl a účel zákona k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. Soud prvního stupně také nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení, když měl správně aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznat žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Žalobce podal žalobu důvodně, žalovaná v zákonné lhůtě neplnila ničeho a učinila tak částečně až po podání žaloby. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobci bude přiznána částka 85 201,80 Kč, případně částka odpovídající správnému posouzení všech kritérií se základní částkou pohybující se v horní polovině stanoveného rozmezí a náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů. 6. Ve vyjádření označil žalobce odvolání žalované za nedůvodné. Základní částka ročního zadostiučinění měla být při zjištěné délce řízení naopak vyšší, než soudem prvního stupně určená. Nesouhlas žalované s navýšením základní částky o 20 % není důvodný, neboť v této části je rozhodnutí soudu prvního stupně a jeho odůvodnění zmatečné. V bodě 34. odůvodnění rozsudku soud prvního stupně sice uvádí, že zvýšil částku o 20 %, ale ve skutečnosti ji zvýšil jen o 10 %, jak uvádí ve výpočtu přiznané částky. Namítá-li žalovaná, že případné průtahy jsou zahrnuty již v základní částce, stejně tak lze argumentovat i ohledně dalších okolností majících vliv na délku řízení. Proto by nebylo důvodné přikročit ke snížení základní částky o 50 %, jak učinil soud prvního stupně. 7. Odvolací soud poté co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. b), c), e), a g) o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a v mezích uplatněných odv