44 CO 134/2021-187 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2021, č. j. 39 C 159/2019-132 bylo rozhodnuto tak, že žalovaná 1. a 2. jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 22 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhé žalované (výrok I.), ohledně částky 127 500 Kč byla žaloba zamítnuta (výrok II.), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly včasné a přípustné odvolání obě žalované, navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu i v napadeném rozsahu (výrok I.) zamítl. V odůvodnění odvolání žalované uvedly, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil výpověď žalobkyně a svědka [příjmení], na těchto výpovědích pak své rozhodnutí založil. Svědek [příjmení], který měl být přítomen úrazu žalobkyně, nejenže nebyl schopen jakkoli popsat místo tvrzeného pádu v rámci domu samého, jeho mechaniku, ale dokonce nebyl schopen, respektive ochoten jakkoli věrohodně vysvětlit jeho vztah k žalobkyni samotné, nejprve odmítal připustit, že se jedná o jeho partnerku, když oba žijí na stejné adrese, vzápětí sám tvrdil, že slaví společná výročí seznámení. Tato a další tvrzení svědka [příjmení], zjevné logické i faktické rozpory v jeho výpovědi nebránily soudu prvního stupně, aby i k této výpovědi v rámci rozhodnutí přihlédl a současně ignoroval případný zájem svědka na úspěchu žalobkyně. Obdobně nesprávně pak soud prvého stupně postupoval, když přihlédl k tvrzením žalobkyně ohledně tvrzeného úrazu a odpovědnosti žalovaných na něm. Ačkoli soud prvého stupně přímo uvedl, že řadu tvrzení žalobkyně shledává zjevně nedůvěryhodnými, tvrzením ohledně úrazu samotného byl ochoten uvěřit, a to i přesto, že byla mimo jiné v rozporu s objektivními zjištěními stavebního úřadu v rámci šetření iniciovaných na základě převážně nepravdivých tvrzení žalobkyně samé ohledně stavu budovy. Je pravdou, že stavební úřad shledal nedostatky ve stavu budovy, ale tyto se týkaly výhradně sklepních prostor, které neměla žalobkyně ani její matka k užívání pronajaté, a dvorní fasády, kde tyto nedostatky byly odstraněny. Pokud na budově byl problém s opadávajícími omítkami, týkal se tento výlučně dvorní fasády, kde docházelo k opadání omítky do zahrady domu, nikoliv vnitřních omítek. Soud prvního stupně tak, dle názoru žalovaných, pochybil, když neshledal zjevnou podobnost mezi podněty žalobkyně vůči kontrolním orgánům (zejména stavebnímu úřadu, hygienické stanici) a skutečným zjištěním v rámci závěrů místních šetření a tvrzením žalobkyně o stavu domu v rámci její vlastní výpovědi. Konkrétně nebyla prokázána žádná tvrzení žalobkyně o vlhkosti mimo prostor sklepa budovy a rovněž nikdy nebyly nalezeny žádné tvrzené plísně. Lze označit za pochybení soudu prvního stupně, když zcela opomněl ve svém rozhodování zohlednit skutečnost, že za stav úklidu společných prostor nemohly zodpovídat žalované, to za situace, kdy úklid společných prostor budovy, tedy i předmětného schodiště, na výslovné přání žalobkyně a její matky nezajišťovaly. Naopak, na základě požadavku žalobkyně a její matky, to byli přímo nájemníci, kteří si měli za úklid společných prostor domu odpovídat. Tuto skutečnost, soudem prvního stupně zcela opomenutou, potvrdil i svědek [příjmení] a byla doložena emailem ze dne [datum]. Žalované jsou proto přesvědčeny, že za vzniklou škodu neodpovídají a nejsou ani pasivně legitimovány. Žalované rovněž shledávají pochybení soudu prvního stupně ve skutečnosti, že nijak nezdůvodnil, proč jim nepřiznal náhradu nákladů řízení s ohledem na jejich převážný úspěch ve věci. 3. K odvolání žalovaných se žalobkyně vyjádřila písemně dne [datum], navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně v napadeném výroku I. a III., uvedla, že s odvoláním žalovaných nesouhlasí, svědek [příjmení] je důvěryhodnou osobou, při své výpovědi uváděl pravdu, žalobkyni poskytl dočasné bydlení, když tato není ekonomicky aktivní v důsledku svého nepříznivého zdravotního stavu, k uspokojení svých bytových potřeb má zažádáno o městský byt, neboť není schopna si zajistit bydlení formou nájmu bytu v osobním vlastnictví. Za úklid v předmětné