59 CO 16/2022-129 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni výživné ve výši 8.000 Kč měsíčně počínaje dnem [datum] do budoucna se splatností vždy do 15. dne v měsíci předem (odstavec první výroku I.), nedoplatek výživného ve výši 88.000 Kč uložil žalovanému uhradit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci rozsudku (odstavec druhý výroku I.) a žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 62.648,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II). 2. Po skutkové stránce soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je zletilou dcerou žalovaného, studuje poslední ročník navazujícího magisterského studia na [anonymizováno] univerzitě v [obec]. Od května 2020 žalovaný přispívá na výživu žalobkyně částkou 1.500 Kč, od června 2021 částkou 6.000 Kč. Žalobkyně žije s matkou, ke studiu dojíždí z [obec] do [obec]. Má výdaje související s uspokojováním běžných životních potřeb dospělé ženy - nákup školních pomůcek, ošacení, potravin, drogerie, zdravotní služby, poplatky za telefon, internet. Občasně si brigádně přivydělává. V první polovině roku 2020 jí byla z titulu rakouských příspěvků pro dítě za dobu od 7/ 2016 - 6/ 2019 vyplacena částka 168.000 Kč. Matka žalobkyně pracuje jako kosmetička s příjmem cca 30.000 Kč měsíčně, žalovaný pracuje v Rakousku s měsíčním příjmem v roce 2020 ve výši 1.606 EUR, v roce 2021 ve výši 1.682,40 EUR, k tomu je mu 2 x ročně vyplácena odměna ve výši 3.545 EUR. Žalovaný má ve vlastnictví nemovitost v k. ú. [obec]; v roce 2017 poskytl žalobkyni částku 192.000 Kč, která mu byla vyplacena z rakouského daňového a sociálního systému. Dne [datum] byl žalovaný vyzván, aby rakouskému finančnímu úřadu vrátil odpočitatelnou částku na dítě (KG) ve výši 817,60 EUR a vyrovnávací platbu podle [příjmení] [číslo] (DZ) ve výši 2.190,40 EUR, což učinil. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného se pohybují kolem 23.000 Kč. 3. Při rozhodování o výživném aplikoval soud I. stupně ustanovení § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uvedl, že v době od [datum] trvala vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni, která se připravuje na budoucí povolání v navazujícím magisterském studiu. Za výživné přiměřené poměrům žalovaného, potřebám žalobkyně a souladné s životní úrovní žalovaného i doporučujícími tabulkami Ministerstva spravedlnosti považoval soud I. stupně částku 8.000 Kč měsíčně. Žalovaný má stabilní příjem za období 6 - 8/ 2021 v přepočtu ve výši 42.817 Kč, v předchozím kalendářním roce ve výši 40.828 Kč, kromě toho pobírá 2x v kalendářním roce tzv. Urlaubsgeld („ dovolenkové peníze“) po 3.545 EUR, celkem žalovaný dosahuje aktuálně příjmu [číslo], 708 Kč. V rozhodné době získal do vlastnictví od rodičů darem dům v místě svého trvalého bydliště a disponuje příjmem z prodeje spoluvlastnického podílu na nemovitostech zaniklého SJM nejméně ve výši 2 miliony Kč. Soud I. stupně dále uvedl, že nebylo prokázáno, že by u žalobkyně nastala v rozhodném období změna poměrů, která by odůvodňovala snížení výživného hrazeného žalovaným z částky 8.000 Kč na 1.500 Kč měsíčně, a to ani z důvodu, že žalovaný byl povinen vrátit [anonymizováno] úřadu v [anonymizována dvě slova] částku 3.008 EUR, o kterou pak snížil výživné vůči žalobkyni. Dle soudu I. stupně se v případě„ odpočitatelné částky na dítě a vyrovnávací platby podle [příjmení] [číslo]“ jednalo o daňovou a sociální úlevu, která je vyplácena žalovanému jako rodiči a k jejímu vyplacení a zpětnému vracení došlo v době předcházející rozhodnému období, když o částečném vrácení bylo rozhodnuto rakouskými úřady dne [datum] a obdobím rozhodným pro přiznání těchto dávek byl červen 2016 až srpen 2017, proplaceny žalovaným na účet žalobkyně byly tyto prostředky příkazy k úhradě s daty 15. 9., 25. 9., 6. 