44 CO 22/2020-151 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] (výrok I.), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení k rukám právního zástupce žalovaného ve výši 11 432 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Soud prvního stupně po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalobce v řízení neprokázal důvodnost uplatněného nároku na náhradu škody ve výši 80 000 Kč, která mu měla vzniknout v době, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, odcizením nebo zničením věcí nacházejících se v jím obývaném bytě v bytovém domě žalovaného na [anonymizována dvě slova], v [obec], do něhož mělo být neoprávněně vniknuto oknem přes lešení přistavěné k fasádě domu v době od [datum] do [datum] při opravě prováděné žalovaným. Bylo prokázáno, že žalobce si byt řádně nezajistil tím, že zde nechal v inkriminované době nezavřená okna. Žalobce podle názoru soudu prvního stupně předloženým čestným prohlášením neprokázal existenci a vlastnictví jím tvrzených odcizených či poškozených věcí, jelikož tato listina je pro tyto účely naprosto nezpůsobilá. Taktéž předložená fotodokumentace v uvedeném smyslu nic nedokládá, naopak svědčí o skutečnosti, že předmětný byt sloužil jako smetiště, což odpovídá i dřívějšímu šetření policie, podle něhož byl byt zarovnán hromadou věcí. Nebylo-li za této situace v řízení prokázáno, jaká škoda žalobci vznikla a kdo škodu způsobil, nemohla být žaloba úspěšná, a proto ji soud prvního stupně zamítl. 3. Proti rozsudku soudu I.stupně žalovaný podal odvolání. Namítl, že ho soud prvního stupně nekontaktoval ohledně jednání ve věci a nedotazoval se žalobce, zda se chce jednání zúčastnit. Tím mu odepřel právo navrhnout při závěrečné řeči své vyjádření a žalobní návrh. Uvedeným postupem došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Vytýká soudu prvního stupně, že se při dokazování jednostranně staví na stranu žalovaného, aniž by prověřil, zda jsou tvrzení pravdivá. Dne [datum] sice za účasti orgánů policie žalobce mohl navštívit předmětný byt, ale tehdy stál jen ve dveřích s pouty na rukou i nohou. Neměl tedy možnost byt jakkoliv zabezpečit. Soud prvního stupně se také nezabýval tím, z podnětu koho byla pořízena v řízení k důkazu prováděná fotodokumentace. Pokud jde o rekonstrukci domu, žalovaný pochybil, když jednak žalobci nedoručil výzvu k vyklizení bytu a upozornění na rekonstrukci, ačkoliv měl přehled o pobytu žalobce ve výkonu trestu. Žalovaný své pochybení vůči žalobci přiznal. Argumenty o stavebním deníku společnosti provádějící opravu považuje žalobce za nedostatečné. Žalobce je přesvědčen, že byt měl dostatečně zabezpečen a konstatuje, že se situací, která nastala po [datum] (tj. po jeho zadržení orgány činným v trestním řízení) rozhodně nemohl počítat. Pokud je žalovaným žalobci vyčítáno, že v předmětném bytě bylo větší množství prázdných PET lahví, vysvětluje, že se zabývá výrobky z těchto obalů, proto je sbíral a dělal si zásoby. Nelze jej v souvislosti s tím označit za osobu s duševní chorobou, když v rámci trestního řízení soudní znalkyně z oboru psychiatrie o žalobci prohlásila, že je normální. Na základě uvedeného navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně s pokynem, aby žalobci ustanovil„ obhájce“ a věc projednal a poté opětovně rozhodl. 4. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnil s napadeným rozhodnutím. Dle jeho názoru soud prvního stupně důkladně posoudil veškeré provedené důkazy a podle nich správně rozhodl. Žalobce v odvolání nepřináší žádný nový pohled na spor ani žádné nové přípustné důkazy. Poukazuje na skutečnosti, které jsou pro daný případ irelevantní. Žalovaný neshledává procesní vadu v postupu soudu prvního stupně v rámci nařízení jednání. Žalobci bylo doručeno usnesení o nařízení jednání do datové schránky, žalobce tak byl řádně vyrozuměn. Následně neaktivní datová schránka žalobce nemá žádný vliv na řízení. Soud není povinen aktivně žalobci zasílat informace, uvědomovat ho o způsobu dokazování ani sdělovat současný stav spisu. Skutečnost, že žalobcův zástupce odstoupil z funkce z důvodu ztráty důvěry v klienta, nestanoví povinnost soudu ustanovit žalobci zástupce nového. Z uvedených důvodů nemohlo dojít k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Námitka, že soud prvního stupně nebyl nestranný při hodnocení důkazů, jelikož pro účely řízení provedl důkazy ve prospěch