44 CO 39/2020-190 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2019, č. j. 44 C 158/2011-170 bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zřízení věcného břemene za náhradu, na dobu neurčitou, spočívající v povinnosti vlastníka: (i) pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) strpět umístění, užívání, opravy a údržbu objektu [adresa] (jiná stavba) postaveného na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo]; (ii) pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) strpět umístění, užívání, opravy a údržbu objektu bez čp./če. (jiná stavba) postaveného na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo]; (iii) pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) strpět umístění, užívání, opravy a údržbu objektu bez čp./če. (jiná stavba) postaveného na pozemku parc. [číslo] vše nacházející se v obci [obec], části obce a [katastrální uzemí], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I.), žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 22 748 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.). 2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně, navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví, žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění odvolání žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s hodnocením soudu I. stupně, podle kterého jsou předmětné stavby žalobkyně stavbami oprávněnými, neboť původní neoprávněnost staveb změnila nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky dne [datum] na stavby oprávněné, tuto argumentaci žalobkyně kategoricky odmítá, jelikož v judikatuře Nejvyššího soudu již byla jednoznačně vyřešena otázka posouzení okamžiku oprávněnosti či neoprávněnosti stavby tak, že relevantní je doba jejího zřízení (k uvedenému žalobkyně pod body 25 – 27 odůvodnění odvolání připomněla konkrétní okolnosti týkající se projednávané věci). K rozlišení staveb oprávněných a neoprávněných žalobkyně odkázala též na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, přičemž pokud jde o změnu v návaznosti na nájemní smlouvu, uvedla, že nájemní smlouvou lze bezesporu změnit trvalé právo mít umístěnou stavbu (oprávněnou) na cizím pozemku na právo dočasné; při zániku nájemního vztahu se nic nemění na oprávněnosti stavby, vlastník pozemku se však může domáhat odstranění stavby. Jelikož soud I. stupně nesprávně posoudil okolnost uzavření nájemní smlouvy dne [datum] jako změnu předmětných staveb žalobkyně z kategorie staveb neoprávněných do kategorie staveb oprávněných, je jeho rozsudek nutno považovat za nezákonný a nesprávný. Žalobce má za to, že ve věci jsou splněny předpoklady pro aplikaci ust. § 135c odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. s tím, že okolnosti uzavření nájemního vztahu a dohody o narovnání měly za cíl pouze vyřešení vztahů mezi účastníky v rovině obligační, nikoliv v rovině věcněprávní. Žalobkyně zdůraznila, že stavba, o níž jí při prosazování oprávněných zájmů jde v první řadě, je stavbou [adresa] situovanou na pozemcích parc. [číslo] (pozemek ve vlastnictví žalobkyně) a z části na parc. [číslo] (pozemek ve vlastnictví žalovaného). Žalobkyně je vedena snahou komplexně řešit neuspořádané majetkové vztahy mezi účastníky, kategoricky odmítá argumentaci soudu I. stupně, že jednala na hranici dobrých mravů, pokud odmítla předmětnými stavbami zastavěné plochy vlastněné žalovaným odkoupit za tržní cenu. Žalovaný sám jednal na hranici dobrých mravů, pokud neustále podával žaloby na vydání bezdůvodného obohacení proti žalobkyni, když v době jejich podání nebylo ještě najisto postaveno, zda žalobkyně nevydržela vlastnické právo k předmětným pozemkům. V roce 2013 se žalobkyně dohodla na nájemní smlouvě se žalovaným, a to právě z důvodu, aby zastavila proces podávání žalob na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že pokud je neoprávněná stavba na cizím pozemku situována pouze částečně, znemožňuje to soudu přikázat neoprávněnou stavbu vlastníku pozemku, jelikož by se tím vytvořil ten samý neoprávněný stav, kdy by jeho přikázáním nabytá stavba částečně stála na cizím pozemku. Tento právní názor potvrdil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1875/98 ze dne 31. 