47 CO 117/2021-81 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 37 051 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 12. 2020 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 7 401,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 772,82 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení (II. výrok) a žalované uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 650 Kč (III. výrok). 2. Po skutkové stránce uzavřel, že na základě žádosti žalované ze dne 6. 2. 2020 měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit skutečně vyčerpaný úvěr spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně a poplatkem ve výši 50 Kč měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno pojistné ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Smlouva obsahovala ujednání o poplatku za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky ve výši 100 Kč, smluvní pokutě za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1 % denně a náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč. Ve smlouvě rovněž žalovaná uvedla své osobní a příjmové poměry sloužící k ověření úvěruschopnosti. Tato měla být dle smlouvy ověřena v interním blacklistu, databázi zaměstnavatelů ARES, katastru nemovitostí, Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky v podobě předložené soudu však neměl soud prvního stupně za prokázané. Uvedl, že žalobce předložil znění smlouvy o úvěru pouze ve formátu elektronického souboru„ pdf“, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Měl tak za to, že nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Dle soudu prvního stupně není zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobce tak neprokázal, že forma jednání, kterou zvolil, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. S ohledem na tyto skutečnosti měl soud prvního stupně za to, že nebyla prokázána vůle žalované tuto smlouvu v předloženém znění uzavřít. S ohledem na absenci vůle žalované posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Nárok žalobce proto posoudil s odkazem na ustanovení § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V návaznosti na zjištění, že žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 41 024 Kč, přičemž žalovaná žalobci vrátila pouze celkem 3 973 Kč, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 37 051 Kč spolu se souvisejícím zákonným úrokem z prodlení. Z důvodu neexistence smlouvy pak zamítl žalobu co do částky 7 401,61 Kč, představující úroky, poplatky a pojištění, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 772,82 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Na podkladě vyčísleného poměru úspěchu a neúspěchu žalobce v řízení přiznal žalobci náhradu 66 % jemu vzniklých účelných nákladů řízení specifikovaných v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 3. Proti zamítavému druhému výroku rozsudku podal žalobce dne 4. 8. 2021 odvolání. Vytkl soudu prvního stupně nesprávnost jeho skutkových a právních závěrů. Zdůraznil, že úvěrová smlouva byla uzavřena elektronicky. Informace o elektronickém podpisu jsou patrné po rozkliknutí pole„ Panel podpisu“. Uvedl, že soud prvního stupně vycházel z nesprávného předpokladu, že dokument předložený soudu je jiným dokumentem v „ jiném formátu“, než který byl podepsán žalovanou v uživatelském webovém rozhraní žalobce. V této souvislosti zdůraznil, že se jednalo o totožný dokument opatřený časovým razítkem, přičemž je zaručena jeho nezměnitelnost od okamžiku podpisu žalovanou. Zopakoval popis mechanismu podpisu smlouvy. Po přihlášení do aplikace slouží přístupové údaje (předvyplněný) variabilní symbol a jednorázový autorizační kód, který je klientovi vygenerován a zaslán při každém vstupu do aplikace formou SMS na číslo mobilního telefonu, které uvedl ve formuláři žádosti o úvěr. Prostřednictvím aplikace pak klient zašle bance vyjádření souhlasu se sjednanou elektronickou formou komunikace. Následně bance zašle kopie osobních dokladů pro identifikaci. Požadovanou dokumentaci„ nahraje“ do aplikace E-portál pro následnou kontrolu a ověření. Po identifikaci klient vyjádří souhlas s žádostí o úvěr, zpracováním osobních údajů a dohodou o způsobu komunikace a následně podepíše návrh smlouvy o úvěru prostřednictvím kódu, který je mu zaslán na registrované telefonní číslo. Spolu s heslem je ze strany banky vygenerováno časové razítko, které je připojeno k podepisované dokumentaci a jehož prostřednictvím jsou nezaměnitelně zachyceny zásadní údaje, zejména telefonní číslo pro zaslání SMS, okamžik zadání hesla apod. Dokumentace je neprodleně po podpisu odeslána ve formě PDF souboru do digitálního archivu banky. Na vstupu je opatřena elektronickým podpisem banky, založeném na kvalifikovaném certifikátu, vydaném certifikační autoritou Dovapost, a časovém razítku. Současně je klientovi odesláno na jím zadanou e-mailovou adresu oznámení o uzavření smlouvy o úvěru. Podle žalobce byla smlouva prokazatelně žalovanou podepsána, a to elektronickým podpisem umístěným v elektronickém dokumentu smlouvy, který byl soudu předložen. Zdůraznil, že v daném případě je podpis žalované na úvěrové smlouvě v souladu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku a zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Ze strany žalované došlo v projednávané věci ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním jedinečného SMS kódu v chráněném webovém prostředí žalobce, kam měla na základě přidělených údajů přístup pouze žalovaná. Odkázal na závěry soudobé judikatury, dle které je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. [spisová značka]). Podpis předložené úvěrové smlouvy učiněný v souladu s ustanovením § 561 odst. 1 občanského zákoníku dle žalobce prokazuje, že daným způsobem jednala žalovaná, a osvědčuje i nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v napadeném rozsahu (ohledně smluvních nároků) vyhověl. 4. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila. 5. Žalobce se omluvil z účasti na jednání odvolacího soudu podáním ze dne 8. 11. 2022 O odročení nežádal. Žalovaná se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků. 6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Předmětem odvolacího řízení bylo na podkladě odvolacích námitek žalobce posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nedůvodnosti z titulu úvěrové smlouvy uplatněných nároků na částku 7 401,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 772,82 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení. 8. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v podání ze dne 14. 5. 2021 žalobce k výzvě soudu popsal mechanismus uzavírání předmětné elektronické smlouvy a způsob, jakým zkoumal úvěruschopnost žalované, a to jak na příjmové, tak výdajové stránce. Uvedl, že v rámci posouzení úvěruschopnosti provádí kontrolu v interním blacklistu, databázi zaměstnavatelů, katastru nemovitostí, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Současně využívá registry klientských informací Solus, BRKI a NRKI. Ke zkoumání úvěruschopnosti pak soudu nabídl jako jediný důkaz Žádost/smlouvu o poskytnutí úvěru ze dne 6. 2. 2020. U jednání dne 28. 6. 2021 soud prvního stupně provedl dokazování listinami založenými ve spise, mimo jiné i smlouvou v listinné podobě založené ve spise na č. l. 23-25. Poté opětovně vyzval žalobce, aby označil důkazy o tom, že žalovaná projevila vůli být vázána smlouvou o úvěru a k označení důkazů k tvrzenému způsobu zkoumání úvěruschopnosti, neboť neměl tvrzení žalobce ohledně uvedených skutečností za prokázaná. Současně poučil žalobce o nebezpe