44 CO 13/2022-325 — Krajský soud v Brně

1. Žalobce se v řízení původně domáhal po žalované náhrady škody ve výši 4 924 000 Kč s příslušenstvím způsobené žalobci žalovanou při výkonu advokacie v souvislosti s jeho zastupováním v řízení o vypořádání společného jmění manželů vedeném mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 4C 162/2011. Jelikož žalovaná v uvedeném řízení vypracovala vyjádření žalovaného k žalobě a zaslala je soudu až po uplynutí tříleté lhůty od pravomocného rozvodu manželství, žalobce nebyl v tomto řízení úspěšný se svojí námitkou o jeho výlučném vlastnictví vypořádávané nemovitosti v k. ú. [obec] a dále s návrhy na vypořádání vnosů z výlučného majetku žalobce do společného jmění manželů při jeho vypořádání. Proto se nyní podanou žalobou domáhá jejich náhrady po žalované. Podáním ze dne 20.6.2019 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 1 379 370,81 Kč s příslušenstvím. 2. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 3 544 629,19 Kč s příslušenstvím (výrok I.), k částečném zpětvzetí žaloby řízení co do částky 1 379 370,81 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Nárok žalobce hodnotil v kontextu souvisejícího kárného řízení souběžně vedeného proti žalované, které probíhalo před správním soudem Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Ad 24/2014. S odkazem na podrobná skutková zjištění učiněná v kasačním rozsudku správního soudu z 9.9.2020, dovodil, že si lze těžko představit, že žalovaná měla v posuzovaném řízení před Okresním soudem Brno-venkov k dispozici všechny potřebné informace.„ Žaloba“ (správně zřejmě„ vyjádření k žalobě“) doručená soudu dne 30.10.2013 byla ve značné míře konkretizována a specifikována až v následujících podáních z 6.6.2019 a 4.11.2019. Soud se žalobce dotázal při jednání dne 21.9.2020 na výpočet jednotlivých požadovaných částek pod bodem III. podání z 4.11.2019, přičemž zástupce žalobce uvedl, že byla opomenuta částka 80 000 Kč, coby směnečná pohledávka paní [příjmení]. Uvedené též dokumentuje nedostatečnou specifikaci nároků žalobce. Podle svědkyně [příjmení] měla žalovaná všechny potřebné dokumenty k dispozici. Její výpověď však není zcela věrohodná, kdy jde o osobu blízkou žalobci a je třeba mít na zřeteli její výpověď proti žalované v kárném řízení. [příjmení] soud konstatoval v bodě 29. rozsudku, že svědkyně neuvedla, o které doklady se přesně mělo jednat, stejně tak nekonkrétnost její výpovědi. Její dřívější výpověď před kárným soudem přitom lépe zachycuje, co mohla o celé věci vědět a pokud by znala konkrétní detaily, jistě by se o nich dříve zmínila. Další vyslechnutí svědci pouze potvrzovali probíhající spolupráci bez znalosti detailů. Namítal-li žalobce, že měl být žalovanou poučen, je zřejmé, že komunikace mezi účastníky byla složitá. I ze skutečnosti, že žalobce plně specifikoval své nároky až v roce 2019, plyne, že ještě několik let poté neměl jasno, co vlastně hodlá uplatnit. Soud prvního stupně tak z uvedených důvodů nedovodil pochybení žalované, neboť nemohla vědět, co vše má v řízení uplatnit. Neporušila tak svoji povinnost advokátky, a proto se již nezabýval ostatními důkazy navrženými k prokázání výše nároku žalobce. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli žalovaná i žalobce. 4. Žalovaná své dříve podané odvolání směřovala toliko do výroku III. rozsudku o nákladech řízení. Nesouhlasí se závěrem, že na straně žalobce jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků a že nepřiznání náhrady nákladů žalované jí nebude na újmu. Podle žalované měl soud prvního stupně o náhradě nákladů rozhodnout podle úspěchu ve věci v intencích § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení nebylo zjišťováno ani doloženo, jaké majetkové poměry, případně výdělkové možnosti na straně žalobce, existovaly ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci samé, když závěr o nemožnosti žalobce nahradit žalované náklady řízení nelze učinit ze žádosti o osvobození od soudních poplatků podané v souvislosti se zahájením sporu, zejména s ohledem na délku trvání řízení. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku v nákladovém výroku tak, že jí budou náklady řízení přiznány. 