CS · EN DE FR brzy

47 CO 142/2021-84 — Krajský soud v Brně

ECLI: ECLI:CZ:KSBR:2022:47.Co.142.2021.1
Datum: 2022-10-12
Předmět: o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2021, č. j. 63 C 3/2021-60,
Ustanovení: ["§ 153a z. č. 99/1963 Sb."]
["dlužné nájemné""nájem prostoru sloužícího k podnikání""peněžité plnění""rozsudek pro uznání""smlouva nájemní""zadržovací právo"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2021, č. j. 63 C 3/2021-60,. Aplikuje: § 153a (99/1963 Sb.).
1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 57 694,35 Kč s úrokem z prodlení od 2. 12. 2018 do zaplacení a částky 1 200 Kč (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). Soud z provedeného dokazování zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, na základě, které byl žalované k užívání přenechán na dobu od 1. 5. 2018 do 30. 4. 2019 prostor sloužící k podnikání. Dne 8. 1. 2019 vstoupili do tohoto prostoru za součinnosti zámečnické firmy jednatelka žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], správce obchodního domu [příjmení] [jméno] [příjmení] a pan [jméno] [příjmení], vyhotovili seznam věcí, které se v prostoru nacházely, a prostor byl vyklizen, přičemž žalobci vznikly náklady na stěhování a pronájem kontejneru k uskladnění vyklizených věcí. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce nebyl oprávněn prostor vyklidit, když nebyly splněny podmínky § 14 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti rozsudku podal žalobce dne 9. 11. 2021 odvolání. Zopakoval, že nejpozději k 11. 11. 2018 byla předmětná nájemní smlouva vypovězena. Žalovaná přes opakované výzvy neuhradila dlužné nájemné ani předmět nájmu nevyklidila. Žalobce proto, aby mohl předmět nájmu dále využívat, neboť pronájem prostor určených k podnikání je jeho živností, vyklidil předmět nájmu za účasti svědků a všechny věci z předmětu nájmu uložil na svůj náklad do k tomu vhodných hlídaných prostor. Vytkl soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci. Žalovaná měla dle čl. V odst. 5 nájemní smlouvy ke dni skončení nájmu předmět nájmu vyklidit a protokolárně předmět nájmu předat zpět žalobci. Pokud žalovaná nerespektovala smluvní ujednání, pak žalobce nejednal protiprávně. Naopak počínal si jako vlastník chráněný jak ustanovením § 1040 o. z., tak článkem 11 LSZP. Vytkl dále soudu prvního stupně, že nijak nehodnotil uplatnění zadržovacího práva, kdy se žalobce v souladu s právem zmocnil věcí žalované. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl, popřípadě rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. 3. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných důvodů. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 2. 6. 2020 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 57 694,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 2. 12. 2018 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Tvrdil, že dne 4. 4. 2018 jako pronajímatel uzavřel s žalovanou jako nájemcem smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání o celkové výměře 41 m2 v budově na [anonymizována dvě slova], [obec]. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužila nájemné ve výši 61 046 Kč, byla smlouva ze strany žalobce vypovězena k 11. 11. 2018. Žalovaná po ukončení nájemního vztahu i přes opakované výzvy prostor nevyklidila a protokolárně žalobci nepředala. Žalobce proto dne 6. 2. 2019 prostor vyklidil a věci uskladnil u společnosti [právnická osoba] Žalovaná částka se skládá z nákladů na stěhování, demontáž nábytku, zámečnické služby a náklady na skladování věcí od 6. 2. 2019 do 5. 3. 2020. V podání doručeném soudu dne 9. 7. 2021 žalovaná uvedla:„ Dobrý den, reaguji na Váš dopis ohledně dluhu ze [právnická osoba]. Jsem si vědoma svého dluhu. Momentálně nejsem v situaci, kdy si mohu dovolit zaplatit celou částku. Proto tímto dopisem žádám o splátkový kalendář.“ Odvoláním napadený rozsudek soud prvního stupně vyhlásil po provedení dokazování u jednání konaného dne 16. 9. 2021. Žalovaná se jednání bez omluvy nezúčastnila. Po doručení rozsudku žalovaná zaslala soudu přípis ze dne 29. 10. 2021, ve kterém uvedla, že s žalobou uplatněným nárokem souhlasí a požádala o umožnění splátek ve výši 10 000 Kč. 6. Odvolací soud považuje posledně citovaný přípis doručený soudu po vydání odvoláním napadeného rozsudku, a to i ve spojení s předchozí žádostí o splátkový kalendář, za uznání žalovaného nároku ve smyslu ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nepochybným způsobem projevila vědomost o svém dluhu vyplývajícím ze žalobního nároku, ale i vůli nárok žalobce nepodmíněně uspokojit. 7. Podle ustanovení § 153a odst. 1 věta první o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. 8. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř., rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 9. Za situace, kdy byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, přičemž se jednalo o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír, odvolací soud změnil dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. I. výrok odvoláním napadeného rozsudku tak, že vydal rozsudek pro uznání a zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 57 694,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 2. 12. 2018 do zaplacení a částku 1 200 Kč. Pokud jde o lhůtu k plnění, odvolací soud v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. stanovil zákonnou lhůtu tří dnů. Žalobce u jednání dne 12. 10. 2022 s úhradou dluhu ve splátkách nesouhlasil. Žalovaná se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila a zbavila se tak možnosti, pro účely umožnění úhrady dluhu ve splátkách, prezentovat své aktuální majetkové poměry, případně prokázat dosavadní úhrady avizovaných splátek (I. výrok tohoto rozsudku). 10. Odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, náleží mu proto vůči žalované plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, spočívající v : i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 2 308 Kč, ii) odměně advokáta za 4 úkony právní služby po 3 420 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 57 694,35 Kč; převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast u jednání 16. 9. 2021) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, iii) čtyřech náhradách hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad ii) dle § 13 advokátního tarifu, iv) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 3 124,80 Kč počítané z náhrad ad ii) až iii) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 20 312,80 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku). 11. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, náleží mu proto vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v : i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 2 885 Kč, ii) odměně za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby ve výši 3 420 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 57 694,35 Kč; sepis odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 12. 10. 2022) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, iii) dvou náhradách hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad ii) dle § 13 advokátního tarifu, iv) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 1 562,40 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 11 887,40 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).

Citovaná ustanovení

§ 153a (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.