44 CO 43/2022-167 — Krajský soud v Brně

1. Žalobci se v řízení domáhali každý samostatně odškodnění nemajetkové újmy za zásah do rodinného života, k němuž došlo v důsledku dopravní nehody, již dne 7.12.2016 zavinil podnapilý řidič žalovaného nárazem jím řízeného linkového autobusu do vozidla, které řídila žalobkyně a). Při této nehodě utrpěla žalobkyně a) těžká zranění a na zadním sedadle v autosedačce sedící žalobce c) středně těžká zranění, která si vyžádala následnou hospitalizaci obou těchto žalobců. Žalobkyně a) si dále uplatnila nárok na náhradu ušlého zisku v podobě ušlého výdělku, neboť v důsledku utrpěných zranění s potřebou následné léčby nemohla nastoupit do zaměstnání, které měla v té době zajištěno. 2. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně řízení v části, v níž se žalobkyně a) domáhala po žalovaném zaplacení částky 96 436 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku, zastavil (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 410 134 Kč a náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 26 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu v části, v níž se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky 59 365 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku a nemajetkové újmy ve výši 273 700 Kč, zamítl (výrok III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci b) náhradu nemajetkové újmy ve výši 72 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalobu v části, v níž se žalobce b) domáhal zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 327 400 Kč zamítl (výrok V.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci c) náhradu nemajetkové újmy ve výši 73 600 Kč zamítl (výrok VII.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni d) náhradu nemajetkové újmy ve výši 26 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII.), žalobu v části, v níž se žalobkyně d) domáhala zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 73 600 Kč zamítl (výrok IX.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni e) náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok X.), žalobu v části, v níž se žalobkyně e) domáhala zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč zamítl (výrok XI.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XII.). 3. Z citovaného výroku rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně po provedeném řízení shledal nároky žalobců na náhradu nemajetkové újmy za zásah do rodinného života částečně nedůvodnými, a proto výroky III. V., VII., IX. a XI. ve zde uvedeném rozsahu nároky žalobců zamítl a ve zbývajícím rozsahu, který odpovídal závěrům znaleckého posudku, shledal tyto nároky důvodnými, a proto rozhodl o jejich přiznání v rozsahu vymezeném ve výrocích II., IV., VI., VIII., IX. Pokud jde o nárok žalobkyně a) na náhradu za ztrátu na výdělku s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby v částce 96 436 Kč řízení v uvedené části výrokem pod bodem I. zastavil a ve zbývající částce 410 134 Kč žalobkyni a) přiznal náhradu za jeden rok trvání zaměstnaneckého poměru, který měla žalobkyně sjednán ve [právnická osoba] – [právnická osoba] a kam měla dle zjištění soudu prvního stupně nastoupit krátce po předmětné dopravní nehodě dne 12.12.2016. Při obvyklém běhu věcí a s přihlédnutím k jejím zkušenostem a schopnostem z předchozí pracovní činnosti vycházel z předpokladu, že žalobkyně a) by zde pracovala minimálně po sjednanou dobu určitou jednoho roku s hrubým měsíčním příjmem 34 000 Kč. Dle výpočtu soudu prvního stupně by žalobkyně a) dosahovala měsíčního příjmu v částce 34 000 Kč měsíčně za měsíce leden – listopad 2017 a v částce 23 182 Kč za období 12.12.2016 do 31.21 2016 a v částce 12 952 Kč za období 1.12.2017 do 15.12.2017. Přiznání náhrady za další období po uplynutí sjednané doby pracovní smlouvy jednoho roku již soud označil za spekulativní s ohledem na zjištěnou restrukturalizaci zaměstnavatele a zrušení projektu, k němuž posléze došlo. 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadli žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného odvoláním. 