44 CO 49/2021-86 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce náhrady škody v podobě neoprávněně čerpaných zdravotních služeb bez zdravotního pojištění, a to za situace, kdy žalované a jejím dvěma dcerám byl od [datum] zrušen trvalý pobyt na území ČR, žalovaná nebyla zaměstnancem zaměstnavatele, který má na území ČR sídlo nebo trvalý pobyt a žalovaná tuto skutečnost neoznámila a doklad o zdravotním pojištění nevrátila, naopak ho zneužila po ukončení pojištění při neoprávněném čerpání zdravotní péče na účet žalobce, a to až do dne 31. 3. 2019. 2. Shora označeným rozsudkem soud žalobu zamítl. Vzal sice za prokázané, že žalovaná i obě její nezletilé dcery mají od 27. 8. 2014 ukončený pobyt občana ČR, ale dle jeho názoru žalobě nebylo možno vyhovět s ohledem na nedostatky přehledu – výpisu – vykázané zdravotní péče, předloženého žalobcem. Soud poukázal na to, že žalovaná částka není dána součtem částek, uvedených v přehledu úhrad (a to ani v jednom ze tří případů) a nebylo zřejmé, jaké konkrétní úkony žalobce po žalované k úhradě požaduje. Bylo na žalobci, aby tyto skutečnosti dotvrdil, avšak žalobci nemohlo být dáno potřebné poučení dle ust. § 118a o. s. ř., neboť se k jednání soudu nedostavil. Rovněž tak nebylo zřejmé, jak žalobce dospěl k požadovanému příslušenství v podobě úroku 10 %, když nebylo zjevné, zda se jedná o úrok smluvený či zákonný a od jaké konkrétní skutečnosti žalobce dovozuje prodlení žalované k uvedenému datu (28. 7. 2019). Soud tedy pro neunesení břemene tvrzení žalobu zamítl, když žalobce netvrdil veškeré podstatné skutečnosti pro posouzení důvodnosti nároku z titulu odpovědnosti za vzniklou újmu, tím méně pak mohly být tyto skutečnosti prokázány. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání a předně poukázal na skutečnost, že v předchozích desítkách případů u Městského soudu v Brně s ohledem na jednoduchost agendy bylo jeho žalobám vyhověno platebním rozkazem a v jednáních bez přítomnosti účastníků, a to na základě obdobného vyčíslení neoprávněně čerpaných zdravotních služeb, které tak představuje obvyklý a standardní způsob určení výše pohledávek. Je s podivem, že právní zástupce žalované i soud v daném případě rozporují sestavu vytvořenou automatizovaným systémem, kde se jedná o výpis zdravotní péče, čerpané na základě § 13 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a dle názoru žalobce tak soud ke svému rozhodnutí nepotřeboval žádné další podklady a vše měl k dispozici u prvního jednání. 4. Pokud soud uvádí nějaké nejasnosti ohledně výpočtu, pak má za to, že se jedná o prostý úkon sčítání a co se týká přeškrtnutých částek, tak se jedná o zdravotní péči, čerpanou v období od 1. 8. 2014 do 26. 8. 2014, tedy mimo rozhodné období. 5. V této souvislosti pak odkazuje na ust. § 6 a § 7 o. z. jako obecných zásad při posuzování důkazů, kdy lze předpokládat u veřejnoprávní organizace, zřízené na základě zákona (kterou žalobce je) poctivost a dobrou víru. VZP ČR je pouze správcem veřejnoprávních prostředků a nemá žádný přímý prospěch z výsledku tohoto soudního sporu, pouze plní svou zákonnou povinnost k řádnému vymáhání pohledávek. 6. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí, případně ho změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. 7. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání označila odvolání za nedůvodné s tím, že nepřináší žádné nové skutečnosti, ani tvrzení. Zopakovala své argumenty obsažené ve vyjádření k žalobě ze dne 5. 8. 2020, že -) žalobce neprokázal, že by žalovaná k trvání zdravotního pojištění kromě zrušení trvalého pobytu splňovala i druhou podmínku, tedy že by nebyla zaměstnankyní zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR, když žalobce pouze konstatoval, že se jedná o negativní tvrzení, které se dle judikatury neprokazuje a je naopak na žalované, aby prokázala, že splnila zákonné předpoklady dle § 2 zákona č. 48/1997 Sb., tedy že byla zaměstnána – s tím žalovaná nesouhlasí, neboť existuje několik rozhodnutí (např. III. ÚS 1561/14, 22 Cdo 3108/2010), které považují tzv. negativní teorii důkazní za překonanou, -) má za to, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně nesplnění zákonných podmínek a nebylo tak prokázáno, zda žalovaná čerpala zdravotní služby neoprávněně, -) nezletilé děti žalované [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození] jsou považovány v souladu s ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. za nezaopatřené děti, tudíž plátcem pojistného by měl být ze zákona stát, přičemž nezaopatřenost se