44 CO 210/2021-115 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2021, č. j. 272 C 17/2020-77 bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 664 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 664 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba byla co do částky 56 336 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 336 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení zamítnuta (výrok II.), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně, navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. a III. změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění odvolání žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně v části 36. odůvodnění rozsudku pouze mechanicky přejal závěry rozhodování o„ první fázi“ posuzovaného řízení (hned v bodě 37. odůvodnění soud uvedl„ soud vycházel ze základní částky, která byla s konečnou platností stanovena z titulu odškodnění v rámci rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 220/2010-167 ze dne 25. 1. 2017“). Soud prvního stupně tak nevyhodnotil dostatečně„ druhou fázi“ posuzovaného řízení, čímž zatížil rozhodnutí vadou, která měla vliv na správnost napadeného rozsudku. Soud prvního stupně nezhodnotil posuzované řízení komplexně ve všech směrech, jak měl, pochybil, pokud setrval na dříve stanovené částce odškodnění za jeden rok posuzovaného řízení ve výši 19 000 Kč, kterou měl úměrně novým okolnostem zvýšit, stejně jako následně vypočtenou základní částku odškodnění. Žalobkyně namítla, že soud I. stupně také nesprávně stanovil lhůtu k plnění v délce 15 dnů s odkazem na epidemiologickou situaci na území ČR, nesprávně také rozhodl o náhradě nákladů řízení. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal též včasné a přípustné odvolání žalovaný, navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích I. a III., v odůvodnění odvolání uvedl, že soud měl při výpočtu odškodnění postupovat stejně, jak bylo postupováno v předcházejícím řízení a stanovenou částku modifikovat tak, jak učinil Krajský soud v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 44 Co 220/2010, kdy byla základní částka snížena o 25 % a zvýšena o 5 %, tj. ve výsledku se jednalo o snížení o 20 %. Pokud by tak prvoinstanční soud postupoval, výsledná částka by činila 40 532 Kč. Žalovaný má rovněž za to, že případ měl soud posoudit v širším kontextu, kdy zejména s přihlédnutím k obecnému principu spravedlnosti měl vzít v potaz skutečnost, že žalobkyni již byla ze strany státu poskytnuta částka ve výši 318 216 Kč. Uvedená částka pak představuje součet plnění poskytnutého v rámci předběžného projednání ve výši 51 000 Kč a v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 257/2007, kdy bylo plněno až na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 220/2010-90 ze dne 13. 6. 2012 vyplacením částky 143 800 Kč a na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 220/2010-167 ze dne 25. 1. 2017 vyplacením částky 123 416 Kč. Žalovaný má tedy za to, že žalobkyni se dostalo ze strany státu zadostiučinění, které lze považovat za dostačující. 4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobkyně i žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je z části důvodné, odvolání žalobkyně nikoliv. 5. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též„ Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. 6. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. 7. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. – dále též jen„ OdpŠk“). 8. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci během řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.). 9. Ve věci byl uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod spisovou značkou 44 C 176/98 (posuzované řízení) s tím, že pro období do 25. 1. 2017 již bylo odškodňovací řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 257/2007 pravomocně skončeno (ke dni vydání rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 220/2010-167 ze dne 25. 1. 2017 se jednalo o 18 roků a 7 měsíců). Posuzované řízení po posledním rozhodnutí vydaném v odškodňovacím řízení probíhalo nadále od 26. 1. 2017 do 26. 9. 2019. 10. Soud prvního stupně se dostatečně zabýval objasněním průběhu posuzovaného řízení i ve výše vymezené fázi a správně dospěl k závěru, že i v tomto případě došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení, tedy k porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod (posuzované řízení trvalo od 3. 7. 1998 do 26. 9. 2019, tj. 21 roků a 3 měsíce). 11. Soud také nepochybil, pokud neshledal formu odškodnění konstatováním porušení práva za dostačující, správně učinil závěr, že je na místě poskytnutí satisfakce v peněžité formě, při stanovení přiměřeného zadostiučinění též správně zvolil základní roční částku odškodnění ve výši 19 000 Kč. 12. Ostatní modifikační kritéria vyjádřená v § 31a odst. 3 písm. b/ až e/ zákona č. 82/1998 Sb. však již soud prvního stupně nezohlednil. Odvolací soud se hodnocením modifikačních kritérií v dané věci zabýval a učinil následující závěry. 13. K vymezené fázi posuzovaného řízení (od 26. 1. 2017 do 26. 9. 2019) odvolací soud považuje za nutné zhodnotit, že o návrhu žalobkyně [jméno] [příjmení] na vypořádání ze smlouvy o sdružení bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 44 C 176/98-674 ze dne 20. 12. 2018, proti kterému sice žalobkyně podala dne 2. 4. 2019 odvolání (pouze ohledně částky 28 926,30 Kč s přísl.), avšak toto dne 17. 7. 2019 vzala v celém rozsahu zpět; zamítavé výroky tak nabyly právní moci dne 4. 4. 2019, odvolací řízení pak bylo vedeno o odvolání žalované [jméno] [příjmení] proti nákladovému výroku IV., tj. o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 6 320 Kč. Na základě výše uvedeného pak k období od 26. 1. 2017 do 3. 4. 2019 odvolací soud shledal důvod pro snížení základní částky odškodnění pro skutkovou a procesní složitost řízení o 25 % (v řízení byl ustanoven znalec z oboru ekonomika – účetní evidence, znalec z oboru ekonomika - ceny a odhady věcí movitých, obě strany sporu rozsáhle a opakovaně doplňovaly skutková tvrzení, označovaly značné množství důkazů, zejm. listinných, následně bylo prováděno rozsáhlé dokazování atd.). Pro období do 4. 4. 2019 do 26. 9. 2019 bylo třeba zhodnotit, že došlo ke značnému poklesu významu předmětu řízení pro žalobkyni, která své odvolání proti zamítavému rozsudku ze dne 20. 12. 2018 vzala v celém rozsahu zpět a odvolací řízení bylo vedeno pouze o odvolání žalované proti nákladovému výroku (o 6 320 Kč). Vzhledem k uvedenému odvolací soud přistoupil ke snížení základní částky o 50 %. Další modifikační kritéria již odvolací soud nevyhodnotil jako podstatné pro snížení či zvýšení základní částky odškodnění, a proto je v tomto konkrétním případě neaplikoval. 14. Po provedeném výše uvedeném vyhodnocení doplňkových modifikačních zákonných kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk dospěl odvolací soud k odlišné, než soudem prvního stupně vypočtené, celkové částce přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobkyně z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení (od 26. 1. 2017 do 3. 4. 2019, tj. za 2 roky 2 měsíce 9 dnů, zadostiučinění ve výši 31 231,50 Kč; od 4. 4. 2019 do 26. 9. 2019, tj. za 5 měsíců 23 dnů, zadostiučinění ve výši 4 565,50 Kč), celkem 35 797 Kč. Žalobkyni za předcházející fázi řízení již bylo poskytnuto odšk