54 CO 103/2021-428 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku p.č. st. [číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], zapsaným v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Dolní Libochová (výrok I.). Výroky II. a III. předmětný pozemek s jeho součástmi přikázal do výlučného vlastnictví žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] s tím, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu částku 61 667 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 32 110 Kč a výrokem V. uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na nákladech státu částku 8 775 Kč, vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil závěrem, že neshody mezi účastníky jako spoluvlastníky věci jsou tak zásadního rázu, že nelze předpokládat, že by se byli kdy schopni shodnout o nakládání se společnou věcí. Navíc žalobce jednoznačně odmítá se žalovaným ve spoluvlastnictví nadále setrvávat. Vzhledem k tomu, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by vytvářely zákonné překážky pro zrušení spoluvlastnictví, soud prvního stupně spoluvlastnictví zrušil a rozhodl o způsobu jeho vypořádání. Na základě závěrů znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [jméno] vyloučil rozdělení společné věci vytvořením dvou bytových jednotek, neboť by i přes velmi vysoké náklady na jejich vybudování (559 200 Kč) došlo jejich výstavbou ke snížení hodnoty nemovitosti. Vyloučil i rozdělení společné věci vybudováním samostatné jednotky v půdním prostoru nemovitosti, jak navrhoval žalovaný. Zde vycházel opět ze znaleckých závěrů výše uvedeného soudního znalce, který vyčíslil náklady na navrženou přestavbu, které by opět dosáhly výše nákladů vynakládaných na novostavby. Soud přikázal věc za přiměřenou náhradu, odpovídající výši a hodnotě spoluvlastnického podílu žalovaného, žalobci. Tento je většinovým spoluvlastníkem, je schopen nemovitost řádně udržovat, když disponuje potřebnými finančními prostředky a nemovitost do svého výlučného vlastnictví požaduje. Naopak žalovaný, jako menšinový spoluvlastník, navrhoval pouze rozdělení společné věci, nemovitost do svého výlučného spoluvlastnictví nepožadoval. Soud prvního stupně vzal v potaz i to, že nemovitost, kterou doposud užíval výlučně žalovaný, je ve značně zanedbaném stavu. 3. Rozsudek napadl odvoláním žalovaný. Namítl, že soud při svém rozhodnutí vycházel pouze z tvrzení žalobce, že je mu znemožněno nemovitost užívat a že je třeba nemovitost rekonstruovat. Ničím není podložen závěr soudu, že je žalobce schopen se o nemovitost starat a že má dostatečné finanční prostředky na její údržbu. Vůbec nezohlednil rozsah prací, které na nemovitosti provedl žalovaný spolu se svými syny, tyto práce pak žalovaný v odvolání popsal. Zpochybnil závěr soudu o tom, že on sám není schopen se o nemovitost starat i to, že je nemovitost zanedbaná, neudržovaná. Soudu prvního stupně vytkl, že vycházel pouze ze znaleckých posudků, který předložil žalobce a který si vyžádal soud, nezohlednil cenu nemovitosti stanovenou realitní kanceláří [anonymizována dvě slova], kterou soudu doložil žalovaný. I nadále žalovaný trval na rozdělení společné věci, a to vybudováním bytové jednotky v podkroví domu s tím, že je zajištěn samostatný přístup do půdní vestavby přes pozemek [adresa], a to z místní komunikace. S vybudováním podkroví žalovaný dlouhodobě počítal a již provedl některé z potřebných prací – část podlahové plochy je zalitá betonem, jsou osazeny vikýře a prostor je odizolovaný fólií. Náklady na vybudování by tedy byly menší, než uvedl znalec a do stávající stavby by nebylo třeba žádného zásahu. Nemovitost by naopak tímto byla zhodnocena. Dále navrhl, aby soud zjistil formou geometrického zaměření nemovitosti její skutečný stav, tj., zda na parc. č. st. [číslo] leží celá stavba nebo pouze její část, jak je uvedeno v posudku znalkyně [příjmení] [příjmení]. V odvolání rovněž zopakoval, jakým způsobem nemovitost užíval a jakým způsobem se o ni staral. Pokud jde o výši vypořádacího podílu, namítl, že by měl soud vycházet z tržní ceny nemovitosti a nikoliv z ceny tabulkové, jak byla určena znalcem. Navrhl věc vrátit zpět soudu prvního stupně k novému projednání. 4. Žalobce navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. 5. Žalovaný podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), a to jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.). Napadl rozsudek, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o.s.