47 CO 34/2021-317 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11 601,30 USD s 8,5% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, částku 19 810,95 EUR s 9% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a částku 1 003 246,13 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 404 317,87 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 598 928,26 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 233 356,50 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok). 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Uvedl, že nárok žalobce nebyl od počátku řádně právně kvalifikován, právní titul uplatněné pohledávky absentoval v podané žalobě i v na ni navazujících podáních. Žalobce nejprve v návrhu na zahájení řízení tvrdil, že se jedná o pohledávku představující škodu vzniklou porušením povinnosti žalovaného stanovené v § 2476 o. z., poskytnout zasílateli správné údaje o obsahu zásilky a o všech skutečnostech potřebných k uzavření smlouvy o přepravě. Následně (při jednání konaném dne [datum]) prezentoval právní důvod uplatněné pohledávky tak, že se jedná o náhradu nákladů účelně vynaložených při plnění smlouvy (§ 2480 o. z.). Poté se žalobce zmínil o existenci zasilatelských podmínek, které se staly součástí zasilatelské smlouvy ve smyslu § 1751 odst. 3 o. z. s tím, že žalovaný nárok se opírá právě o tento dokument. Právní kvalifikace nebyla jednoznačně uvedena ani v meritorním rozhodnutí, a tak není možné identifikovat, proč bylo podané žalobě vyhověno, což má za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Nalézacím soudem byla odmítnuta právní konstrukce žalobce opřená o § 2476 o. z., když nebylo tvrzeno ani prokázáno poskytnutí nesprávných údajů o obsahu zásilky či o jejím příjemci. Okresní soud má za to, že nárok je důvodný jak z pohledu uzavřené smlouvy (všeobecných obchodních podmínek), tak s ohledem na ustanovení § 2480 o. z. V tomto„ schizofrenním“ postoji soudu lze spatřovat vadu napadeného rozsudku. Pokud jde o závaznost Všeobecných zasilatelských podmínek vydaných Svazem spedice a logistiky České republiky při realizaci sporných přeprav, žalovaný má za to, že odkaz na obchodní podmínky musí být jednoznačný. Takto nelze vyhodnotit formulaci v objednávce:„ [právnická osoba] pracuje na základě Všeobecných zasilatelských podmínek Svazu spedice a logistiky ČR …“ I když žalovaný si je vědom § 1751 odst. 3 o. z., nebylo tvrzeno ani prokázáno, jakým způsobem byla mezi účastníky smlouva uzavřena, zda byl žalovaný seznámen s textem objednávky a příslušného odkazu. Právní důvod uplatněného nároku spočívající v odkazu na § 2480 o. z. nemůže obstát, neboť v tomto případě nelze hovořit o nákladech vynaložených při plnění smlouvy, když jejím předmětem nebyla zpětná přeprava zásilky. Navíc se okresní soud podrobně nezabýval problematikou„ účelnosti“ výdajů a tuto přesvědčivě neodůvodnil ani v 27. odstavci rozsudku. Výdaje žalobce vzniklé ve spojitosti se zpětným dovozem zboží a jeho likvidací nejsou obdobné, jsou tu zásadní rozdíly při porovnání první a druhé přepravy s přepravou třetí. Pokud žalobce byl schopen vynaložit tvrzené náklady za 3. zpětnou přepravu ve výši dosahující asi poloviny předchozích výdajů (1. a 2. zpětná přeprava), lze jen těžko hovořit o přiměřenosti, resp. účelovosti vynaložených investic. Značná část položek konstatovaných zejména ve vyjádření žalobce ze dne [datum] není řádně specifikována a je neurčitá. Na první pohled neadekvátní se jeví asi pětinásobně vyšší náklady, které žalobce musel údajně vynaložit za zpětnou přepravu kontejnerů, oproti nákladům, za které realizoval dopravu na stejné trase na místo určení. Konečně okresní soud nikterak neodůvodnil skutečnost, že žalobci přiznal uplatněný nárok v cizí měně podle § 155 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobce k odvolání uvedl, že žalovaný přehlédl 24. odstavec rozsudku, kde soud napsal, že žalobci v důsledku opakovaných nevyzvednutí přepravených zásilek vznikly při plnění zasilatelské smlouvy další náklady, k jejichž úhradě je povinen žalovaný jako příkazce přepravy