54 CO 243/2018-400 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně výše označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému (původně [jméno] [příjmení]) tak, že žalovaný je povinen zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce k domu [adresa] na pozemku p. č. st. 18 v obci [obec] a katastrálním území Bobrová, spočívající v zatížení obvodové zdi domu [adresa] na pozemku p. č. st. 18 v obci [obec] a katastrálním území Dolní Bobrová, zasazením 17 dřevěných podélných stropních trámů umístěných nad průjezdem domu [adresa] s tím, že žalovaný je povinen tyto trámy z obvodové zdi domu [adresa] odstranit a zazdít otvory, které byly k zasazení těchto trámů do obvodové zdi provedeny, odstranit trhliny, kterými je tato obvodová zeď poškozena, jakož i odstranit trhliny železobetonového věnce, kterým je uvedená zeď na úrovni prvního nadzemního podlaží ukončena (výrok I.). Výrokem II. soud prvního stupně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení 28 489,80 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. rozhodl, že je žalobce povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou náklady řízení vzniklé státu ve výši 619,52 Kč rovněž ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na ustanovení § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) závěrem, že žalobce je vlastníkem domu [adresa] v obci [obec] a žalovaný vlastníkem domu [adresa] v obci [obec], přičemž oba domy spolu sousedí, když příčná štítová zeď domu žalobce tvoří zároveň příčnou zeď průjezdu domu žalovaného. Mezi účastníky nebylo sporu, že příčná štítová zeď je ve vlastnictví žalobce. V roce 1935 souhlasil právní předchůdce žalobce s vybudováním průjezdní kolny žalovaným a s vybudováním štítu průjezdní kolny na stávající zdi domu [adresa] s tím, že původní zeď zůstane ve vlastnictví žalobce a nově vystavěná štítová zeď bude spoluvlastnictvím žalobce a žalovaného (resp. jejich právních předchůdců). Jestliže pak v roce 1935 umístil právní předchůdce žalovaného na původní zeď podélné stropní trámy, učinil tak jako řádný držitel dle ustanovení § 316 obecného občanského zákoníku, tehdy platného, a nelze mu uložil předmětné trámy odstranit. Vzhledem k tomu, že bylo v řízení prokázáno, že v pozdějším období – konkrétně v roce 1977 – byly na původní zeď umístěny další trámy, bylo třeba prokázat, že i k umístění těchto trámů měl právní předchůdce žalovaného právní titul. Soud prvního stupně v této souvislosti neuvěřil tvrzení žalobce ani jeho otce [jméno] [příjmení] (tehdejšího spoluvlastníka domu [adresa]), že ve shora uvedeném období žádný souhlas k umístění trámů nedal. Soud vycházel ze svědecké výpovědi bývalé manželky [jméno] [příjmení], v daném období spoluvlastnice nemovitosti, že umístění dalších trámů provedené předchůdcem žalovaného nezpůsobilo v rodině žádné problémy, ani proti tomu nikdo z Rousových neprotestoval. Dovodil, že tak navíc právní předchůdce žalovaného činil jako spoluvlastník štítu své průjezdní kolny. Žalobci se dle soudu prvního stupně nepodařilo prokázat ani to, že tyto podélné stropní trámy způsobují škodu na obvodové zdi v jeho vlastnictví, a to tak, že zeď zatěžují natolik, že v ní vznikají trhliny. Zde odkázal na závěry znaleckého posudku znalce ing. [jméno] [jméno], který dospěl k závěru, že umístěním podélných stropních trámů došlo k zatížení zdi pouze velmi mírně až zanedbatelně. Z popsaných důvodů pak nárok žalobce v plném rozsahu zamítl. 3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítl, že v roce 1935 řešili právní předchůdci účastníků pouze umístění štítu na stávající zeď ve vlastnictví právního předchůdce žalobce s ohledem na záměr právního předchůdce žalovaného vystavět průjezdní kolnu mezi oběma domy. Dohoda účastníků se v žádném případě netýkala práva umístit na zeď domu [adresa] jakékoliv podélné stropní trámy, když i z pojmu průjezdní kolna vyplývá, že zde neměl být budován žádný skladovací prostor. Uvedl, že pro řízení není podstatné, kdo je vlastníkem nově vybudovaného štítu, neboť předmětné trámy nejsou umístěny na štítu, ale na původní příčné zdi ve vlastnictví žalobce. Žalobce nadále setrval na svých tvrzeních o neodůvodněném umístění stropních trámů nejen v roce 1935, ale i v roce 1977, neboť v roce 1935 právní předchůdci žalovaného měli souhlas pouze k výstavbě štítu a zastřešení průjezdu. Neprokázáno dále zůstalo tvrzení o ústní dohodě právních předchůdců účastníků o umístění dalších stropních trámů v roce 