ř. a contrario), a to z důvodů zákonem předvídaných (§ 205 odst. 2 písm. d/, e/ a g/ o.s.ř.) Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k níže uvedeným závěrům. 6. V prvé řadě je nutno soudu prvního stupně vytknout, že ponechal zcela bez povšimnutí, že žalovaný již v průběhu řízení před soudem prvního stupně uplatnil nárok na zaplacení investic, které na společnou věc vynaložil. Jelikož dle ustálené praxe Nejvyššího soudu (srovnej rozsudek ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5084/2008) platí, že účastník řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví může uplatnit provedené investice do nemovitosti z více důvodů, byl žalovaný odvolacím soudem usnesením ze dne 21. 6. 2021, č.j. 54Co 103/2021-372 vyzván, aby uplatněný nárok upřesnil a doplnil. Ve stanovené lhůtě žalovaný soudu sdělil, že nárok uplatňuje jako nárok na vypořádání investic vynaložených na společnou věc a současně investice konkretizoval. V řízení je tak uplatněn nárok na vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším slova smyslu a soud musí o tomto návrhu rozhodnout. Tímto návrhem je uplatněno právo se samostatným skutkovým základem, o němž může být jednáno a rozhodnuto i mimo rámec řízení o vypořádání a zrušení podílového spoluvlastnictví (tedy i po jeho skončení). Rozsudek soudu prvního stupně v dané věci je tak fakticky částečným rozsudkem ve smyslu ust. § 152 o.s.ř., poněvadž bylo rozhodnuto pouze o jednom ze dvou podaných návrhů na zahájení řízení, spojených ve společném řízení. [příjmení] tohoto pochybení, které nemůže odstranit odvolací soud, bude možná prostým pokračováním v řízení o návrhu žalovaného na vypořádání investic, resp. rozhodnutím o něm před soudem prvního stupně. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že návrh podléhá povinnosti zaplatit samostatný soudní poplatek (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4756/2008). 7. Co se týče vlastního rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, uvedeným ve výroku I. napadeného rozhodnutí, pak odvolací soud shledal toto rozhodnutí správným. Jestliže soud prvního stupně rozhodoval již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), pak zcela správně vycházel z ustanovení § 1140 a násl. tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že se účastníci sami na zrušení spoluvlastnictví nedohodli (ve smyslu ustanovení § 1141 o.z.) a nebyly tvrzeny ani zjištěny žádné důvody dle ustanovení § [číslo] odst. 2 věty druhé, které by zrušení spoluvlastnictví bránily, byl dán předpoklad pro rozhodnutí soudu. 8. K důvodům, kterými soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí v části, kterou nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, měl odvolací soud za potřebné připomenout, že soud prvního stupně nepřehlédl ustanovení § 1144 o.z. a nejprve zkoumal, zda je možné rozdělení společné věci. Správně vycházel z toho, že jsou pro soud závazné možné způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví, stejně jako pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1/2018). Teprve tehdy, kdy bylo v řízení prokázáno, že rozdělení společné věci není možné, přistoupil k přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků. 9. Společná věc může být dle ust. § 1144 odst. 1 o.z. rozdělena mezi spoluvlastníky tehdy, je-li to možné. Věc se však nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. V řízení nebylo sporu o tom, že reálné rozdělení posuzované nemovitosti je z hlediska stavebně technického možné. K posouzení této otázky soud prvního stupně přiléhavě ustanovil ve věci znalce [příjmení] [jméno] [jméno], z jehož znaleckých závěrů, ke kterým nelze mít připomínek, neboť jsou řádně vyargumentovány a odůvodněny, vycházel. Znalec navrhl stavebně technické řešení rozdělení nemovitosti, vyčíslil náklady vyvolané touto realizací a ocenil obě nově vzniklé bytové jednotky odpovídající spoluvlastnickým podílům účastníků na nemovitosti (žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu velikosti ideálních 5/6 a žalovaný je vlastníkem spoluvlastnického podílu velikosti ideální 1/6). Úkolem znalce bylo určit rovněž obvyklou cenu celé nemovitosti, porovnáním této ceny (370 000 Kč) s vyčíslenými náklady na rozdělení nemovitosti (559 200 Kč) a obvyklou cenou obou no