44 CO 69/2022-179 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce z titulu náhrady škody ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii po žalované zaplacení částky 414 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeden ze společníků žalované, JUDr. [obec] [anonymizováno], byl jím zmocněn k uplatnění nároku na náhradu za vazbu, trvající 276 dnů v rámci trestního řízení, které skončilo zproštěním obžaloby, avšak nárok byl uplatněn až po uplynutí promlčecí doby a žaloba podaná u Obvodního soudu pro Prahu 2 tak byla s ohledem na promlčení zamítnuta. Žalobce se domnívá, že žalovaná mu měla poskytnout profesionální právní pomoc, kdy si měla být vědoma délky a běhu promlčecích lhůt a uplatnit nárok tak, aby k promlčení nedošlo. 2. Shora označeným rozsudkem soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že pokud by nárok ohledně nemajetkové újmy za výkon vazby nebyl promlčen a uplatněn včas, nemohl by být přiznán ve smyslu ust. § 12 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť žalobce si vazbu zavinil sám, když porušil podmínky předběžného opatření, vydaného Okresním státním zastupitelstvím v [obec] dne 13. 8. 2015, [číslo jednací], spočívajícího v zákazu styku žalobce s osobami blízkými a současně svědky a poškozenými v trestní věci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Vycházel přitom z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] a věnoval se posouzení těch důkazů, které se zabývaly důvody, jež vedly ke vzetí žalobce do vazby a tyto shledal zcela relevantními, podloženými skutkovými zjištěními, založenými na šetření Policie ČR. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání a namítal, že -) již z podstaty věci při plném zproštění obžaloby vyplývá to, že obžalovaný nemohl naplnit ani jeden z důvodů vazby – nemohl v trestné činnosti pokračovat, jelikož ji ani„ nezahájil“ a nemohlo hrozit ani ovlivnění svědků, jelikož ke spáchání trestného činu nedošlo a v té době (cca 6 měsíců od zahájení trestního stíhání) již byli svědci (nesvéprávní rodinní příslušníci) vyslechnuti, -) navíc z části podnětu na návrh na vzetí do vazby nebylo ani relevantně svědecky doloženo to, že by žalobce navštěvoval dům svých sourozenců a soud bohužel uvěřil nesvéprávné sestře žalobce, jež sama uvedla, že jej nenávidí, -) námitka promlčení měla být posouzena korektivem dobrých mravů v souladu s nálezy Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 590/08 a I.ÚS 3391/15. Závěr soudu, že si žalobce vzetí do vazby sám zavinil, tak považuje žalobce za nesprávný. Namítá, že usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. [spisová značka] o vzetí do vazby spočívá pouze na výpovědi sestry [jméno] [příjmení], která opakovaně prohlásila, že jej dostane do vězení a na záznamech policie. I pro případ, že by žalobce připustil neprokázanou spekulaci o tom, že se v domě v rozhodné době objevil, má za to, že by to bylo ospravedlnitelné tím, že o svou duševně nemocnou rodinu pečoval a pečuje i v současné době, kdy dokonce po omezení svéprávnosti [jméno] a [jméno] [příjmení] byl ustanoven jejich opatrovníkem. Má za to, že pokud byl trestně stíhán nezákonně, bylo nezákonné i vzetí do vazby a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě bude vyhověno a přiznána mu náhrada nákladů řízení. 4. Vedlejší účastník ve vyjádření k odvolání se s rozhodnutím soudu I. stupně a s jeho argumentací, že nebyly splněny podmínky pro poskytnutí zadostiučinění z důvodu ust. § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. ztotožnil. K odvolací námitce žalobce, že s ohledem na výsledek trestního stíhání nemohlo dojít k naplnění důvodů vazby, uvedl, že důvody do vzetí vazby se posuzují k okamžiku, kdy se o možném vzetí do vazby rozhoduje a kdy není zřejmé, jak trestní stíhání dopadne. Orgány, které o vazbě rozhodují či ji navrhují, vycházejí z důkazů a skutečností, které v ten daný okamžik mají k dispozici. V době, kdy byl žalobce vzat do vazby, nebylo možno předjímat, jak celé trestní stíhání dopadne. Co se týká námitky promlčení, zde má vedlejší účastník za to, že otázka promlčení není předmětem tohoto soudního řízení, zabývaly se jí soudy v řízení původním – Obvodní soud pro Prahu 2 a následně Městský soud v Praze, dovolání i ústavní stížnost byly odmítnuty. Vedlejší účastník má za to, že soud dostatečně vyhodnotil veškeré důkazy založené do trestního spisu, ze kterých vyplynulo, že vazební stíhání si žalobce zapříčinil svým jednáním, a proto navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí včetně přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 5. Odvolací soud poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, učinil závěr, že odvolání není důvodné. 