44 CO 193/2020-127 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2020, č. j. 94 C 88/2019-86 bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba byla v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, zamítnuta (výrok II.), žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.). 2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně (odvoláním napadla výrok II. a III.), navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Pokud jde o snížení základní částky zadostiučinění o 5 % za to, že právní zástupce žalobkyně během téměř 8 let trvajícího řízení 4x požádal o odročení jednání, čímž měl řízení prodloužit o 5 měsíců, soud I. stupně tomuto zcela nepoměrně základní částku zvýšil o pouhých 20 % za postup soudu v řízení, kterým způsobil prodloužení řízení o více než 3 roky. Soud I. stupně v odstavci 53. zcela nedůvodně bagatelizoval pochybení soudu v podkladovém řízení, které vedlo k vydání rozsudku, který musel být následně zrušen odvolacím soudem. Nesprávně bylo také soudem I. stupně zhodnoceno kritérium významu řízení pro žalobkyni, základní částka měla být zvýšena mnohem podstatněji. Přiměřenost délky soudního řízení je dle žalobkyně součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv. Vzhledem k sociálnímu i ekonomickému vývoji v České republice žalobkyně považuje základní částku za nedostatečnou, zcela přiměřená by se jevila základní částka ve výši nejméně [částka] (inflace lidských práv). 3. Dále proti rozsudku soudu I. stupně podala včasné a přípustné odvolání žalovaná (odvoláním napadla výrok I. a III.), navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v bodě I. změnil tak, že se žaloba zamítá, žalované pak přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v paušální výši. Žalovaná je toho názoru, že soud I. stupně nesprávně stanovil základní částku zadostiučinění za jeden rok trvání řízení ve výši [částka] (redukovanou na ½ za první dva roky řízení), dále soud I. stupně základní částku nesprávně navýšil z důvodu postupu soudu, žalobkyni se tak dostalo odškodnění z téhož důvodu dvakrát, nelze souhlasit se závěry soudu I. stupně ohledně navýšení základní částky o 10 % z důvodu významu předmětu řízení pro žalobkyni. Žalovaná je toho názoru, že soud I. stupně měl základní částku ponížit o 20 % z důvodu složitosti, když v řízení byl k důkazu proveden znalecký posudek z oboru písmoznalectví, výslechy několika svědků, z nichž někteří byli nekontaktní, přílohou je trestní spis a četně důkazů v listinné podobě. 4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobkyně i žalované byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z části důvodné, odvolání žalované důvodné není. 5. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též„ Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. 6. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. 7. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. – dále též jen„ OdpŠk“). 8. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci během řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.). 9. Ve věci byl uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [anonymizováno] soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“), v němž žalobkyně vystupovala v postavení žalující strany (§ 13, § 31a OdpŠk). 10. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně se dostatečně zabýval objasněním průběhu posuzovaného řízení a dospěl ke správnému závěru, že v daném případě, kdy řízení trvalo po dobu 7 let a 9 měsíců (od [datum] do [datum]), došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, jemuž odpovídá odškodnění peněžitou formou, neboť samotné konstatování porušení práva v daném případě nelze považovat za dostatečné. Správně též soud prvního stupně vycházel při stanovení výše zadostiučinění ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo] dále jen„ stanovisko“). 11. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně ohledně jím určené výše základní částky peněžního odškodnění nemajetkové újmy v částce [částka] za rok (z toho za první dva roky posuzovaného řízení v poloviční výši), což při délce řízení 7 let a 9 měsíců činí v základní částce celkem [částka]. 12. Odvolací soud při stanovení základní částky odškodnění neshledal důvody pro navýšení této částky z důvodu inflace, kdy má za to, že k uvedené otázce opakovaně zaujala stanovisko judikatura Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Z konkrétně citovaného judikátu Nejvyššího soudu pak lze pro dokreslení citovat, že při určení přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení při porušení práva na projednání věci v přiměřené době, je nutno se vyvarovat mechanické aplikace práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Nelze totiž zapomínat, že jde v těchto případech o posouzení vzniku nemajetkové újmy na straně poškozeného, tedy o posouzení kategorie objektivně jen obtížně zjistitelné a zcela jistě nespočítatelné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4004/2016). Z uvedeného plyne, že není na místě uvažovat ani o návrhu žalobkyně, aby soudy při stanovení výše odškodnění braly v potaz aktuální směnný kurz mezi českou korunou a eurem. 13. I s přihlédnutím k uvedeným závěrům judikatury Nejvyššího soudu odvolací soud nemá za to, že by jednotící stanovisko Nejvyššího soudu, které o otázce vlivu inflace na výši zadostiučinění výslovně neuvažuje a představuje jen určité jednotící vodítko pro rozhodování soudů v kompenzačních řízeních, bylo třeba (navzdory nesporným změnám ekonomických poměrů v posledních letech v souvislosti s vyšší inflací) považovat za neaplikovatelné. 14. Pokud jde o jednotlivá modifikační kritéria ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně k otázce modifikace základní částky z důvodu složitosti řízení, tj. že není důvod pro zvýšení či snížení základní částky; naopak odvolací soud má zato, že skutková složitost věci odůvodňuje snížení základní částky o 10 %, neboť musela být vyslechnuta řada svědků, provedeno rozsáhlé dokazování listinami, byl vyhotoven znalecký posudek z oboru písmoznalectví, aby mohla být řešena otázka pravosti podpisů apod. 15. Pokud jde o závěry soudu I. stupně ohledně modifikace základní částky z pohledu jednání poškozené (snížení o 5%) a postupu soudu (zvýšení o 20 %), odvolací soud se s těmito ztotožnil, považuje je za adekvátní vzhledem ke zjištěným okolnostem případu. 16. Pokud jde o kritérium významu předmětu řízení pro poškozenou, odvolací soud hodnocení soudu I. stupně (zvýšení o 10 %) nepovažuje za dostatečné vzhledem k značně vysoké žalované částce ([částka] s příslušenstvím), o kterou žalobkyně byla připravena nikoliv na z