žalovaného, není oprávněná, neboť mezi provedenými důkazy byly i důkazy navrhované žalobcem. Žalobce neprokázal odcizení majetku v hodnotě 80 000 Kč, ani existenci věcí, jejichž odcizením mu měla vzniknout škoda v důsledku jednání žalovaného. Není ani zřejmé, kdy mělo k údajnému odcizení věcí žalobce dojít, tj. zda při rekonstrukci domu žalovaného nebo dříve. Z dokumentace, svědeckých výpovědí a sociální situace žalobce je patrná účelovost jeho jednání. Skutečnost, že si žalobce nezabezpečil okno bytu, ač k tomu měl příležitost, nikoho k tomu nepověřil, přestože mu to bylo nabídnuto, a ani nikomu nepovolil vstup do bytu za účelem zabezpečení, nemůže být žalovanému kladena k tíži. K tvrzení, že byt dne [datum] navštívil s policií, avšak mu nebyl umožněn vstup dovnitř bytu, žalobce nenavrhuje žádný důkaz. Nic mu nebránilo požádat o zavření okna, jelikož věděl, že byl vzat do vazby a do bytu se jistě nevrátí. [příjmení] to sám přiznal, že k vykradení mohlo dojít i jeho vinou, když byl v zaměstnání. Zcela zřejmě žalobce nemá za nesporné, že k údajnému vykradení bytu došlo během jeho pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody. Se závěry soudu prvního stupně ohledně neprokázání vzniku škody a o tom, že nebylo zjištěno, kdo škodu způsobil, lze tedy plně souhlasit. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 a contr. o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. c), e) o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející v mezích uplatněných odvolacích důvodů a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 6. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně učinil pro rozhodnutí ve věci dostatečné skutkové závěry, v rámci aplikace zásady volného hodnocení důkazů a při provádění důkazů, nijak nepochybil, své skutkové závěry správně právně posoudil. 7. Předmět řízení je nárok žalobce na náhradu škody za odcizené nebo zničené věcí nacházejících se v bytě v bytovém domě žalovaného, který měl žalobce v minulosti v nájmu a do něhož mělo být neoprávněně vniknuto oknem přes lešení přistavěné k fasádě domu v době jeho opravy prováděné žalovaným. Soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu, že žalobce v řízení neprokázal, jaká škoda mu vznikla a kdo škodu způsobil, žalobce ani neprokázal existenci a vlastnictví jím tvrzených odcizených či poškozených věcí. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že sice lze přisvědčit žalobci, že ze strany žalovaného mohlo dojít k porušení generální prevenční povinnosti k předcházení vzniku škod ve smyslu § 2900 o.z., neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce byl žalovaným průkazným způsobem vyrozuměn o plánované rekonstrukci bytového domu a její povaze vyžadující lepší péči při zabezpečení majetku, věděl-li, že žalobce je v té době ve výkonu trestu odnětí svobody, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by toto porušení prevenční povinnosti vedlo ke vzniku tvrzené škody. 8. Naproti tomu uvedenou prevenční povinnost je povinen zachovávat každý, bez ohledu na to, zda mu tato povinnost vyplývá ze smluvního vztahu nebo z obecné právní povinnosti. Z tohoto pohledu taktéž žalobce mohl sám vznik jím tvrzené škody (spolu) zavinit tím, že sám neučinil, ač mohl, přiměřená preventivně účinná opatření k tomu, aby vzniku jím tvrzené škody zabránil. Například tím, že by zavřel okna bytu, která nechal otevřená předtím, než byl zadržen orgánem policie v souvislosti s trestním stíháním proti němu vedeným, jež vyústilo vzetím do vazby s převedením do výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce mohl v souvislosti se svým zadržením předpokládat, že toto jeho zadržení mu neumožní se do bytu výhledově vrátit, mohl tedy jako každá jiná osoba průměrných schopností a znalostí (§ 2912 odst. 1 o. z.) ať už v situaci, kdy byl přiveden k bytu (jak uvádí - v poutech na rukou i na nohou), v rámci běžné péče o byt požádat některého z přítomných pracovníků policie o zavření oken, nebo tak mohl učinit i později z výkonu trestu pověřením některé z osob z bytového odboru žalovaného, s nimiž byl v kontaktu. Tyto okolnosti na straně žalobce, které si ovšem přivodil zejména vlastním trestněprávním jednáním, jakož i nezodpovědností v péči o zabezpečení bytu, plně vyvažují případná výše uvažovaná porušení prevenčních povinností žalovaného. 9. Pro právní posouzení žalovaného nároku je však podstatné, že žalobc