posuzuje dle zákona č. 111/1995 Sb. o státní sociální podpoře, kdy v souladu s ust. § 11 tohoto zákona se za nezaopatřené dítě považuje dítě minimálně do skončení povinné školní docházky, přičemž tato podmínka s ohledem na věk dětí je u obou nezletilých splněna, -) pokud žalobce neprokázal, že žalovaná neměla na čerpání zdravotních služeb nárok, nelze ani učinit závěr o tom, zda na čerpání zdravotních služeb měly nárok nezletilé děti, -) žalobce spolehlivě neprokázal výši svých nároků, kdy v přehledech úhrad zdravotní péče se vyskytují nesrovnalosti, částky jsou přeškrtány, dopsány rukou, jejich výše neodpovídá částce, která je uvedena, není zjevné, za které konkrétní výkony požaduje žalobce úhradu, nesrovnalosti se objevují i u úroku, kdy žalobce nespecifikoval, o jaký úrok se jedná, případně nedoložil skutečnosti, týkající se prodlení, -) žalobce tak neunesl břemeno tvrzení, ani důkazní. Z těchto důvodů navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí. 8. Odvolací soud poté, co přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, učinil závěr, že odvolání žalobce je důvodné. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaná i obě její nezletilé dcery měly ukončený pobyt občana ČR k datu 27. 8. 2014, ale žalobě nevyhověl s ohledem na výhrady k obsahu přehledu vykázané zdravotní péče, které dle soudu obsahovaly číselné nesrovnalosti v součtu uváděných částek a žalobci nemohlo být dáno poučení dle § 118a o. s. ř. k odstranění pochybností o správnosti požadovaných částech, neboť se k jednání soudu nedostavil. 9. Odvolací soud dospěl k závěru, že tyto výhrady soudu I. stupně, vedoucí k zamítnutí žaloby, nejsou opodstatněné. 10. Jak vyplývá z přehledu úhrad zdravotní péče, založených ve spise a vztahujících se jak k osobě žalované, tak k jejím nezletilým dětem, v přehledech jsou vždy některé položky proškrtány a po odečtení těchto položek od výsledné částky, vychází částka psaná rukou a požadovaná žalobou. Za této situace pak není třeba žádné dotvrzení ze strany žalobce, jakým postupem k žalovaným částkám dospěl. 11. Pokud soud I. stupně neměl pochybnosti, že žalované i oběma dcerám k datu 27. 8. 2014 skončil trvalý pobyt a žalovaná neprokázala, že byla zaměstnancem u zaměstnavatele, který má na území ČR sídlo nebo trvalý pobyt (když žalobce toto své negativní tvrzení nebyl povinen prokazovat – viz např. 26 Cdo 2341/2009), pak došlo k zániku zdravotního pojištění dle ust. § 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a pokud žalovaná nesplnila svou povinnost dle ust. § 12 písm. j) téhož zákona a nevrátila do 8 dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkazy pojištěnce, ale naopak jak ona, tak její nezletilé děti, přijímaly zdravotní služby a čerpaly tak neoprávněně prostředky ze zdravotního pojištění, které příslušným zdravotnickým zařízením uhradil žalobce, pak porušením této zákonné povinnosti vznikla žalobci škoda, kterou je žalovaná povinna uhradit ve smyslu ust. § 2910 o. z., a to i ve vztahu k nezletilým dětem, kde žalovaná porušila svou další zákonnou povinnost dle ust. § 892 odst. 1 o. z., spočívající v jednání za nezletilé děti, ke kterému nejsou s ohledem na věk právně způsobilé a splnit tak za ně jejich zákonnou povinnost dle ust. § 12 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb. 12. Co se pak týká úroku z prodlení, ani v této části neshledal odvolací soud opodstatněnými výhrady soudu I. stupně, spočívající v tom, že žalobce neuvedl, zda se jedná o smluvní úrok či zákonný úrok z prodlení a neodůvodnil okolnosti počátku prodlení. Zde odvolací soud vycházel z okolností případu, kdy žalobce nemohl požadovat smluvní úrok za situace, kdy ani netvrdil, že mezi účastníky byl takový úrok sjednán, tudíž se musí jednat a vyplývá to též z povahy věci, o úrok z prodlení a počátek prodlení lze dovodit z obsahu výzev k plnění ze dne 27. 6. 2019 (založených na č. l. 8, 11 a 14 spisu), ve kterých byla stanovena lhůta k plnění do 27. 7. 2019, tudíž nebylo-li v této lhůtě plněno, tak dnem 28. 7. 2019 nastalo prodlení se splněním dluhu. 13. S ohledem na výše uvedené závěry změnil odvolací soud dle ust. § 220 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku tak, že uložil žalované povinnost požadované částky žalobci uhradit včetně úroku z prodlení a s ohledem na výsledek řízení došlo ke změně i ve výroku o povinnosti žalobce nahradit náklady státu za ustanoveného opatrovníka, když v řízení úspěšnému žalobci takovou povinnost dle ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. uložit nelze. 14. Výrok o náhradě n