7. 2001. Objektivně nejvhodnějším způsobem jak řešit neoprávněnou stavbu na cizím pozemku je zřízení věcného břemene za náhradu ve smyslu ust. § 135c obč. zák. Ve smyslu ustálené judikatury není namístě vztahy mezi vlastníkem stavby a vlastníkem (cizího) pozemku řešit v rovině obligačního uspořádání, neboť takové řešení není trvalé a konstitutivní, věcněprávní následky mohou být opět narovnány pouze ve věcněprávní rovině, tedy v tomto případě objektivně a optimálně zřízením věcného břemene za náhradu. Shora uvedenému nasvědčuje i dosavadní postup odvolacího soudu, který na jednání o přezkumu odvolání žalobkyně konstatoval, že samotný nájemní vztah trvalým řešením rozhodně není, odvolací soud měl k dispozici předmětnou nájemní smlouvu a okolnost jejího uzavření neshledal důvodem pro zamítnutí žaloby. V duchu posouzení věci odvolacím soudem jednala žalobkyně, která navrhla změnu žaloby co do aplikace přestavku v rámci eventuálního petitu, dále nově navrhla rovněž zřízení služebnosti stezky a cesty k pozemku parc. [číslo] ve prospěch stavby [adresa], aby i do budoucna byla vyřešena dopravní obslužnost této stavby. Žalobkyně považuje zamítnutí změny a rozšíření žaloby za nesprávný postup soudu I. stupně, který má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. S odkazem na výše uvedené žalobkyně má za to, že její nárok na vypořádání vztahů se žalovaným ve věcně právní rovině zřízením věcného břemene za náhradu, která je vyčíslena ve znaleckém posudku [číslo] ze dne [datum], je oprávněný. 3. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), byly uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 4. Podle ustanovení § 135c odst. l zákona č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen„ vlastník stavby“). 5. Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí (§ 135c odst. 2). 6. Podle ustanovení § 135c odst. 3 obč. zák. soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě. 7. V posuzovaném případě bylo soudem I. stupně z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001, č. j. 19 C 164/95-181, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2004, č. j. 49 Co 378/2001-252 správně zjištěno, že soud na návrh Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], určil, že [jméno] [příjmení], posledně bytem [adresa], zemřelý dne [datum], byl ke dni své smrti vlastníkem části pozemku parc. [číslo] zapsané v původní knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec] a nyní vedené v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [obec] jako parc. [číslo] – zastavěná plocha o výměře 79 m2, parc. [číslo] – zastavěná plocha o výměře 9 m2, parc. [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha o výměře 2750 m2, parc. [číslo] – zastavěná plocha o výměře 3379 m2 a parc. [číslo] – zastavěná plocha o výměře 56 m2. Z odůvodnění uvedených rozsudků plyne, že [jméno] [příjmení] podal proti rozhodnutí odboru výstavby [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne [datum], č. výst. – [číslo] o vyvlastnění části pozemku parc. [číslo] – role v k. ú. [obec] odvolání, avšak rozhodnutí komise výstavby [anonymizována tři slova] v [obec] o jeho odvolání ze dne [datum], jímž bylo toto odvolání zamítnuto, mu nebylo doručeno; rozhodnutí o vyvlastnění se tak nikdy nestalo vykonatelnýma a nebylo způsobilé vyvolat účinky spočívající v přechodu vyvlastňovaných nemovitostí (vlastnického práva k nim) na stát. [jméno] [příjmení] proto nepřestal být vlastníkem sporných nemovitostí, vlastnictví k nim měl i v době své smrti (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2004, č. j. 49 Co 378/2001-252 nabyl právní moci dne [datum]). 8. Soud I. stupně dále z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] správně zjistil, že žalovaný je od [datum] výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] o výměře 9 m2, zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] o výměře 3378 m2, zastavěná plocha a nádvoří, a parc. [číslo] o výměře 56 m2, zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. [obec], [územní celek]. V době od [datum] do [datum] byl žalovaný podílovým spoluvlastníkem uvedených pozemků společně s [jméno] [