5. Žalovaný napadl původně rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., IV., VI., VIII., X. a XII., z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Vyjma výroku II. v části přiznané náhrady ušlého výdělku a vyjma výroku XII. vzal následně podané odvolání zpět podáním ze 20.12.2021. Pokud jde o zbylou část výroku II. přiznávající žalobkyni částečně náhradu ušlého výdělku, v níž odvolání nebylo vzato zpět, namítl, že žalobkyně a) nesplnila podmínku vzniku pracovního poměru, když nedoložila přesunutí data nástupu na 12.12.2016. Zranění žalobkyně a) nevylučovalo možnost uzavřít pracovní smlouvu a nastoupit do zaměstnání později, jestliže tvrzený budoucí zaměstnavatel již jednou přistoupil na posun termínu nástupu do zaměstnání. V řízení bylo prokázáno, že v době úrazu ještě nebyla uzavřena pracovní smlouva a že pracovní pozice, na niž měla žalobkyně a) nastoupit zůstala neobsazena, protože projekt, v jehož rámci měla být tato pozice vytvořena, se dle sdělení [právnická osoba] a.s. neuskutečnil, bylo od něj upuštěno. Žalovaný namítá rozpory mezi účastnickou výpovědí žalobkyně a) a svědkyně [jméno] [příjmení] týkající se předchozího zaměstnavatele žalobkyně a), u něhož měla svědkyně působit jako personalistka, přičemž každá z těchto osob uvedla jiný název společnosti ([právnická osoba] a společnost [právnická osoba]), kdy není zřejmé, která z těchto společností měla údajně přejít pod [právnická osoba] a.s. (dále jen: [právnická osoba]). Pokud by k přechodu dřívějšího zaměstnavatele žalobkyně a) pod [právnická osoba] a.s. došlo, žalobkyně b) by nemusela absolvovat výběrové řízení. Z výslechu svědkyně nevyplynulo a nebylo také nijak prokázáno, že by tato osoba byla personalistkou [právnická osoba], či v jiném vztahu k této společnosti, ač to žalobci tvrdí. Svědkyně uvedla, že na jaře roku 2017 ze [právnická osoba] a.s. odešla, přičemž v této době by u této společnosti žalobkyni a) končila zkušební doba. Také tvrzení svědkyně, že sjednávání zkušební doby a pracovního poměru na dobu určitou u nich bylo běžné, ale nepředpokládali, že by pracovní poměr trval pouze na dobu určitou, když vždycky přijímali zaměstnance na dobu neurčitou, je vnitřně rozporné. Výpověď této svědkyně lze tedy s ohledem na uvedené rozpory celkově shledat nevěrohodnou. Soud prvního stupně také učinil nesprávné skutkové zjištění, že u žalobkyně a) byl dán předpoklad nástupu do zaměstnání, když [právnická osoba] a.s. upustila od projektu, v jehož rámci bylo pracovní místo, k jehož obsazení bylo vypsáno výběrové řízení, jehož se žalobkyně a) zúčastnila. Dopravní nehoda tedy nebyla jediným důvodem, proč nebyla pracovní smlouva uzavřena, nýbrž jím bylo neuskutečnění projektu. Z rozsudku soudu prvního stupně ani z provedeného dokazování také nevyplývá, proč by měla mít žalobkyně a) nárok na celou měsíční mzdu v částce 34 000 Kč měsíčně, zahrnující fixní složku 70 % a variabilní složku 30 % a proč by měl poměr žalobkyně trvat i po tříměsíční zkušební době po dobu celého jednoho roku. Jelikož soud prvního stupně se se shora uvedenými námitkami žalovaného, které shrnul ve svém závěrečném návrhu, nijak nevypořádává a nikterak se nevyjadřuje k námitce nevěrohodnosti svědkyně, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. S ohledem na uvedené navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobkyni a) nebude náhrada ušlé mzdy přiznána ani ve výši určené soudem prvního stupně. 6. Vedlejší účastník shodně se žalovaným podal blanketní odvolání v témže rozsahu a z týchž odvolacích důvodů, které obecně vymezil odkazem na příslušná zákonná ustanovení a navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V doplňujícím podání z 19.10.2022 se zcela připojil k procesnímu stanovisku žalovaného. 7. Žalobci se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnili se závěry soudu prvního stupně a navrhli potvrzení jeho rozsudku jako věcně správného s přiznáním náhrady nákladů odvolacího řízení. Namítá-li žalovaný, že žalobkyně a) nesplnila podmínku vzniku pracovního poměru a její splnění nedoložila, z obsahu sdělení [právnická osoba] a.s., v němž žalobkyni a) oznamuje, že byla vybrána jako nejvhodnější kandidátka ve výběrovém řízení a činí přímou nabídku na zaměstnaneckou pozici, zcela určitě nelze dovozovat, že zaměstnavatelem navrhovaný den nástupu 1.12.2016 je jakousi rozvazovací podmínkou, kterou když žalobkyně a) nesplní, nebude moci do zaměstnání nastoupit a že zaměstnavatel měl zájem na obsazení pozice pouze k uvedenému dni. Namítá-li žalovaný, že žalobkyně a) nedoložila odložení data nástupu do zaměstnání, tak žalobkyně a) naopak splnila veškeré požadavky zaměstnavatele na předmětnou pozici, nabídku včetně mzdových podmínek ústně přijala a pouze byl ústně domluven nástup 12.12.2016. Dokládá to výpověď žalobkyně a), svědectví [jméno] [příjmení] a interní e-mailová komunikace mezi zaměstnanci zaměstnavatele, kde je konkrétně rozplánováno zaškolování nové žalobkyně a) jako nové zaměstnankyně. K prokázání skutečnosti, že pracovní poměr žalobkyně a) by trval po celý rok a hrubá mzda dosahovala výše 3