5. Žalobce podal odvolání proti výrokům I. a III. rozsudku z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), d) a e) o. s. ř. Namítá, že neuplatnění nároků žalobce před soudem v rámci vypořádání společného jmění manželů zavinila jednoznačně žalovaná. Od žalobce měla včas všechny relevantní informace potřebné k uplatnění nároků. Nároky neuplatnila pro laxní přístup k věci a neznalost právní úpravy. Skutkovou verzi žalobce přijaly za svou kárné senáty obou stupňů České advokátní komory. Kvalifikovaná informovanost žalobce, že jeho součinnost, skutková tvrzení, dodané dokumenty, navrhované důkazy atd. nejsou dostatečné k uplatnění nároku ze strany žalované nebyla prokázána. Žalovaná takové poučení žalobci nikdy neposkytla. Procesní postup soudu prvního stupně je pro žalobce překvapivý a nerozumí náhlé změně jeho názoru, který avizoval nejprve rozhodnutí o základu nároku formou mezitímního rozsudku, což nakonec neučinil. Podle ustálené judikatury přitom lze o mezitímním rozsudku uvažovat při shledání alespoň částečné důvodnosti nároku. Řízení před soudem prvního stupně je dále postiženo vadou, když soud prvního stupně i přes námitky žalobce vyslechl pracovnici advokátní kanceláře žalované [jméno] [příjmení] při jednání dne 14.6.2021 jako svědkyni, aniž ji zbavil povinnosti mlčenlivosti dle zákona o advokacii. Soud prvního stupně dále neúplně a nesprávně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl výslechy žalobcem navržených svědků. Nesprávný je závěr, že žalobce své nároky údajně specifikoval až v roce 2019 a že ještě po uplynutí tříleté lhůty k uplatnění nároků neměl jasno, co vlastně hodlá uplatnit. Žalobce vycházel z toho, co si byl schopen vybavit ještě před tím, než byl opakovaně stižen mozkovými mrtvicemi. Procesní tíseň žalobce spočívala především v tom, že žalovaná nebyla ochotna poskytnout jeho zástupcem požadovanou součinnost předáním kopie spisu ani listin, které od žalobce převzala. Navodila tak situaci, kdy soud nebyl schopen správně zjistit skutkový stav. Žalobce považuje za nespravedlivé, aby tuto skutečnost soud přičítal k jeho tíži a aby žalovaná z tohoto svého nekorektního jednání procesně těžila. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak není věcně správné a spravedlivé, odůvodnění je nepřiléhavé a nepřesvědčivé a vzbuzuje pochybnosti o jeho zákonnosti. Po proběhlém odvolacím řízení žalobce dále uvedl, že konečné rozhodnutí kárného senátu České advokátní komory, jímž byla žalovaná zproštěna kárného obvinění, a které bylo provedeno v rámci odvolacího řízení k důkazu, sice dospělo k závěru, že jednání žalované není kárným proviněním, avšak ze samotného rozhodnutí a postupu kárné komise lze vycítit určité pochybení na straně žalované. V odůvodnění je uvedeno, že neměla-li žalovaná dost informací od klienta, měla mu vypovědět plnou moc. Pro žalobce by však byl tento postup likvidační, protože by neměl možnost si v krátkém čase, který mu zbýval, zajistit jiného advokáta. Žalovaná v rozhodné době znala skutková tvrzení žalobce, jež chtěl uplatnit jako svoji obranu v řízení a měla od něj k dispozici minimálně 90 % podkladů k tomuto případu. Ve vyjádření k žalobě mohla poklady pouze označit, nemusela je učinit součástí vyjádření. Nějaké pochybení na straně žalované lze tedy v daném případě určitě shledat. Advokát je povinen přistupovat ke klientovi profesionálně, naproti tomu klient je amatér. Sama žalovaná na výzvu zástupce žalobce k vydání klientského spisu reagovala pouze opožděnou písemnou zprávou, avšak žádné listiny zástupci žalobce ze spisu nevydala. Takové jednání je neakceptovatelné. S ohledem na uvedené navrhl změnu napadeného rozsudku ve výrocích I. a III. tak, že žalobě bude zcela vyhověno a žalobci přiznána náhrada nákladů za řízení před oběma stupni, případně zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání žalobce zcela ztotožnila se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, shodujícími se se zjištěními Městského soudu v Praze v kárném řízení. Odkázala na svou podrobnou argumentaci ze závěrečného návrhu v řízení před soudem prvního stupně. I to, jakým způsobem žalobce postupoval v předmětném řízení při vymezování svých nároků a navrhování důkazů svědčí o špatné komunikaci z jeho strany, jak ve vztahu k soudu, tak k právnímu zástupci. S ohledem na tuto zkušenost jsou skutkové závěry soudu prvního stupně věrohodné a přesvědčivé. Ohledně výslechu svědkyně [příjmení] soud prvního stupně vyřešil otázku povinnosti zachovávat mlčenlivost v souladu se zákonem, výslechu nic nebránilo. Z obsahu výpovědi soud prvního stupně neučinil žádný skutkový závěr, který by byl pro jeho rozhodnutí významný. V rámci odvolacího řízení žalovaná doplnila, že nesouhlasí s tím, že by se z konečného rozhodnu