44 CO 79/2020-656 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, č. j. 35 C 46/2009-567 bylo rozhodnuto tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 38 179 289,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Řízení ohledně částky 38 555 Kč bylo zastaveno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2010, č. j. 35 C 46/2009-148 (zpětvzetí žaloby). 2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal včasné a přípustné odvolání žalobce, navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil v celém rozsahu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolání žalobce namítl, že jím tvrzený kauzální nexus mezi vzniklou škodou a nezákonným rozhodnutím, na základě kterého byl nařízen výkon rozhodnutí, byl v řízení prokázán; škoda byla následkem výkonu rozhodnutí nařízeného z nezákonného pravomocného rozhodnutí. Škoda žalobci vznikla jednak tím, že bylo zamezeno právní předchůdkyni žalobce v rozšíření její majetkové sféry o výnos z prodeje nemovitostí postižených generálním inhibitoriem, a dále že došlo k ochuzení její majetkové sféry o investice vložené do těchto nemovitostí s důvodným očekáváním jejich zhodnocení. Následný nucený prodej těchto nemovitostí v exekuční dražbě pak již kauzální nexus v této věci přímo nezakládá, neboť byl jen logickým důsledkem trvání hmotněprávních účinků nezákonně zřízeného generálního inhibitoria. Usnesením [anonymizována dvě slova] v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla exekuce nařízená usnesením [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zastavena podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 55 zák. č. 120/2001 Sb., a to z důvodu, že byl zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] exekuční titul. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 536/2011-2009 ze dne 1. 6. 2012 bylo usnesení soudu prvního stupně v odvolání napadeném výroku II. potvrzeno. Výkon rozhodnutí ze zrušeného exekučního titulu, nezákonných rozhodnutí zrušených rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 4234/2007-212, ze dne 27. 5. 2009, byl tedy nařízen dne [datum] a trval až do dne [datum], stejně jako generální inhibitorium s ním spojené. Exekuční titul – nezákonné rozhodnutí však bylo pravomocně zrušeno již dne [datum], tedy více než tři roky před pravomocným zastavením exekuce. Byla to tak veřejná moc, kdo i přes návrh oprávněného nebyla schopna po tři roky napravit škodlivý následek generálního inhibitoria založeného na výkonu zrušeného exekučního titulu. Z hmotněprávní povahy generálního inhibitoria pak vyplývá, že jej nelze legalizovat vydáním dalšího exekučního titulu, byť založeného na novém rozhodnutí v téže věci. Poznámky soudu, že právní předchůdkyně žalobce měla v rámci prevence škod tak jako tak uhradit exekvovanou částku na základě exekučního titulu, jehož zrušení se soudní cestou po právu domáhala, popírá jednu ze základních zásad demokratického právního státu, tedy právo na soudní ochranu. Jestliže se soud I. stupně nezabýval výší škody s odkazem na nedostatek příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, odvolací soud nemůže jeho rozhodnutí ve věci sanovat, musí za této situace přistoupit ke zrušení rozsudku v celém rozsahu a vrácení věci k dalšímu řízení. 3. K odvolání žalobce se žalovaný písemně vyjádřil dne [datum], navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Právní závěry, na základě kterých nalézací soud ve věci rozhodl, jsou zcela v souladu s konstantní judikaturou, mezi tvrzeným nezákonným rozhodnutím a žalobcem uplatňovanou škodou není a nemůže být příčinná souvislost, jestliže následná rozhodnutí v původním řízení byla co do výroku obsahově shodná se zrušeným nezákonným rozhodnutím, došlo tedy k legalizaci následku původního rozhodnutí. Nadto k tvrzené škodě došlo v souvislosti s jednáním žalobce, jestliže exekvovanou částku, představující povinnost k náhradě nákladů řízení právní předchůdkyně žalobce uhradila třetímu subjektu. Z uvedené skutečnosti je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobce příslušnou částkou (pozn. 16 575 Kč) disponovala a mohla ji tedy uhradit oprávněnému, předejít tak nařízení první exekuce a vyhnout se exekuci druhé. Kromě toho skutečnost, že se žalobce bránil mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí, neměnila nic na jeho povinnost na základě pravomocného rozhodnutí, které nebylo v rozhodném období zrušeno, plnit jemu uloženou povinnost; pokud by žalobce své povinnosti dostál, opět by se byl vyhnul oběma následujícím exekucím. 4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 5. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 6. Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (§ 8 odst. 1 citovaného zákona). 7. Pro odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. musí být vždy splněny tři předpoklady – 1) deliktní jednání státu, 2) škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a 3) příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Vazba na splnění veškerých zákonem stanovených podmínek vylučuje takové mechanické chápání odpovědnosti státu, jímž by bylo možno dovozovat, že je-li tu deliktní jednání státu ve smyslu § 5 písm. a/ a § 8 zákona ve formě nezákonného rozhodnutí samo o sobě, postačí to k jeho povinnosti nahradit škodu či nemajetkovou újmu. 8. V projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně učinil pro rozhodnutí ve věci dostatečné skutkové závěry, v rámci aplikace zásady volného hodnocení důkazů a při provádění důkazů nijak nepochybil, své skutkové závěry správně právně posoudil. 9. Pokud jde o otázku nezákonného rozhodnutí, pak v řízení nebylo sporu, že rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4234/2007 byl v dovolacím řízení zrušen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2007, č. j. [číslo jednací] a rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 9. 5. 2005, č. j. [číslo jednací] a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V původním řízení soud I. stupně zamítl žalobu JUDr. [jméno] [příjmení] proti správci konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO] o určení, že žalobkyně má za úpadcem pohledávku ve výši 5 000 000 Kč z titulu vypořádacího podílu ze smlouvy o ukončení účasti ve společnosti ze dne [datum] (výrok I.), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.); k odvolání obou účastníků odvolací soud ve výroku I. potvrdil zamítavý rozsudek soudu I. stupně, výrokem II. změnil napadené rozhodnutí v nákladovém výroku tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů ve výši 6 425 Kč a dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 150 Kč (celkem tedy 16 575 Kč). Konečným výsledkem řízení po zrušení označených rozsudků Nejvyšším soudem rozsudkem ze dne [datum] bylo opětovné zamítnutí žaloby a uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy všech stupňů (viz rozsudek Krajského soudu v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 10. 2009 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne 6. 5. 2010, právní moc dne [datum]). 10. V této souvislosti soud I. stupně správně pod bodem 28. odůvodnění rozsudku citoval opakovaně vyjádřený závěr Nejvyššího soudu, že z hlediska zjištění příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou újmou (tj. z hlediska zjištění, zda by tvrzená újma nevznikla vůbec, nebo vznikla jinak, nebýt nezákonného rozhodnutí) je zpravidla třeba zohlednit konečný výsledek řízení, ve kterém bylo nezákonné rozhodnutí vydáno. Novým rozhodnutím, které je obsahově shodné se zrušeným nebo změněným nezákonným rozhodnutím, totiž zpravidla dojde k legalizaci následků původního rozhodnutí, a mezi tvrzenou škodou a nezákonností daného rozhodnutí nemůže být proto dán poměr příčiny a následku (srov. rozsud