44 CO 74/2021-416 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2021, č. j. 294 C 42/2019-351 bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému 1) a žalovanému 2) byla uložena povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně částku 550 152,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 6. 3. 2019 do zaplacení (výrok I.), ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 144 280,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1/ (výrok II.), ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů řízení částku 54 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka (výrok III.), ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), České republice – Městskému soudu v Brně nebylo nepřiznáno právo na zaplacení soudního poplatku (výrok V.). 2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně, navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, rozhodnutí soudu spočívá i na nesprávném právním posouzení věci. Dále žalobkyně namítla, že rozsudek prvostupňového soudu je nepřezkoumatelný, neboť je co do odůvodnění vnitřně rozporný a není tedy možné zjistit, na základě jakých hodnotících a právních úvah dospěl soud k některým závěrům, jež mají vliv na rozhodnutí ve věci samé (viditelnost/neviditelnost ledovky, předvídatelnost/nepředvídatelnost povětrnostních podmínek, stavu chodníku, dostatečnost/nedostatečnost prováděné zimní údržby žalovaným 1/ atd.). Nad rámec uvedeného žalobkyně má za to, že soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu řádně nezkoumal a neposoudil, zda žalovaný 1) splnil obecnou prevenční povinnost podle ust. § 2900 občanského zákoníku, touto problematikou se prvostupňový soud vůbec nezabýval, proto řízení trpí vadou. V rozporu s judikaturou Ústavního soudu pak byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalovanému 1) a 2), jakož i vedlejšímu účastníkovi, náklady řízení, aniž by byl splněn předpoklad specifických okolností projednávané věci, kdy pouze v těchto (specifických) případech je možné subjektům disponujícím dostatečným materiálním a personálním vybavením přiznat nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených na právní zastoupení advokátem. Žalobkyně nesouhlasí s úvahou prvostupňového soudu v tom smyslu, že pokud bylo (pro lokalitu Moravské náměstí) hlášeno nebezpečí vzniku náledí a ledovky od půlnoci dne úrazu, tzn. v době asi jedenáct hodin před úrazem, přičemž ledovka a náledí měly být pouze slabé, pak žalovaný 1), který konkrétní místo, kde došlo k úrazu žalobkyně, neošetřil vůbec, neodpovídá za škodu vzniklou žalobkyni, neboť dle soudu prvého stupně nebylo v mezích jeho možností závadu způsobenou povětrnostními situacemi a jejich důsledky zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Pokud tedy žalovaný 1) v zimním období, kdy se teploty držely ve dnech předcházejících dni úrazu a především v den úrazu pod nulou (dle předpovědi počasí), v samém centru města Brna neprovedl údržbu chodníku v místě úrazu žalobkyně vůbec, přestože mrholit a sněžit začalo„ již“ po půlnoci v den úrazu, nemohl se dle názorů žalobkyně žalovaný 1) zprostit odpovědnosti za škodu vzniklou žalobkyni. Vznik ledovky a námrazy, byť slabé, byl předpovědí počasí avizován již dříve než v 9:00 hodin v den úrazu. Přesto žalovaný 1) nezajistil provedení zimní údržby v místě úrazu vůbec. Úvaha soudu, že„ případně provedená údržba by byla stejně překryta následně vzniklou ledovkou,“ nemá oporu v provedeném dokazování a jedná se o ničím nepodloženou domněnku. Naopak lze předpokládat, že ledovka„ obsahující“ dříve aplikovaný štěrkový posyp v rámci„ adekvátní“ údržby pro případ slabého sněžení a mrholení, by byla pro uživatele chodníku lépe schůdná, neboť ledovka by nebyla celistvě hladká, nýbrž by v ní byl štěrk, který by způsobil, že se o něj obuv klouzající po ledu zadrhne. Žalovaný 1) vznik závady ve schůdnosti chodníku způsobené povětrnostní situací předvídal a na toto nebezpečí fakticky reagoval, neboť již od nočních (brzkých ranních) hodin dne 22. 12. 2016 prováděl ošetření chodníků v centru města Brna, přičemž však v rámci takto prováděné údržby vynechal (opomenul) prostor přímo před kostelem sv. Tomáše, prostor (tj. samotné místo úrazu žalobkyně) ošetřen nebyl vůbec. Soud I. stupně nijak nezhodnotil skutečnost, že předpověď počasí, jakož i faktické povětrnostní podmínky od ranních hodin dne 22. 