59 CO 169/2021-203 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 61.442 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl pro částku 3.471,50 Kč (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 63.929 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kroměříži náklady řízení ve výši 330 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). 2. Žalobce v řízení uplatnil nárok na zaplacení ½ jím uhrazených nákladů na dodávky zemního plynu, elektřiny, vodného a černého uhlí do nemovitostí. Soud I. stupně po skutkové stránce považoval za zjištěné, že výlučným vlastníkem nemovitostí, sestávajících z pozemku p. č. st. 297, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům) a pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], vše v k. ú. a obci [obec], je žalovaný. Žalovaný nabyl 1/3 nemovitostí děděním po své matce, 2/3 darem od žalobce, který je jeho otcem. Žalobce má zřízené věcné břemeno doživotního a bezplatného užívání nemovitostí. Nemovitosti užívá žalovaný společně s žalobcem. Účastníci vedli od roku 2015, kdy se žalovaný vrátil z Německa, společnou domácnost. Žalobce uhradil za dodávky služeb a uhlí celkem 129.831,74 Kč, žalovaný se na těchto nákladech nepodílel. 3. Po právní stránce soud I. stupně dovodil, že žalovaný se měl na úhradě služeb spojených s užíváním nemovitostí podílet nejen z titulu, že je vlastníkem nemovitostí, ale především z důvodu, že nemovitosti společně s žalobcem užíval a dodávky služeb spotřebovával. Protože tyto dodávky hradil jen žalobce, žalovaný se podle § 2991 o. z. na jeho úkor bezdůvodně obohatil a musí obohacení vydat. Na nákladech v rodinném domě [adresa], který užívali oba účastníci, by se žalovaný měl podílet rovným dílem, neboť nelze určit přesnou část, kterou každý z účastníků zkonzumoval. Žalobce uplatnil zde vynaložené náklady ve výši 108.998 Kč, proto mu soud I. stupně přiznal polovinu z této částky, tj. 54.499 Kč [adresa] užívali žalobce, žalovaný a také třetí osoby. Svědek [příjmení] [příjmení] zaplatil žalobci jako příspěvek na energie a za použití vybavení dílny částku nepřesahující 10.000 Kč. Z toho důvodu soud I. stupně měl za spravedlivé, aby žalovaný nesl náklady na dodávku elektřiny a vody do dílny jen ve výši jedné třetiny a žalobce ve výši dvou třetin. Protože žalobce uhradil za tyto dodávky celkem 20.869 Kč, k úhradě žalovanému připadá částka 6.943 Kč a pro částku 3.471,50 Kč soud I. stupně žalobu zamítl. Soud I. stupně dále s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2466/2018 a při zohlednění skutečnosti, že žalovaný je výlučným vlastníkem nemovitostí a žalobce je ze služebnosti tyto nemovitosti oprávněn bezplatně a doživotně užívat, uvedl, že vztah účastníků se blíží vztahu spoluvlastnickému a analogicky podle § 1136 o. z. by se žalovaný měl podílet na úhradě nákladů na vytápění, i kdyby dům neužíval a tím spíše se na nich musí podílet, jestliže dům užíval. [příjmení] služeb žalovaný konzumoval společně s žalobcem a proto je povinen hradit spolu s žalobcem i tyto náklady. Námitku žalovaného, že dodal v letech 2016 až 2018 dříví pro otop, měl soud I. stupně bez významu, neboť veškeré uhlí uhrazené žalobcem bylo spotřebováno, a žalovaný nevznesl námitku započtení nákladů na dodávku dřeva vůči žalobci. Pokud žalobce topil moc (na 25 °C), mohl žalovaný jako vlastník a uživatel nemovitostí zasáhnout. Nárok žalobce nepovažoval soud I. stupně ani zčásti za promlčený, kdy aplikoval ust. § 646 o. z. s tím, že účastníci vedli od roku 2015 nejméně do zahájení řízení společnou domácnost. Za neprokázanou považoval soud I. stupně žalovaným tvrzenou dohodu o tom, že žalobce přenechá k užívání dílnu třetím osobám a bude brát za toto užívání nájemné. Dílnu dle soudu I. stupně užívaly třetí osoby nikoli na základě nájemního vztahu, ale se souhlasem žalobce i žalovaného, za užívání nic neplatily, jen svědek [příjmení] platil symbolické částky za energie a za vybavení dílny (nikoliv jako nájemné), které soud I. stupně zohlednil při určení 1/3 podílu žalovaného na úhradě dodávek elektřiny a vody do dílny. Výkon práva žalobce neshledal soud I. stupně v rozporu s dobrými mravy. Žalobce opakovaně žádal žalovaného o přispívání na dodávky energií a aby si je přepsal na sebe, žalovanému byla zaslána také písemná předžalobní výzva k vydání bezdůvodného obohacení, na kterou žalovaný nereagoval. Žalovaný nezačal přispívat na dodávky, přestože dosud s žalobcem bydlí. Soud I. stupně naopak považoval za rozporné s dobrými mravy chování žalovaného, neboť nemovitosti dlouhodobě užívá, aniž by se na úhradě služeb podílel, navíc za situace, kdy nemovitosti z větší části získal darem od žalobce. