59 CO 217/2021-95 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12.163,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.038,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.566,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.869,72 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem 20,98 % ročně z částky 9.869,72 Kč od [datum] do zaplacení, částky 2.256,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 782,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.046,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 1.830,98 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem 20,98 % ročně z částky 1.830,98 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalobkyně je povinna zaplatit [obec] republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč na účet [číslo], [variabilní symbol], a to 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Ve vztahu k napadené části rozsudku (viz níže) v podstatných částech odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení mimo jiné částky 12.163,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.038,77 Kč, se zákonným úrokem ve výši 10.566,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.869,72 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 9.869,72 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované 10.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce celkovou částku 15.910 Kč v 43 týdenních splátkách po 370 Kč. Před podpisem smlouvy věřitelka zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná uhradila na tento dluh celkem částku 3.746,80 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná vznesla námitku promlčení a pro případ, že by dluh nebyl promlčen, požádala o možnost splátek. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že společnost [právnická osoba] (původní věřitelka) a žalovaná podepsala dne [datum] smlouvu o půjčce, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované částku 10.000 Kč a žalovaná se zavázala splatit jistinu ve výši 10.000 Kč, uhradit souhrnný poplatek ve výši 5.910 Kč v 43 týdenních splátkách po 370 Kč. Původní věřitelka poskytla žalované částku 10.000 Kč před podpisem smlouvy (č. l. 22-23 spisu). Před podpisem smlouvy původní věřitelka nezjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splatit a spoléhala se na tvrzení žalované. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek (č. l. 25 spisu) a její postoupení bylo notifikováno žalované dopisem ze dne [datum] spolu s výzvou k plnění (č. l. 31 spisu). Dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení proti žalované a původní věřitelka přihlásila dne [datum] pohledávku ve výši 6.400 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] do insolvenčního řízení; insolvenční řízení bylo skončeno usnesením o zrušení konkurzu, které nabylo právní moci dne [datum]. Právně uzavřel soud prvního stupně, že smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 ve spojení s § 588 občanského zákoníku, neboť původní věřitelka nedostatečně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Poskytla-li pak původní věřitelka žalované částku 10.000 Kč z uvedené smlouvy a žalovaná uhradila dle tvrzení žalobkyně 3.746,80 Kč (z toho částku 146,83 Kč po zahájení insolvenčního řízení), na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 6.253,20 Kč. Žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení. Pokud se žalobkyně bránila tím, že žalovaná na dluh částečně plnila až do [datum], čímž dluh dle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku uznala, uzavřel soud prvního stupně, že žalovaná plnila ve splátkách, jak se zavázala ve smlouvě o zápůjčce, i když neplatné, pročež takové plnění není uznáním dluhu. Soud prvního stupně dále uzavřel, že ani plnění žalované na dluh v rámci insolvenční řízení není uznáním konkrétního dluhu. Uvedl, že i kdyby promlčecí doba započala běžet až od pravomocného skončení insolvenčního řízení, tj. až od [datum], uplynula by žalobkyni marně dne [datum]. Žaloba ve věci byla podána žalobkyní dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí doby. [jméno] tedy nároky žalobkyně žalobou uplatněné buď za uhrazené nebo promlčené, soud prvního stupně žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. s tím, že ve sporu úspěšná žalovaná žádné náklady nepožadovala, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. O povinnosti k doplatku soudního poplatku s ohledem na to, že soud ve věci k návrhu žalobkyně nevydal elektronický platební rozkaz, rozhodl dle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to výslovně toliko do části výroku I., kterým byla žaloba žalobkyně zamítnuta co do částky 6.253,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.253,20 Kč od [datum] do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.558,89 Kč - nároků ze smlouvy o půjčce [číslo] podala odvolání žalobkyně. Namítala, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně. V podstatném uvedla, že nemohlo dojít k promlčení závazku, neboť žalovaná každou platbou uhrazenou po [datum], tj. minimálně platbami po skončení sjednaného splátkového kalendáře do zahájení insolvenčního řízení ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] dle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku uznala svůj dluh, čímž došlo k prodloužení promlčecí lhůty o deset let. Poslední platbu žalovaná uhradila dne [datum], pročež k promlčení nároku žalobkyně by došlo nejdříve dne [datum]. V této souvislosti odkázala žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013, ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2914/2015, rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 122 ICm 1511/2013. Dodala, že po dobu vedení insolvenčního řízení žalované (od [datum] do [datum]) promlčecí lhůta neběžela. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy má žalobkyně za to, že jí náleží nárok na zaplacení části nesplacené jistiny (bezdůvodného obohacení) ve výši 6.253,20 Kč (10.000 Kč – 3.746,80 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.253,20 Kč ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.558,89 Kč (ve výši 8,05 % ročně od [datum] do [datum] z dlužné jistiny 6.253,20 Kč). S ohledem na uvedené navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6.253,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.253,20 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.558,89 Kč. 4. Žalovaná se k odvolání nijak nevyjádřila. 5. Krajský soud v [obec], pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek v napadené části a řízení jemu předcházející v intencích institutu neúplné apelace z uplatněných důvodů dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., přičemž jej s hledal věcně správným z níže vysvětlených důvodů. 6. Formálně uplatněný další odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nebyl žalobkyní řádně vymezen a odůvodněn, soud se však odvolacím důvodem spočívajícím v existenci jiných vad řízení zabývá, i když nejsou vůbec namítány. 7. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl pouze odvoláním napadaný výrok I. v jeho výše vymezené části a související nákladový výrok II. rozsudku. 8. Soud prvního stupně na základě jím řádně provedeného dokazování a hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu o rozhodných skutečnostech, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. 9. Pokud jde o právní hodnocení věci, soud prvního stupně správně konstatoval, že došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele společnosti [právnická osoba] na žalobkyni (§ 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ občanský zákoník“) a smlouva o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] (§ 2390 občanského zákoníku) je absolutně neplatnou dle § 580 občanského zákoníku ve spojení s § 588 občanského zákoníku pro porušení předsmluvní povinnosti věřitele uložené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění úč