1977, zvláště za situace, kdy svědkyně [jméno] [příjmení] před dožádaným soudem upřesnila, že Prohlášení, předložené soudu k důkazu, jí předložil k podpisu žalovaný, a dále upřesnila, že jí vůbec není známo, k jakým stavebním úpravám ze strany právních předchůdců žalovaného v 70. letech došlo. Odkázal na přípis tehdejšího právního zástupce právních předchůdců žalobce, předloženého soudu k důkazu, kde je právní předchůdce žalovaného upozorněn, aby se vyvaroval stavebních zásahů do zdi domu jeho klientů. Přípis je nepochybně z roku 1977, což lze dovodit z tehdy jednotné evidence klientských věcí v advokacii. Žalobce se tak může domáhat ochrany svých vlastnických práv, neboť v obou případech jde o neoprávněný zásah do jeho vlastnictví. Setrval rovněž na tvrzení, že neoprávněně umístěné trámy poškozují majetek žalobce a způsobují trhliny v obvodové zdi, a proto je žalobce i zde oprávněn domáhat se nápravy. Navrhl změnit rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. 4. K podanému odvolání se žalovaný vyjádřil tak, že podélné trámy byly uloženy na zeď žalobce po právu, když v roce 1935 uzavřeli právní předchůdci stran dohodu o výstavbě štítové zdi. Podélné trámy jsou uložené do železobetonového pásu, který je věcí společnou, a mohou jej tak užívat obě strany. Právní předchůdce žalobce [jméno] [příjmení], jeho bývalá manželka [jméno] [příjmení] i jeho rodiče pak věděli o přestavbě v roce 1977 a s uložením dalších podélných trámů neměli problém, čemuž odpovídá i to, že se proti umístění nebránili podnětem stavebnímu úřadu. Z provedeného dokazování pak vyplývá i to, že podélné trámy nezpůsobují žalobci žádné škody, naopak došlo výstavbou průjezdu ke zpevnění chátrající zdi jeho rodinného domu. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdit. 5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání objektivně přípustným (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), že toto odvolání podal žalobce, tedy účastník řízení jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinil včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že odvolání splňuje podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedených odvolacích důvodů (§ 212 odst. 2 o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal, a po doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru stavebnictví, dospěl k závěru, že je odvolání zčásti důvodné. 6. V průběhu řízení došlo na straně žalovaného k procesnímu nástupnictví. Dle usnesení Krajského soudu v [obec] – pobočky v Jihlavě ze dne 26. 4. 2021, č. j. 54 Co 243/2018 – 347, bylo dále v řízení pokračováno s [jméno] [příjmení], dcerou původně žalovaného [jméno] [příjmení], zemřelého dne [datum]. 7. S ohledem na změny v katastru nemovitostí došlo v průběhu řízení k přečíslování pozemků v katastrálním území Dolní Bobrová. Stavba domu (objekt) [adresa] v obci [obec] je nyní součástí pozemku parc. [číslo] stavba domu (objekt) [adresa] v obci [obec] je nyní součástí pozemku parc. [číslo]. 8. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že mezi účastníky není sporné, kdo byl vlastníkem (spoluvlastníkem) předmětných nemovitostí v roce 1935 ([příjmení] Antonín a [příjmení] [jméno]) a v roce 1977 (manželé Antonín a [jméno] [příjmení] a manželé [jméno] a [jméno] [příjmení]). [příjmení] je rovněž, že dělící zeď mezi domy [adresa] a [adresa] je vlastnictvím žalobce, na této dělící zdi vybudovaný štít průjezdní kolny je pak dle dohody z roku 1935 ve spoluvlastnictví žalobce a žalovaného. V průběhu řízení pak došlo ke shodě v tvrzeních účastníků, že část podélných trámů byla na zeď umístěna v roce 1935 a část při stavebních úpravách probíhajících na nemovitosti žalovaných v roce 1977. 9. Soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil, že se žalobce v projednávané věci domáhá ochrany svého vlastnického práva proti žalovanému, který do tohoto práva zasahuje tím, že na obvodovou zeď domu [adresa] v obci [obec], který je v jeho vlastnictví, umístil (respektive jeho právní předchůdci) podélné stropní trámy tvořící půdní prostor nad průjezdem domu [adresa] ve vlastnictví žalovaného, přičemž k jejich umístění mělo dojít ve dvou různých časových obdobích (rok 1935 a rok 1977). Pokud je o ochraně vlastnického práva rozhodováno v době po [datum], je nutno nárok posoudit dle úpravy provedené zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., a to dle jeho ustanovení § [číslo] (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. z