6. Ve věci nebylo sporu, že právní zástupce žalobce – JUDr. [obec] [anonymizováno] – podal žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 2 ohledně odškodnění za vazbu po uplynutí promlčení doby, tudíž při výkonu advokacie pochybil. Soud se proto správně zabýval tím, zda v příčinné souvislosti s tímto pochybením právního zástupce žalobci vznikla tvrzená škoda, tedy zda pokud by žaloba byla podána včas, tak by byla úspěšná (viz např. 25 Cdo 2533/2007). Zamítavé rozhodnutí soudu pak vychází z ust. § 12 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého nemá právo na náhradu škody (a tudíž ani právo na náhradu nemajetkové újmy) ten, kdo si vazbu zavinil sám. Soud I. stupně přitom vycházel z obsahu trestního spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] a z důvodů, které vedly orgány činné v trestním řízení ke vzetí žalobce do vazby dnem 15. 2. 2016. 7. V tomto směru bylo vycházeno ze skutečnosti, že žalobci bylo uloženo dne 13. 8. 2015 Okresním státním zastupitelstvím v [obec] předběžné opatření, kterým byl žalobci uložen zákaz styku s osobami rodinných příslušníků, spočívající v nepřípustnosti ať přímo nebo zprostředkovaně jakékoli kontaktování nebo vyhledávání s těmito osobami, které jsou osobami blízkými, ale současně svědky a poškozenými v trestní věci, pro kterou byl žalobce obviněn ze zločinu vydírání a zločinu braní rukojmí. O vzetí do vazby bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2016, a to podle ust. § 67 písm. b) a c) trestního řádu, kdy důvody vzetí do vazby, resp. porušování předběžného opatření, byly opřeny o podání vysvětlení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] a šetření na obecním úřadě o okolnostech ověření podpisu [jméno] [příjmení] na čestném prohlášení z 11. 2. 2016 ohledně toho, že nebude vypovídat proti bratrovi, kdy na základě zjištěných okolností vzniklo silné podezření, že obviněný se jednání, které je mu kladeno za vinu, dopustil a že by mohl ovlivňovat trestní stíhání a v trestné činnosti pokračovat. Z poznatků orgánů činných v trestním řízení vyplynulo, že obviněný dochází do domu, kde bydlí jeho příbuzní, pokračuje ve špatném zacházení s bratrem [jméno], příbuzní se ho bojí, snaží se je ovlivnit, aby odvolali svá obvinění. Všechny následné žádosti žalobce o propuštění z vazby byly zamítnuty, případně soud rozhodoval o tom, že bude nadále ponechán ve vazbě s odůvodněním, že by mohl v jednání pokračovat a mohl by působit na svědky. 8. Odvolací námitka žalobce, že důvody vzetí do vazby nebyly řádně skutkově podloženy, zejména žádnou svědeckou výpovědí, tak nejsou opodstatněné. Jak soud I. stupně zjistil z trestního spisu, orgány činné v trestním řízení v souvislosti se vzetím do vazby vycházely ze skutkových zjištění, založených na místním šetření Policie ČR, obsažených v úředních záznamech, z podání vysvětlení [jméno] a [jméno] [příjmení], svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a dalších skutečností, např. čestného prohlášení [jméno] [příjmení] z 11. 2. 2016, kdy z okolností podpisu tohoto prohlášení a z jeho obsahu bylo zřejmé, že s ohledem na omezené intelektové schopnosti [jméno] [příjmení] se nemohlo jednat o jeho samostatnou vůli a že byl ovlivněn žalobcem a jeho družkou [jméno] [příjmení]. 9. Městský i Krajský soud v Brně při dalším rozhodování o trvání a důvodech vazby rovněž tyto skutkové okolnosti ve svých rozhodnutích reflektovaly a z těchto okolností vycházely a shledaly důvody pro trvání vazby za situace, kdy žalobce vůči svým rodinným příslušníkům využíval svého dominantního postavení v rodině a této dominance zneužíval a trvaly obavy, že by mohl působit na svědky a později, že by mohl v trestné činnosti pokračovat. 10. V této souvislosti je možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 882/2003, dle kterého k závěru, že si poškozený ve smyslu ust. § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. zavinil vazbu sám, postačuje, zaviní-li naplnění i jen jednoho z více důvodů, pro něž byl vzat do vazby. Z jeho textu je možno citovat následující:„ Zavinění obviněného znamená, že jeho zaviněné jednání (ve formě úmyslné či nedbalostní) bylo důvodem k podání a vyhovění návrhu na jeho vzetí do vazby. Nejde o to, zda jednání obviněného vyvolalo podezření, že byl spáchán trestný čin a zda naplnilo skutkovou podstatu trestní