12. 2016 odpovídaly klasickému zimnímu počasí, kdy byla teplota pod nulou, sněžilo a mrholilo. Za takovéto situace není akceptovatelná úvaha soudu, že prevenční povinnosti žalovaný 1) dostojí tím, že„ bude mít v pohotovosti vozidla a lidské zdroje tak, aby jakmile se objeví ledovka, mohl bez dalších průtahů započít s údržbou komunikací“. Takový přístup k plnění obecné prevenční povinnosti vlastníka chodníku nacházejícího se v centru města Brna považuje žalobkyně za neakceptovatelný. Vzhledem k výše uvedenému lze považovat napadané rozhodnutí za nesprávné a minimálně předčasné, neboť je evidentní, že soud se obecnou prevenční povinností podle ust. § 2900 občanského zákoníku na straně žalovaného 1) vůbec nezabýval, resp. se jí zabýval zcela nedostatečně, když vyhodnotil, že ke splnění prevenční povinnosti žalovaným 1) postačilo, aby údržbářské služby„ byly v pohotovosti“ a připraveny vyjet, jakmile se objeví ledovka. Odvoláním žalobkyně napadla nákladové výroky II. – IV., odkázala na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2315/15 ze dne 12. 4. 2016, kde v bodě 124. odůvodnění Ústavní soud dovodil, že„ u hlavního města Prahy lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby bylo schopno hájit své zájmy v soudním řízení bez pomoci advokáta; toho si hlavní město Praha zvolit může, musí ovšem počítat s tím, že náklady na toto zastoupení obecně nelze pokládat za účelně vynaložené; to platí i v řízení o náhradě újmy způsobené úrazem na pozemní komunikaci. Hlavní město Praha neprokázalo, že by v projednávaném případě byly náklady na zastoupení advokátem účelně vynaložené, a městský soud nepoukázal na žádné specifické okolnosti, které by pro tento závěr svědčily. Proto městský soud pochybil, pokud hlavnímu městu Praze náhradu nákladů vynaložených na zastoupení advokátem přiznal, a porušil tím právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny“. Žalobkyně má za to, že výše uvedený právní názor Ústavního soudu lze aplikovat i v případě, že účastníkem řízení je Statutární město Brno, které je druhým největším městem v České republice. Žalobkyně svým chováním i podle názoru prvostupňového soudu ničeho neporušila a ničeho protiprávního se nedopustila, naopak utrpěla na chodníku ve vlastnictví žalovaného 1), kterýžto chodník nebyl v okamžiku vzniku úrazu žalobkyně nijak ošetřen a udržován, vážné zranění, s jehož následky se dodnes potýká, je nad rámec zamítnutí žaloby povinována uhradit protistraně náklady řízení ve výši, která je pro ni jako pro důchodkyni téměř likvidační, a to přestože protistrana je tvořena subjekty, u kterých se podle Ústavního soudu obecně předpokládá existence dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby byly schopny hájit své zájmy v soudním řízení bez pomoci advokáta. Při jednání odvolacího soudu dne 7. 9. 2022 žalobkyně doplnila, že podané odvolání se týká i žalovaného 2) a i ve vztahu k tomuto žalovanému žalobkyně tvrdí totéž, co k žalovanému l), tedy že i tímto účastníkem nebyla zajištěna řádná údržba komunikace, kterou měl vykonávat, a proto došlo ke zranění žalobkyně. 3. K odvolání žalobkyně se žalovaný 1) písemně vyjádřil dne 9. 8. 2022, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému 1) náklady odvolacího řízení. Žalovaný 1) uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně uvedeným v odvolání, že ke sněžení došlo již v noci, od půlnoci dne úrazu, žalovaný měl dle žalobkyně na tento stav reagovat, přičemž pro něj nemohl být výskyt ledovky překvapivý. Žalovaný 1) namítl, že žalobkyně ve své argumentaci zcela zaměňuje sněžení a déšť tvořící ledovku. Samotné sněžení nevede k tvorbě ledovky, když tato vzniká za specifických klimatických podmínek. Z provedeného dokazování u soudu prvního stupně jasně vyplynulo, že v blízkosti náměstí Svobody začalo zhruba po 10:00 hodin sněžit, k čemuž se od 10:30 hodin přidal také déšť, který nečekaně rychle na chodnících namrzal a tvořil velmi kluzkou ledovou krustu. V řízení tedy bylo prokázáno, že ledovka se tvořila od 10:30 hodin toho dne, resp. z ničeho nevyplývá, že by se ledovka tvořila již před 10:30 hodin. Byť tedy d