nemovitosti a za její technický stav odpovídaly žalované, nikoliv žalobkyně či ostatní nájemníci. Bylo odpovědností žalovaných, jakému subjektu svěří správu své nemovitosti; o špatném stavu nemovitosti svědčí fakt, že všichni nájemníci postupně nemovitost opustili, byla v dezolátním stavu. Skutečnost, že ze sociálních sítí plyne, že na dovolené na horách byla se svědkem [příjmení], nikterak nezpochybňuje nárok uplatněný žalobou, neboť i přátelé společně jezdí na dovolenou, o to více, pokud žijí v jednom domě a jsou prakticky sousedé. Žalobkyně nemá možnost jinak než svědeckou výpovědí očitého svědka prokázat skutečnost, že k jejímu pádu v předmětné nemovitosti došlo, když tato není opatřena např. kamerovým systémem. Žalobkyně je přesvědčena, že dostatečně prokázala to, že nemovitost byla v dezolátním stavu a že upadla na schodišti, v důsledku čehož si způsobila zranění, která ji omezují v obvyklém způsobu života. Pokud jde o rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení, žalobkyně je přesvědčena, že soud prvního stupně zcela legitimně využil svého moderačního práva a náhradu nákladů řízení žádné ze stran nepřiznal; žalobkyně je nemajetná, její majetkové poměry byly soudem přezkoumány již při ustanovení zástupce. 4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v jeho napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je důvodné. 5. Podle ust. § 2900 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. 6. Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti (§ 2958 o. z.). 7. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila vznik škody na zdraví (kontuze kolena) v příčinné souvislosti s porušením povinností žalovaných při správě domu v [obec], [ulice a číslo] (nezajištění úklidu schodiště od opadané omítky a sutě, nezajištění osvětlení schodiště), kde dne [datum] mělo dojít k pádu se zraněním žalobkyně. 8. Soud prvního stupně učinil na základě provedeného dokazování závěr, že žalobkyně jednoznačně prokázala, že v rámci soužití se svojí matkou v bytě na adrese [adresa] a 2., utrpěla úraz uklouznutím na suti umístěné na schodech, kdy tento úraz byl bodově ohodnocen 90 body; to, že došlo k pádu žalobkyně na schodech, vyplynulo nejen z její výpovědi, ale toto má oporu i ve výpovědi svědka [příjmení], který pád žalobkyně potvrdil, neboť mu byl přítomen. Žalobkyně následující den navštívila lékaře, když jí byla doporučena léčba s diagnózou zhmoždění (kontuze) kolena. V rozsahu částky 22 500 Kč soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou, ohledně částky 127 500 Kč byla žaloba zamítnuta (proti zamítavému výroku II. žalobkyně odvolání nepodala, tento nabyl právní moci). 9. Odvolací soud ve smyslu ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování výpovědí svědka [jméno] [příjmení], lékařskou zprávou [nemocnice] bratří, p. o., ze dne [datum], lékařskou zprávou z [právnická osoba] ze dne [datum] (č. l. 18, 19). 10. Z označených lékařských zpráv bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci údajů k označení pacienta uvedla své jméno, příjmení, rodné číslo (číslo pojištěnce) a v obou případech adresu bydliště [obec a číslo], [obec]. Byla-li žalobkyně vyzvána k objasnění rozporu svého tvrzení o bydlišti, jak bylo uvedeno v žalobě ([obec], [ulice a číslo]) a jak bylo zjištěno z lékařské zprávy ze dne následujícího po tvrzeném úrazu ze dne [datum] ([obec a číslo]), tak pouze uvedla, že v roce 2016 v domě svědka [příjmení] v Kašnicích 78 nebydlela. Pokud jde o výpověď svědka [jméno] [příjmení], svědek připustil, že před jednáním odvolacího soudu měl k dispozici a přečetl si svoji předcházející výpověď (pozn. před soudem prvního stupně), odvolání žalovaných a protokol o minulém jednání odvolacího soudu. K popisu úrazu žalobkyně uvedl, že ji doprovázel domů z nákupu, žalobkyně upadla na schodech, natáhla si kotník, dům svědek označil jako„ dům hrůzy“, po pádu žalobkyně ji doprovodil ke dveřím bytu a šel pryč. Při cestě k bytu svědek nesl žalobkyni nákup, na cestu svítil chytrým telefonem, žalobkyně šla před ním. Svědek si nepamatuje, jak žalobkyně upadla, zda šli středem schodiště, či při pravé