podle § 2480 o. z. Žalobce všechny tyto náklady dostatečně specifikoval a doložil. Z provedených důkazů je zřejmé, že šlo o náklady nezbytně a účelně vynaložené v přímé souvislosti s plněním zasilatelské smlouvy. Soud pouze dodal, že z Všeobecných zasílatelských podmínek Svazu spedice a logistiky České republiky (čl. 3, [číslo] a [číslo]), které je na smluvní vztah účastníků nutné rovněž aplikovat, vyplývá totéž, co z ustanovení § 2480 o. z. Zpochybňování závaznosti obchodních podmínek tak zjevně nemůže přivodit žalovanému úspěch ve věci. Projednávaný případ není typický, příjemce si zásilku nepřevzal, odesílatel odmítl věc řešit a na žalobci jako zasílateli bylo, aby se na druhém konci světa v Číně bez jakékoliv součinnosti vlastníka legální cestou zbavil zásilky odpadu, která byla navíc pod celním dohledem. Bez odstranění zásilky nebylo možné vrátit prázdný kontejner rejdaři a tím ukončit neustálé narůstání skladného v přístavu určení a poplatků za nevrácení kontejneru. Je evidentní, že náklady přeúčtované žalovanému, které musel žalobce zaplatit, představují účelně vynaložené náklady při plnění zasílatelské smlouvy. Žalovaný se ani nenamáhal soudu sdělit, který z vynaložených nákladů považuje za zbytný, zda je to snad námořní dopravné, poplatek za celní odbavení, poplatek za manipulaci s kontejnerem v přístavu, skladné za dobu uložení kontejneru v přístavu, poplatek za nevrácení kontejneru, poplatek za likvidaci zásilky nebo nějaký jiný náklad. Je nepochybné, že část těchto nákladů mohla být snížena, pokud by žalovaný poskytl žalobci alespoň elementární požadovanou součinnost. Co se týče žalovaným tvrzené nesrovnalosti ve výpočtech soudu, pouze u prvního případu soud skutečně v 27. odstavci chybně uvedl výši nákladů 11 601,30 USD a 290 424,36 Kč, po přepočtu celkem 575 921 Kč. Správná výše nákladů měla činit 11 601,30 USD a 334 147 Kč, respektive 404 317,87 Kč včetně DPH. [příjmení] 290 424,36 Kč náleží k třetímu, nikoliv k prvnímu případu. Tato chyba však neměla vliv na správnost rozsudku, protože soud v 18. odstavci rekapituluje prokázaný skutkový stav prvního případu v odpovídající výši v návaznosti na správný výrok rozsudku. Naproti tomu žalovaným tvrzené nesprávnosti u druhého a třetího případu žádnými nesprávnostmi nejsou. Mezi částkami je rozdíl ve výši DPH, kterou zahraniční subdodavatelé žalobci logicky neúčtovali, zatímco žalobce ji u některých nákladů účtovat musel. Žalovaný přehlédl, že zpětná přeprava do ČR byla realizována pouze v prvním případě. Ve druhém a třetím byly zásilky zlikvidovány v Asii. Výši nákladů vynaložených v prvním případě tedy nelze srovnávat s náklady ve druhém a třetím případě. Při porovnání výše nákladů ve druhém a třetím případě pak žalovaný nezohlednil, že ve druhém případě byly likvidovány dva kontejnery, zatímco ve třetím případě pouze kontejner jeden. Dvojnásobná výše nákladů ve druhém případě je tedy očekávatelná. Rovněž porovnání výše nákladů na přepravu z Hamburku do Číny s výší nákladů na zpětnou přepravu z Číny do Hamburku je nesprávné. Z celkové částky nákladů spojených se zpětnou přepravou 11 601,30 USD činí holé přepravné pouhých 1 500 EUR, tj. asi 1 800 USD. [příjmení] jsou další náklady, zejména poplatek za opožděné vrácení kontejneru ve výši 6 944 EUR, tj. asi 8 400 USD, který se při cestě do Číny neplatil. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11 601,30 USD s 8,5% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, částku 19 810,95 EUR s 9% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a částku 1 003 246,13 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 404 317,87 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 598 928,26 Kč od [datum] do zaplacení. 6. Uvedl, že žalobce jako zasílatel obstaral podle objednávky žalovaného přepravu kontejneru TEMU702982-4 se zbožím (recyklovaná guma) z Púchova do přístavu Hamburk a z přístavu Hamburk do čínského přístavu Ningbo (§ 2471 a násl. o. z.). Žalobce potvrdil dne [datum] objednávku žalovaného a žalovaný poskytl žalobci údaje pro vystavení konosamentu. Zásilka byl