58 CO 150/2021-412 — Krajský soud v Brně

1. Odvoláním napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení trvání nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu platně uzavřené smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] (výrok I.) a bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 52.001,57 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na této určovací žalobě, neboť i kdyby bylo soudem rozhodnuto o tom, že i nadále trvá předmětný nájemní vztah, žádným způsobem by takové určení soudem nemohlo nijak působit vůči třetím osobám, tedy ani vůči současnému nájemci a uživateli honitby, kterým je Myslivecký spolek [obec], a to na základě smlouvy o nájmu honitby uzavřené dne [datum], když platnost takto uzavřené smlouvy nebyla nijak zpochybněna. I příslušný správní úřad v současné době eviduje jako nájemce a uživatele honitby [obec] Myslivecký spolek [obec], a to právě na základě předmětné smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]. Požadované určení by proto nijak nepřispělo k eliminaci dalších případných sporů mezi účastníky, takové určení by těmto sporům nemohlo nijak zabránit. Stejně tak takové rozhodnutí není schopno zlepšit postavení žalobkyně, odvrátit jí tvrzenou právní nejistotu, neboť i nadále by zde panoval spor o tom, kdo je oprávněným nájemcem předmětné honitby. Takovým rozhodnutím by v podstatě ani nedošlo ke zlepšení postavení žalobkyně z hlediska faktického výkonu nájmu honitby, když si lze jen těžko představit, jakým způsobem by takový výkon jí tvrzeného práva probíhal za situace, kdy je předmětná honitba užívána jiným subjektem. 3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a podrobně jednotlivé položky, které na nákladech řízení přiznal žalovanému, odůvodnil. 4. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. V něm namítla, že se soud I. stupně měl vypořádat s argumentací obou stran, tedy i s tvrzením, že je dán naléhavý právní zájem (tvrzení žalobkyně) a při posouzení naléhavého právního zájmu měl vycházet z judikatury, konkrétně přiměřeného užití rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009; tomuto však soud I. stupně nedostál. Soud pouze spekuluje, co by se stalo kdyby … a sděluje stranám svá přesvědčení a názory, aniž by je jakkoliv řádně odůvodnil. Zastává stanovisko, že požadované určení by přispělo k eliminaci dalších případných sporů mezi účastníky a jednoznačně by zlepšilo postavení žalobkyně a odvrátilo by jí tvrzenou právní nejistotu. Nepanoval by žádný spor o to, kdo je oprávněným nájemcem předmětné honitby, protože v případě určení naléhavého právního zájmu by se následně prokázalo, že nájemní smlouva ze dne [datum] je platná, její výpověď je neplatná a vzhledem k této skutečnosti je nájemní smlouva ze dne [datum] absolutně neplatná. 5. Soud I. stupně fakticky uvádí, že v případě neexistence nájemní smlouvy ze dne [datum] by naléhavý právní zájem byl dán. Takováto argumentace soudu je však v rozporu s dobrými mravy, neboť nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání. Navrhla změnu rozsudku tak, aby žalobě bylo vyhověno. 6. Dle písemného vyjádření k odvolání žalovaný uvedl, že je považuje v celém rozsahu za nedůvodné a se skutkovými zjištěními nalézacího soudu jakož i s jeho právními závěry se ztotožňuje a považuje je za správné. Souhlasí s tím, že případný vyhovující rozsudek by v žádném případě nemohl odstranit stav právní nejistoty ve vztahu k rozhodující otázce, tedy kdo je uživatelem honitby [obec]. Za situace, kdy žalovaný i orgány státní správy myslivosti považují za uživatele Myslivecký spolek [obec], by vydání rozsudku v navrhovaném znění stav právní nejistoty nejen neodstranil, nýbrž podstatně zvýšil, neboť by zde vedle sebe existovaly dva subjekty mající právní důvod označovat se za uživatele honitby [obec]. S námitkou, že se nalézací soud nevypořádal s argumentací účastníků řízení, konkrétně s tvrzením žalobkyně, že naléhavý právní zájem na navrhovaném určení je dán, nesouhlasil a odkázal na konkrétní odstavce odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, v nichž se soud I. stupně této argumentaci věnoval (odstavce 30, 31). Nesouhlasil ani s odvolací námitkou, že soud v napadeném rozsudku nepřípustně spekuloval o tom, co by bylo, kdyby žalobě bylo