58 CO 216/2022-91 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve [obec] rozsudkem ze dne 7. 9. 2022, č. j. 36 C 272/2022-68, rozhodl takto: I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně od [datum] do [datum] částkou 4.500 Kč měsíčně splatnou vždy do 10. dne v měsíci předem.; II. Dluh na výživném za dobu od [datum] do [datum] ve výši 22.500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.500 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, přičemž nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost zůstatku dluhu na výživném.; III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.; IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve [obec] soudní poplatek ve výši 794 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně uzavřel, že účastníci jsou rodiči [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a [jméno] [příjmení], narozeného [datum]. Pod sp. zn. 12 Nc 1023/2022 je u soudu I. stupně vedeno řízení o úpravě péče a výživy nezletilých synů účastníků, v němž se matka domáhá jejich svěření do své péče a stanovení výživného otci. Žalobkyně je se synem [jméno] na rodičovské dovolené a od [datum] pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10.334 Kč měsíčně a výrobou náramků si přivydělá asi 1.000 Kč měsíčně; syn [jméno] navštěvuje mateřskou školu; žalobkyně bydlí se syny v rodinném domě, který vlastní (pozemek p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] v k. ú. [obec]); splácí hypotéční úvěr po 10.241 Kč měsíčně; za služby spojené s bydlením platila do září 2022 částku 4.680 Kč měsíčně a od září 2022 částku 7.140 Kč; její disponibilní zůstatek na účtu činil k [datum] částku 60.843 Kč. Žalovaný na výživu žalobkyně nepřispívá; bydlí sám v garsonce za kterou platí 4.650 Kč měsíčně včetně elektřiny a internetu; od roku 2009 podniká v oboru finančnictví; jeho základ daně za rok 2020 činil 858.108 Kč a odvedl daň z příjmu ve výši 80.121 Kč, za rok 2021 činil jeho základ daně 494.386 Kč a odvedl daň z příjmu ve výši 20.736 Kč; do srpna 2021 byl zaměstnán v Barumu Continental s čistým výdělkem ve výši 41.500 Kč měsíčně a pracovní poměr ukončil, protože pracoval na čtyři směny, měl málo volného času a potřeboval své příjmy navýšit; na provizích za zprostředkované smlouvy mu bylo vyplaceno od ledna 2022 do [datum] celkem 74.836,70 Kč; žije z našetřených rezerv. 3. Za aplikace §§ 920 odst. 1, 922 odst. 2 a 913 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jako o. z., soud I. stupně uzavřel, že syn účastníků [jméno] nemá ještě ani rok a nezbytnou celodenní péči o něj zajišťuje žalobkyně, což s sebou bezesporu nese pokles jejích příjmů; právo na výživné neprovdané matky tak žalobkyni vzniklo bez ohledu na to, že pokles příjmů byla doposud schopna kompenzovat ze svých úspor. Dle § 920 odst. 1 o. z. je pro přiznání příspěvku na výživu neprovdané matky podstatné pouze to, že žalobkyně namísto výdělečné činnosti celodenně pečuje o syna účastníků mladšího dvou let; kdo inicioval rozchod účastníků, je irelevantní. Výživné neprovdané matky žalobkyně zcela v souladu s § 920 odst. 1 a § 922 odst. 2 o. z. požadovala ode dne, kdy s žalovaným ukončili společné soužití a on se na její výživě nepodílí (tj. od [datum]) do dvou let věku syna [jméno] (tj. do [datum]). Při hodnocení poměrů žalované soud I. stupně uzavřel, že rozvázal-li žalovaný pracovní poměr, v němž dosahoval příjmu 41.500 Kč, aby mohl podnikat s příjmem 10.387 Kč, vzdal se bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání a pro účely stanovení výživného proto vycházel z jeho příjmů před rozvázáním pracovního poměru (§ 913 odst. 1, 2 o. z.), tj. cca 40.000 Kč měsíčně. Dovodil, že vzhledem k výši příjmu žalovaného, z něhož byl povinen pro účely stanovení výživného vycházet, je požadavek žalobkyně na výživné neprovdané matky ve výši 4.500 Kč měsíčně přiměřený možnostem žalovaného i při zohlednění výživného na děti a nákladů na bydlení; požadované výživné odpovídá i potřebám žalobkyně, když její aktuální příjem ve výši 10.334 Kč nepostačuje po zaplacení nákladů na bydlení a ani na to, aby uspokojila své základní životní potřeby a základní životní potřeby svých dětí. Dluh na výživném za období od [datum] do [datum] soud I. stupně vyčíslil na částku 22.500 Kč (5 měsíců x 4.500 Kč) a žalovanému jej umožnil splácet ve splátkách po 4.500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, když jeho potenciální příjem mu to umožňuje a žalobkyni splátky pomohou překlenout období, než bude stanoveno výživné na děti. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako o. s. ř.; žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, ale protože jí žádné náklady řízení nevznikly, nepřiznal soud I. stupně právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. O přenesení poplatkové povinnosti ve výši 794 Kč z žalobkyně osvobozené od soudních poplatků na neúspěšného žalovaného rozhodl soud I. stupně výrokem IV. rozsudku. 4. Proti všem výrokům rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítl, že soud I. stupně vycházel z příjmu, kterého dosahoval v předchozím zaměstnání, ačkoliv on pracovní poměr ukončil dne [datum] po pěti letech proto, že pracoval ve čtyřsměnném provozu s nadměrným hlukem a vysokou teplotou páry, kde byla vysoká pravděpodobnost úrazu, že střídání směn vedlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu po psychické stránce, že očekávali narození druhého syna, že žalobkyně o jeho úmyslu věděla a nakonec s ním souhlasila, že v práci čelil šikaně, že směnný provoz ovlivňoval jeho rodinný život, neboť měl volno pouze dva víkendy v měsíci a že do zaměstnání nastoupil s úmyslem dočasnosti. Připomněl, že podnikal již před nástupem do zaměstnání, avšak nikdy„ naplno“; pro změnu se rozhodl kvůli výsledkům kolegů a proto, aby měl více času. Měl za to, že požadavek žalobkyně je nemorální, neboť vztah ukončila ona a musela si uvědomit, že na tom bude finančně hůře; nadto žalobkyně má k dispozici i finanční prostředky (nevyčerpaný účelový úvěr a stavební spoření). Namítl také, že v příjmu ze zaměstnání byly zahrnuty i přesčasy, odměny, 13. a 14. plat, podíl na zisku a po odečtení těchto složek by měl průměrný příjem pouze 31.400 Kč měsíčně. Nedosahuje takových výdělku, aby platil výživné 4.500 Kč měsíčně. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl nebo mu alespoň umožnil dluh na výživném splácet. 5. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že byť se s ní žalovaný o ukončení zaměstnání v Barumu Continental bavil, ona s tím nesouhlasila. Připomněla, že žalovaný sám u soudu I. stupně uvedl, že je v jeho silách vydělávat až 100.000 Kč měsíčně a ona proto nevidí důvod, proč by jí výživné nebyl schopen platit; ze zaměstnání odešel, aby vydělával více, ale to se zatím nestalo. Uvedla, že žalovanému již vyplatila částku 287.038,33 Kč nákladů hypotéky a tento po ní na vyrovnání za dům požaduje dalších 463.000 Kč nebo zápis podílu do katastru nemovitostí, zaplatila také půjčky a zůstala jí pouze malá finanční rezerva; stavební spoření je určeno na rekonstrukci domu. Měla za to, že i žalovaný má jistě finanční rezervu, z níž je schopen hradit drahá školení a zkoušky. Na výživné synů začal přispívat až od září, a to pouze částkou 500 Kč měsíčně pro každého, která je neúměrná. V důsledku zvýšení záloh na plyn se její finanční rezervy rychle vytrácejí. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil, když výživné by dle ní mělo být alespoň ve výši 3.000 Kč měsíčně; náhrady nákladů odvolacího řízení se vzdala. 6. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), a obsahuje způsobilý odvolací důvod, přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.), rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. <i>7. Dle § 920 odst. 1 o. z. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.</i> <i>8. Dle § 922 odst. 2 o. z. lze výživné na neprovdanou matku přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.</i> <i>9. Dle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.</i> 10. Soud I. stupně se věcí z pohledu shora uvedených ustanovení zabýval, učinil správná skutková zjištění a n