10. a [datum] mimo rozhodné období. Dle soudu I. stupně nebylo možné přičítat vrácení těchto částek k tíži žalobkyně ani je zohledňovat při stanovení výživného žalovanému. Ve vyměřovacím základu pro stanovení výživného soud I. stupně nezohlednil ani částku 168.000 Kč, která byla žalobkyni v roce 2020 poskytnuta z titulu přídavků na dítě ze systému sociálních dávek [příjmení] republiky, neboť přídavky náleží přímo dítěti. Dlužné výživné ve výši 88.000 Kč bylo soudem I. stupně vypočteno za období od [datum] do vydání rozhodnutí. Žalobkyni jako procesně úspěšné přiznal soud I. stupně náhradu nákladů řízení v plném rozsahu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný odvolání. Namítal, že soud I. stupně neuznal důkaz o vrácení rodinných přídavků pro žalobkyni rakouskému finančnímu úřadu, které byly soudem posouzeny jako odpočitatelná částka na dani. Žalovaný navštívil příslušný finanční úřad v Rakousku, kde mu potvrdili, že vracel přídavky pro žalobkyni z důvodu rozdílného bydliště účastníků. O přídavky měla žádat matka žalobkyně. Žalovaný všechny přídavky přeposlal žalobkyni, ale byl vyzván finančním úřadem k jejich vrácení a žalovaný je měsíčně splácel. Žalobkyně k požadavku na vrácení přídavků žalovanému sdělila, že je to jeho problém, následně je dostala proplacené finančním úřadem znovu, kdy si o ně požádala prostřednictví agentury. Protože žalobkyně částku 80.000 Kč žalovanému nevrátila, žalovaný jí snížil o tuto částku výživné, aby se mu peníze vrátily. O vrácení částky bylo rozhodnuto dne [datum], ne [datum], jak uvedl soud I. stupně. Žalovaný namítal, že jestliže žalobkyně přídavky obdržela od finančního úřadu, měla být částka, kterou žalovaný vracel finančnímu úřadu, započtena na jeho vyživovací povinnost vůči žalobkyni. V doplnění odvolání žalovaný zopakoval skutečnosti ohledně vratky peněz finančnímu úřadu. Dále uvedl, že rozhodnutí soudu I. stupně akceptuje, odmítá však zaplatit nedoplatek výživného, protože žalobkyně by dostala přídavky dvakrát. Žalovaný odmítá také uhradit žalobkyni náklady jejího právního zastoupení, neboť on si advokáta nevzal, žalobkyně dostávala výživné pravidelně a šlo jen o určení jeho částky soudem. 5. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání se ztotožnila se závěry soudu I. stupně, odvolání měla za nedůvodné a navrhla rozsudek soudu I. stupně potvrdit. Uvedla, že žalovaný poukazuje na dávky z rakouského sociálního systému, které byly žalobkyni vyplaceny jako přídavky na dítě ve výši 7.377 EUR, které si žalobkyně vyřídila přes sociální pojištění žalovaného. Žalovaný byl vyzván k vrácení neoprávněně vyplacené částky 3.008 EUR, protože žalobkyně opomněla uvést, že rodiče jsou rozvedeni a nežijí ve společné domácnosti. Z toho důvodu žalovaný žádal žalobkyni o vrácení části přídavků a pro negativní postoj žalobkyně učinil rozhodnutí o snížení výživného. Dle žalobkyně se však nejednalo o přídavky na děti, ale o rodinnou daň, kterou žalovaný pobíral souběžně s přídavky na dítě, a na tuto daň žalovanému zanikl nárok rozvodem manželství. Žalobkyně prověřovala výplatu dávek přes agenturu [jméno] [příjmení] - zahraniční služby a bylo jí sděleno, že rozvod rodičů nemá na výplatu dávek vliv, rozhodující je, že žalovaný stále pracuje v Rakousku a žalobkyně je stále studující. Žalobkyni vzniká nárok na výplatu dávek i zpětně a byly jí za roky 2017, 2018, 2019 přiznány. Agenturou bylo žalobkyni dále sděleno, že v minulosti byly dávky řádně vyplaceny žalovanému a o povinnosti jejich vrácení s žalovaným nikdo nejednal. Předmětné dávky nemohou být při určení výživného zohledňovány, neboť žalobkyně se domáhala výživného od [datum] do budoucna a rozhodným je období od [datum], nikoli období vztahující se k výplatě dávek k rukám žalovaného nebo žalobkyně v letech 2016 2019. Žalobkyně se proto ztotožňuje s posouzením učiněným soudem I. stupně. Žalobkyně zmínila, že splňuje podmínky podle § 911 o. z. pro přiznání výživného, majetkové poměry žalovaného umožňují přispívat žalobkyni částkou 8.000 Kč měsíčně a soud I. stupně jí podle § 922 o. z. správně přiznal nárok na dlužné výživné od [datum] do vydání rozhodnutí. K nároku na náhradu nákladů řízení žalobkyně odkázala na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně k nároku na výživné poukázala také na vzájemný vztah účastníků s tím, že v chování žalovaného k ní jsou nedostatky, nezájem a uvedené lze vnímat jako značný rozpor s dobrými mravy a dle žalobkyně by se toto mělo stát významným kritériem při posouzení nároku na výživné. 6. Žalovaný podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a uvádí v něm způsobilé odvolací důvody, podřaditelné pod ust. § 205 odst. d), e), g) o. s. ř. 7. Odvolání žalovaného směřovalo svým rozsahem pouze do odstavce druhého výroku I. rozsudku soudu I. stupně o nedoplatku výživného v částce 88.000 Kč, neboť žalovaný s výživným stanoveným žalobkyni v částce 8.000 Kč měsíčně souhlasil, a do nákladového výroku II. (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení jemu předcház