vyhověno. Úvaha soudu, zda je navrhovaný rozsudek způsobilý naplnit účel určovací žaloby, se neobejde bez posouzení jeho budoucích dopadů na právní vztahy, které jsou žalobou označeny za ohrožené nebo nejisté. Nelze přisvědčit ani námitce, že nalézací soud de facto staví napadený rozsudek na nepřípustném, neboť nemravném závěru, že v případě neexistence nájemní smlouvy ze dne [datum], uzavřené s Mysliveckým spolkem [obec], by naléhavý právní zájem na navrhovaném určení mohl být dán. Žalobkyni bylo po celou dobu řízení známo, že honitba [obec] je fakticky užívána Mysliveckým spolkem [obec], který tak činí na základě předmětné smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]. Bylo tedy na žalobkyni, aby určila okruh žalovaných a formulovala žalobní petit způsobem, který bude této skutkové okolnosti odpovídat. Pokud se žalobkyně rozhodla postupovat v řízení tak, jako by smlouvy ze dne [datum] vůbec nebylo, šlo o rozhodnutí jejího procesního zástupce, za které nelze činit odpovědným nalézací soud, který v tomto směru žalobkyni poskytl opakované poučení, přičemž popsanou skutkovou okolnost, která byla v řízení řádně tvrzena a prokázána, nemohl ignorovat. Závěrem uvedl, že i nadále je přesvědčen, že smlouva o nájmu honitby ze dne [datum] byla neplatná pro rozpor se zákonem; odkázal na své dřívější podání ze dne [datum]. Navrhl, aby odvoláním napadený rozsudek byl potvrzen. 7. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalobkyní jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.). 8. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se určovací žalobou (§ 80 o. s. ř.) domáhá určení, že nájemní vztah mezi ní a žalovaným z titulu smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] trvá. 9. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 10. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobkyně tvrdí v tom, že je přesvědčena, že určení existence nájemního vztahu představuje preventivní návrh, který bude soudním podkladem pro odstranění právní nejistoty a odstranění ohrožení práva; je přesvědčena, že určení trvání nájemního vztahu bude představovat konečné vyřešení sporu; určení bude deklarovat určitý právní rámec mezi účastníky řízení, který bude zárukou odvrácení budoucích soudních sporů. Má za to, že bude odstraněn stav nejistoty jejího právní postavení ve vztahu k žalované, která nájemní vztah neuznává, a proto se určením existence trvání nájemního vztahu může předejít i případným dalším sporům ohledně právních poměrů k předmětu nájemního vztahu. Rozhodnutí o žalobě vytvoří pevný právní základ nejen pro uplatnění dalších nároků žalobkyně proti žalované, ale i pro případné jednání se správním orgánem, který v rozporu se zákonem ukončil nájemní vztah. Tvrdí, že smlouva o nájmu honitby, kterou uzavřel dne [datum] žalovaný, je absolutně neplatná, neboť nájemní vztah žalobkyně trvá i nadále a v takovém případě není možné platně uzavřít nájemní smlouvu s předmětem nájmu shodným jako u nájemní smlouvy ze dne [datum]. Rovněž nejednotnost v rozhodování správních orgánů vyvěrá z faktu, že mezi správními orgány nepamatuje shoda o otázce nájemního vztahu, která má na rozhodování správních orgánů zásadní vliv. Podrobně skutečnosti, v nichž žalobkyně shledává naléhavý právní zájem na určení trvání nájemního vztahu založeného smlouvou ze dne [datum], shrnul soud I. stupně v odstavci 8 odvoláním napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. 11. Při jednání odvolacího soudu odvolací soud zjistil, že žalobkyně i nadále odůvodňuje svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení totožnými skutečnostmi, které uváděla v průběhu řízení. 12. Ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. 13. Smlouvou o nájmu honitby ze dne [datum] žalovaný s žalobkyní uzavřeli smlouvu o nájmu honitby, která byla uznána rozhodnutím Okresního úřadu v [obec] ze dne [datum] pod registračním číslem Mysl [číslo] [číslo] (dále je„ předmětná honitba“), a to na dobu určitou od [datum] do [datum]. Dopisem ze dne [datum], označeném jako„ výpověď smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]“, dal žalovaný žalobkyni výpověď z předmětné honitby. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně vyjádřila vůči žalovanému nesouhlas s předmětnou výpovědí. Smlouvou ze dne