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, jímž napadl všechny jeho výroky. Namítal, že rozsudek soudu I. stupně vychází z nesprávných skutkových zjištění, nedostatečného rozsahu dokazování a nesprávného právního posouzení a je nepřezkoumatelný, neboť soud I. stupně se dostatečně nevypořádal s obranou žalovaného. V konkrétnu uvedl, že není zřejmé, zda vzal soud I. stupně za prokázané, že žalovaný dodal topné dříví v sezónách 2016 - 2018. Jestliže žalovaný dodal dostatečné množství palivového dříví, splnil povinnost podílet se na péči o chod rodinné domácnosti, kterou nelze interpretovat tak, že je povinen podílet se na výdajích jednou polovinou. Pokud žalobce chtěl topit na vyšší teplotu, musí nést zvýšené náklady sám a je v rozporu s dobrými mravy, aby se žalovaný podílel jednou polovinou na nákladech, jestliže výši spotřeby nepředcházela dohoda nebo stanovení pravidel. Je třeba rozdělovat náklady, jejichž vynaložení je nutné k tomu, aby nemovitost mohla být užívána a náklady komfortu užívání, které by měl nést ten, kdo je zapříčinil. Za nesprávný považoval žalovaný závěr soudu I. stupně, že výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy. Svědci [jméno] [jméno] a [příjmení] neuvedli ničeho k tomu, zda žalobce žalovaného vyzval k podílu na nákladech provozu domácnosti. Soud I. stupně dle žalovaného nesprávně uvěřil výpovědi žalobce, že žalovaného vyzval ústně. Vzhledem k okolnostem soužití účastníků neměl žalovaný důvod se domnívat, že by musel žalobci přispívat penězi na domácnost. Žalovaný poukazoval na zdravotní problémy žalobce pramenící v nemírné konzumaci alkoholu s tím, že žalobce nepopřel, že by jej žalovaný během zdravotních obtíží opatroval a obstarával chod jeho firmy. Žalobce byl od března 2000 v plném invalidním důchodu a sám nezvládal péči o domácnost a firmu. Žalovaný po návratu z Německa neměl příjem, ale staral se o domácnost, pečoval o žalobce a jeho podnikání. Nelze proto situaci hodnotit tak, že se žalovaný obohatil na žalobci, kdy se jednalo o soužití ve společné domácnosti, kde mezi účastníky existuje konsensus, že nebudou provádět zúčtování peněžitých a nepeněžitých plnění, ale vzájemně si nezištně pomáhat. Pokud by ze strany žalobce předcházel požadavek vůči žalovanému, nárok na kompenzaci nákladů by byl dán. Žalovaný dále rozporoval závěry soudu I. stupně ohledně přenechání obou dílen k užívání. Žalovaný tvrdil existenci dohody mezi žalobcem a žalovaným o tom, že žalobce je oprávněn přenechat obě dílny do užívání třetím osobám a brát si z toho náhradu za užívání. Svědek [příjmení] vypověděl, že žalobci platil asi 3.000 Kč měsíčně, přičemž se v dílně zdržel hodinu, max. dvě. Je proto dle žalovaného vyloučeno, aby vytvořil odběr elektrické energie v hodnotě 3.000 Kč měsíčně. To dle žalovaného vede k závěru o existenci dohody mezi účastníky a přiznání nároku by bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný přenechal žalobci své nemovitosti, aby z nich bral užitek. Ve velké dílně probíhal prodej aditiv do nafty Ad blue a náklady za spotřebovanou elektrickou energii si žalobce uplatňoval jako podnikatelský náklad. Žalobce elektrickou energii ve velké dílně spotřeboval sám a v této části nemůže být žaloba důvodná. Žalovaný dále namítal, že žalobci vypomáhal s podnikáním, za což mu žalobce vyplatil postupně 100.000 Kč a pokud by mezi nimi byla neshoda ohledně přispívání na náklady domácnosti, žalobci nebránilo ničeho si své nároky srážet oproti vyplaceným částkám. Žalovaný také poukázal na šikanózní charakter žaloby, kdy žalobce uvedl, že mu nejde o peníze, ale o princip, na druhou stranu odmítl návrh na uzavření smíru na zaplacení jedné poloviny žalované částky. Jako nesprávnou považoval žalovaný aplikaci ust. § 886 odst. 2 o. z. soudem I. stupně s tím, že soud měl vyhodnotit schopnosti a možnosti žalovaného jako zletilého dítěte a odůvodněné potřeby žalobce, kdy soud I. stupně se nezabýval tím, zda žalovaný má vlastní příjmy a v jaké výši. Dle žalovaného je soudkyně soudu I. stupně podjatá, neboť neprovedla ztotožnění svědka [jméno] [jméno] (syna žalobce) při jednání dne [datum] podle občanského průkazu a jeho adresu uvedla jen na základě sdělení svědka, tato adresa je p