49 CO 40/2019-560 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku 252.525,20 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % od 14. 8. 2013 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), řízení bylo zastaveno ve vztahu k částce v částce 355 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 8. 2013 do zaplacení (výrok I.) a žalovaný a vedlejší účastník byli zavázáni k povinnosti zaplatit společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení žalobci částku 262.558 Kč (výrok III.) a České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov částku 10.800 Kč (výrok IV.). Žalovaný byl dále zavázán k povinnosti zaplatit soudní poplatek 12.625 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Brno-venkov (výrok V.). 2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, jíž žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 252.880,20 Kč představující náhradu za ztrátu na výdělku (200.812,40 Kč), náhradu nákladů spojených s léčením (cestovní výdaje 2.188,80 Kč, náklady na regulační poplatky a poplatky za hospitalizaci 1.750 Kč, náklady na medikaci a léčbu 13.929 Kč) a náhradu za bolest (34.200 Kč), vše se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu skutkově odůvodnil tím, že jako zaměstnanec právního předchůdce žalovaného dne 30. 1. 2012 utrpěl pracovní úraz, když po jednání se zákazníkem v rámci pracovní cesty při nastupování do služebního vozidla zaparkovaného vedle provozovny zákazníka na ul. [ulice] v [obec] uklouznul a v důsledku pádu utrpěl zlomeninu lýtkové a holenní kosti, pro kterou byl v pracovní neschopnosti od 1. 2. 2012 do 14. 7. 2013. Žalovaný založil svou procesní obranu na tvrzení, že k úrazu nedošlo při plnění pracovních úkolů žalobce ani v přímé souvislosti s ním, a nešlo tedy o pracovní úraz a následně též na tvrzení, že pracovní neschopnost žalobce, která trvala od 1. 2. 2012 o 14. 7. 2013, nebyla celá v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 30. 1. 2012 3. Soud I. stupně poté, co byla v řízení vyřešena otázka odpovědnosti žalovaného za poškození zdraví žalobce, k němuž došlo dne 30.1.2012, shledal jednotlivé nároky, které žalobce v řízení uplatnil (viz výše) důvodnými, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 4. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný, který nesouhlasil zejména se závěrem soudu I. stupně o tom, že pracovní neschopnost žalobce od 1. 2. 2012 do 14. 7. 2013 byla v celém svém rozsahu v příčinné souvislosti s poškozením zdraví žalobce úrazem, který utrpěl 30. 1. 2012. 5. V průběhu odvolacího řízení účastníci uzavřeli ohledně nároků, které byly předmětem odvolacího řízení dohodu, v níž se žalovaný zavázal zaplatit žalobci do 7 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru částku 334.613,81 Kč představující žalovanou jistinu včetně kapitalizovaných úroků z prodlení po zohlednění účastníky dohodnuté spoluúčasti žalobce v rozsahu 10 % a dále částku 295.386,19 Kč, představující náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Součástí dohody účastníků byl i závazek žalovaného a vedlejšího účastníka zaplatit náklady řízení státu. 6. Podle § 99 odst. 1 věty první o.s.ř. platí, že připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 2 věta první o.s.ř.). Smír může svým obsahem překročit rámec předmětu řízení (může se týkat i právního vztahu, který nebyl předmětem řízení), vždy však z něho musí být patrno, jak byly vypořádány nároky, které jsou předmětem řízení (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR z 11. 11. 1986, Cpj 44/86, R 16/1987). 7. V posuzované věci byl předmětem řízení nárok žalobce na odškodnění následků pracovního úrazu, jde tedy o nárok z pracovněprávního vztahu mezi účastníky, jehož povaha nevylučuje, aby účastníci řízení skončili soudním smírem. Obsah účastníky uzavřeného smíru též neodporuje žádnému kogentnímu zákonnému ustanovení. 8. Z výše uvedených důvodů odvolací soud za použití § 220 odst. 2 a § 99 odst. 2 věty první o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že účastníky uzavřený smír, zahrnující též jejich dohodu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, schválil. 9. O náhradě nákladů, které v řízení vznikly státu, bylo odvolacím soudem vzhledem k výsledku řízen a též s přihlédnutím k dohodě účastníků rozhodnuto za použití § 148 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. tak, žalovaný a vedlejší účastník byli společně a nerozdílně zavázáni k povinnosti zaplatit na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci usnesení o schválení smíru (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov částku 6.864 Kč (představující náklady, které státu vznikly v souvislosti s výslechem svědků [jméno] [příjmení] 1.894 Kč, MUDr. [jméno] [příjmení] 2.485 Kč a Pharm.Dr. [jméno] [příjmení] 2.485 Kč, a České republice – Krajskému soudu v Brně částku 16.886 Kč (představující náklady dokazování v rámci odvolacích řízení – svědečné 1.722 Kč svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], svědečné 2.214 Kč svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a odměna znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc. 12.950 Kč). 10. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, který byl v řízení úspěšným, neboť uzavřením smíru bylo jeho nárokům na náhradu škody vyhověno, byl ze zákona od soudního poplatku osvobozen (§ 2 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. e/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění do 31. 12. 2013), vznikla žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek z žaloby. Z obsahu spisu v projednávané věci vyplývá, že žalovaný na soudním poplatku zaplatil již dne 23. 3. 2015 částku 12.627 Kč Odvolací soud proto rozhodl již pouze o povinnosti žalovaného doplatit soudní poplatek tak, aby jeho celková výše odpovídala jeho výši určené dle položky 1 písm. b/ Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona, 5 % z předmětu řízení, tj. z částky 252.880,20 Kč, což představuje 12.640 Kč. Žalovaný byl tak zavázán k povinnosti doplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov soudní poplatek částku 13 Kč.